Vyšetřování OSN: V KLDR dochází ke zvěrstvům jako za éry nacismu

Ženeva – Vyšetřovací komise Organizace spojených národů oficiálně zveřejnila zprávu o porušování lidských práv v KLDR. Podle OSN dochází v Severní Koreji k zločinům srovnatelným s těmi z doby nacismu. Tamní režim - včetně vůdce Kim Čong-una - by se za ně měl zodpovídat před Mezinárodním trestním tribunálem (ICC).

Zpráva cituje svědectví, podle kterých musí obyvatelé KLDR čelit zotročování, mučení, sexuálnímu násilí, politickému útlaku a dalším zločinům. Hladovějící obyvatelstvo podle vyšetřovatelů musí snášet nucené přesuny či perzekuce na základě náboženství, politického přesvědčení, rasy a pohlaví. Zpráva si všímá rovněž rozsáhlých politických represí, včetně poprav a internací v táborech nucených prací s odhadovanými 80 000 až 120 000 politickými vězni, stejně jako systému klasifikace rodin podle jejich loajality k režimu.

Šance na návrat z tábora neexistuje

„Pokud nejsou osoby obviněné z politických zločinů okamžitě popraveny, skončí v nucené internaci v táborech, které oficiálně neexistují. Většina lidí je uvězněna na doživotí a nemají šanci tábor živí opustit,“ popisují vyšetřovatelé. „Obvyklou praxí u výslechů je mučení,“ konstatuje zpráva a uvádí svědectví o zařízení „mučicích komor“, které jsou vybavené nádržemi s vodou, pouty a okovy, na něž jsou zadržení zavěšováni hlavou dolů, či jehlami, které se vyslýchaným zapichují pod nehty.

Severokorejský pracovní tábor
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

„Závažnost, rozsah a povaha těchto zločinů nemá v současném světě obdoby. V mnoha případech porušování lidských práv zaznamenané komisí odpovídá definici zločinů proti lidskosti,“ uvádí vyšetřovací komise ve své zprávě (ke stažení ZDE).


Jenom se nás snaží očernit, tvrdí KLDR

Severní Korea závěry komise OSN kategoricky odmítla, podle jejich vyslanců v Ženevě se v zemi lidská práva neporušují. „Takzvaná zpráva“ je založena na důkazech podvržených mocnostmi nepřátelskými Severní Koreji, napsala KLDR v prohlášení pro agenturu Reuters. Jde prý o „nástroj politického spiknutí, jehož cílem je svržení socialistického systému“ a snaha očernit Pchjongjang v očích mezinárodní veřejnosti.

Momentálně se jeví jako nepravděpodobné, že by Rada OSN pro lidská práva vyhověla doporučení předat celou věc Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu. Záměr vyšetřovací komise totiž mohou některé členské země (a zejména Čína) zablokovat.

Tříčlennou komisi vedenou australským soudcem ve výslužbě Michaelem Kirbym ustavila loni v březnu Komise OSN pro lidská práva v Ženevě. Jde zatím o nejserióznější mezinárodní snahu prověřit tvrzení o systematickém závažném porušování lidských práv v KLDR.

Kirby na tiskové konferenci uvedl, že zločiny, které se podle svědectví odehrávají v Severní Koreji, jsou „nápadně podobné“ zločinům z doby nacismu. Uvedl také, že OSN v dopise severokorejskému vedení oznámila své další kroky, které směřují k žalobě před mezinárodním soudem. 

Video Koreanista: Podobné dokumenty vychází každý rok, tento je podrobnější
video

Koreanista: Podobné dokumenty vychází každý rok, tento je podrobnější

Severokorejský gulag - místo, kde stojí vlasy hrůzou

V den, kdy zveřejnila OSN zprávu své vyšetřovací komise, přinesla organizace Amnesty International výpovědi čtyř lidí, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy severokorejských gulagů. 

Kim Jung-sun strávila v pracovním táboře spolu se svými rodiči a čtyřmi dětmi ve věku devět, sedm, čtyři a jeden rok. Přežila jako jediná. „Když mí rodiče zemřeli hladem, neměla jsem pro ně rakve. Obalila jsem jejich těla slámou, odnesla na zádech a sama je pohřbila. A pak zemřely i děti… ztratila jsem celou rodinu,“ vypráví Kim.

Pro Amnesty International promluvil i jeden z bývalých táborových strážců. Potvrdil, že severokorejský režim využívá v boji proti svým oponentům strategii, kdy se snaží vyhladit více generací jedné rodiny. Dozorce kromě toho vypověděl, jak úředníci v táborech znásilňují ženy a pak je zabíjí. Popsal také dvě nejčastější metody zabíjení vězňů: při první je strážci donutí vykopat si vlastní hrob a pak je tlučou do hlavy malým kladivem, dokud nezemřou. Druhým způsobem je škrcení gumovým provazem.

Záběry ze severokorejského pracovního tábora

Další přeživší vězeňkyně je Park Ji-hjun. Do tábora Onsung se dostala po té, co se pokusila utéct od čínského zemědělce, kterému byla prodána. Popsala, jak musely ženy, které nově přišly do tábora, podstoupit těhotenský test. „Ty těhotné musely potratit. Nosily těžká břemena z kopce a do kopce tak dlouho, dokud nepotratily.“ Park Ji-hjun také popsala, jak byly ženy využívány místo hospodářských zvířat k tahání vozíků naložených tunou zeminy. „Nemohly jsme to tahat za chůze. Musely jsme při tom běžet.“

Další otřesné svědectví přidal bývalý armádní kapitán Ju Il-kim. Hladovění v táborech je podle něj tak ukrutné, že lidé jí prakticky cokoliv – od žrádla pro zvířata až po nestrávené fazole a kukuřici, které najdou v trusu zvířat. Někdejší armádní důstojník popsal i průběh veřejných poprav: „Lidé během nich křičí hrůzou. Je to tak příšerné, že vás to instinktivně nutí odvracet pohled a zavírat oči. Když utichne střelba, na zemi zůstanou ležet bezvládná těla. Když vidíte něco takhle strašného, nemůžete spát. A pokud usnete, pronásledují vás tyhle vzpomínky jako příšerná noční můra.“