Merkelová potřetí: „Teflonová kancléřka“ ví, jak si udržet moc

Berlín – Spolkový sněm zvolil potřetí do funkce německé kancléřky 59letou Angelu Merkelovou. Prezident Joachim Gauck už jí předal jmenovací dekret. Stejně jako ve svém prvním funkčním období povede Merkelová velkou koalici konzervativců (CDU/CSU) a sociálních demokratů (SPD). I po osmi letech vládnutí si udržuje obdivuhodnou popularitu: nelibuje si ve velkých gestech či řečnických soubojích, vyhýbá se kontroverzím a vsadila spíše na klidný styl a umění kompromisu. I kvůli tomu si vysloužila přezdívku „teflonová kancléřka“, po níž steče jakákoliv kritika.

Merkelová v tajné volbě nezískala hlasy všech poslanců koalice. Hlasovalo pro ni 462 poslanců, CDU/CSU a SPD přitom mají dohromady 504 hlasů z 631. Proti zvolení Merkelové hlasovalo 150 poslanců. Kromě opozičních Zelených a Levice se proti kancléřce vyslovili i někteří koaliční zákonodárci.

Po volbě šéfky vlády předal prezident Gauck v zámku Bellevue Merkelové jmenovací listiny. V pravé poledne složila staronová kancléřka ve Spolkovém sněmu přísahu, poté se vrátila do prezidentské rezidence, kde Gauck jmenoval i ministry její vlády. Kabinet se ještě dnes večer sejde k prvnímu zasedání.

Vladimír Handl, expert na Německo

„Angela Merkelová má podporu asi 80 procent obyvatel Německa. Ta důvěra jde navíc tak daleko, že i její oponenti – například voliči radikální levice – ji z 58 procent vnímají jako důvěryhodnou političku.“


Nová vláda slibuje prosperitu

Téměř tři měsíce po volbách má Německo novou vládu. Staronová premiérka si od nového kabinetu hodně slibuje. „Velká koalice je vláda pro velké úkoly. Společně chceme ujistit lidi, že budou v roce 2017 bohatší než dnes. Pro mě jsou zde tři hlavní úkoly: solidní finance, jistota prosperity a sociální jistoty,“ konstatovala Merkelová.

Kabinet má celkem patnáct členů. Konzervativci CDU/CSU Merkelové obsadili devět postů, SPD pak zbývajících šest. Finance obhájila Křesťansko-demokratické unie. Superministerstvo hospodářství a energetiky bude řídit šéf SPD Sigmar Gabriel. „Myslím, že nejdůležitější pro všechny strany bylo, že tu není koaliční smlouva, která je dobrá pro CDU, CSU nebo SPD. Raději jsme chtěli dohodu, která je dobrá pro všechny Němce a Evropany. Myslím, že jsme toho dosáhli,“ poznamenal Gabriel (o německé koaliční smlouvě více zde).

Video Merkelová se znovu stala kancléřkou (Zprávy 16:00)
video

Merkelová se znovu stala kancléřkou (Zprávy 16:00)

Merkelová s „maminkovským“ stylem politiky dál boduje

Angela Merkelová se nyní zapíše do historie vedle Konrada Adenauera a Helmut Kohla. Jenom oni zastávali kancléřskou funkci třikrát. Trojnásobná nositelka titulu nejmocnější žena světa, udělovaného americkým časopisem Forbes, poprvé zasedla ve vládě před téměř 23 lety a kancléřkou je přes osm let. Vystudovaná fyzička, která žila 36 let do sjednocení Německa v roce 1990 v komunistické Německé demokratické republice (NDR), jasně vyhrála se svou stranou CDU zářijové parlamentní volby. Stále se doma těší vysoké popularitě – v neposlední řadě i díky klidnému, až „maminkovskému“ stylu politiky. Podle expertů lidem vyhovuje její image skromné a pracovité odbornice, srdce Němců si ale bezesporu získala také tím, jak úspěšně zemi provedla ekonomickou recesí a krizí eura.

Politolog Petr Robejšek o úspěchu Merkelové

„Merkelová má úžasnou schopnost ubránit se byť jen potenciálním nástupcům ve své vlastní straně. Je si vědoma důležitosti moci a umí s ní i zacházet. Druhým důvodem je, že Německu se vede celkově velmi dobře, občané tudíž nevidí důvod, proč by svoji neexistující zlobu ventilovali směrem ke kancléřce. Merkelová navíc tuto roli rozehrává ve smyslu moderátora, uklidňovatele a do jisté míry jakési matky národa.“


Kancléřčin pragmatismus, kritizovaný jejími oponenty jako nedostatek vize, byl v minulém volebním období zvláště patrný ve vztahu Merkelové k jaderné energii. Jedním z klíčových bodů koaliční smlouvy, kterou na podzim 2009 uzavřela CDU s liberály z FDP, bylo prodloužení životnosti jaderných elektráren. Po havárii v japonské Fukušimě, která měla vliv i na veřejné mínění v Německu, předvedla Merkelová dokonalý názorový obrat. S odzbrojující samozřejmostí se postavila do čela projektu, jehož cílem je uzavření všech jaderných bloků v zemi a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji.

Podobným způsobem dokázala kancléřka opozičním stranám přebrat několik dalších témat, jako je plošná minimální mzda nebo povinnost obcí zajistit dětem místo ve školce. Před volbami pravicová CDU slíbila rozdat desítky miliard eur na vylepšení důchodů, zvýšení příspěvků na děti a na další sociální opatření. „Jde o klasický případ oportunismu na nejvyšší možné úrovni, a to s jediným cílem, kterým je udržení moci ve svých rukou za každou cenu, i když je nutné hekticky měnit svou pozici,“ okomentoval chování Merkelové Robejšek.

Angela Merkelová s koaliční smlouvou
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Jens Meyer

Merkelová, za svobodna Kasnerová, je prvním předsedou spolkové vlády, který pochází z bývalé NDR. Narodila se sice v Hamburku, ale vyrůstala ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala v Lipsku. Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Zlom v jejím životě přišel s pádem komunismu. Zapojila se do činnosti Demokratického hnutí a v roce 1990 byla po několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V té době také vstoupila do CDU a stala se poslankyní. Kancléř Helmut Kohl z ní v lednu 1991 udělal ministryni pro záležitosti žen a mládeže a o tři roky později jí svěřil resort životního prostředí.

Na podzim 1998 se Merkelová stala generální tajemnicí strany a na jaře 2000 byla zvolena její předsedkyní. V lednu 2002 ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi ze sesterské CSU. O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzyvatele sociálnědemokratického premiéra Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, nicméně Merkelové se podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla. Po volbách v září 2009 Merkelová ukončila vládní spolupráci se sociálními demokraty a vyměnila je za liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období.