Po 12 letech se otvírá „Sixtinská kaple pravěku“ – jeskyně Altamira

Madrid – Poprvé od roku 2002 se turistům otevírá španělská jeskyně Altamira. Počínaje březnem budou vědci vybírat pět návštěvníků týdně, kteří získají možnost zhlédnout unikátní galerii prehistorického malířství. Správa jeskyně zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO tak chce zjistit, jak negativní vliv návštěvníci na nástěnné malby mají – právě kvůli turistům se totiž Altamira před dvanácti lety uzavřela.

Plán na zpřístupnění jeskyně avizovalo ministerstvo kultury už před čtyřmi lety. Vyšlo tak vstříc požadavkům regionu Kantábrie, na jejímž území jeskyně leží. „Altamira je cenným aktivem, které nemůže ležet ladem. Prohlédnout si ji chce každý významný návštěvník,“ prohlásil tehdy předseda regionální vlády Miguel Ángel Revilla. Na nedostatek turistického zájmu si přitom oblast nemůže stěžovat ani navzdory zavřeným branám Altamiry – součástí muzea je totiž i přesná maketa jeskyně, a tu od roku 2001 navštívilo více než 2,5 milionu lidí.

Právě z turistů, kteří do muzea zavítají, chtějí španělští vědci náhodně vybírat i návštěvníky uzamčené Altamiry. Od března do srpna by mohlo nástěnné malby zhlédnout 192 lidí, vždy po pěti turistech týdně. „Než vejdou do jeskyně, přetáhnou si přes oblečení bílý plášť jako kterýkoliv laboratorní pracovník, abychom snížili na minimum riziko zanesení vnějších prvků do jeskyně,“ doplňuje ředitel muzea Altamira José Antonio Lasheras s tím, že vyvolení se budou muset zúčastnit i antropologického průzkumu.

Plán? Neskončit jako Lascaux

Altamira se veřejnosti uzavřela v roce 2002 poté, co vědci na pravěkých malbách odhalili skvrny zelené plísně. Vinu připisovali změnám v citlivém mikroklimatu jeskyně, které způsobila kombinace světla, tělesného tepla turistů a vlhkosti lidského dechu. Mementem pro ochranu „Sixtinské kaple pravěku“, jak se jeskynnímu komplexu přezdívá, je přitom osud obdobné francouzské jeskyně Lascaux, kterou napadly bakterie a houby. Cílem experimentu je zjistit, nakolik přítomnost lidí ovlivňuje stav prehistorických výjevů. Na podzim potom vědci své poznatky vyhodnotí.

V případě Altamiry se přitom nejedná o první radikální snížení počtu návštěvníků. Poprvé se uzavřela v roce 1977, když odborníci zjistili, že obrazy poškozuje oxid uhličitý z dechu obrovského množství návštěvníků. Po pěti letech se brána jeskyně otevřela, tentokrát ale podstatně menšímu množství turistů – pořadník pro zhlédnutí paleolitických maleb byl tak dlouhý, že se zájemce musel objednat tři roky dopředu; jejich popularitu navíc v roce 1985 zvýšil zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

„Sixtinská kaple pravěku“

Jeskyni Altamira náhodně objevil španělský lovec v roce 1868 a první výzkum v ní realizoval amatérský archeolog Marcelino Sanz de Sautuola. Nejvýznamnější objev učinila jeho osmiletá dcera Maria, která nalezla polychromní sál, ve kterém je vyobrazeno patnáct velkých býků. Odborné veřejnosti trvalo ještě dvě desítky let, než uznala, že mimořádně zachovalé malby nejsou falzem.

Paleolitický komplex zdobí převážně zvířecí motivy bizonů, jelenů, divokých prasat a koz. Altamirská jeskyně je dlouhá skoro 300 m a obsahuje asi 150 obrazů. Dnes je považován za vzorovou ukázku tzv. magdalénské kultury datované v období před 17 000 – 11 000 lety. Tato kultura se nejvýrazněji projevuje ve Francii a Španělsku, kde bylo osídlení nejhustší.