Tisíce Japonců bez domova a děti zavřené kvůli radiaci

Tokio - Už tři roky uplynuly od chvíle, kdy zasáhlo Japonsko ničivé zemětřesení a následná vlna tsunami. Japonci uctili oběti minutou ticha. Při katastrofě zahynulo 16 tisíc lidí, stovky tisíc přišly o střechu nad hlavou. Mnozí doteď žijí v provizorních přístřešcích. Pohroma poškodila i jadernou elektrárnu ve Fukušimě, kterou se úřadům stále nepodařilo plně zabezpečit. Rodiče se bojí o zdraví svých dětí, proto apelují na školky, aby omezovaly jejich pohyb venku. Děti tak tloustnou a jejich psychika dostává zabrat.

Přišli o příbuzné a opravdový domov pořád nemají

Než se přihnala tsunami, která změnila severovýchodní pobřeží Japonska na pustinu zničených osad, žili Iwako Takejamová a její manžel Toiči v bytelném domě ve městě Ogacu s dcerou a dalšími příbuznými v sousedství. Obří vlna smetla oba domy. Takejamovi ztratili jako tisíce dalších část příbuzných. Tělo Toičiho sestry se našlo asi o 30 kilometrů dál ve vnitrozemí.

Tsunami nabrala 11. března 2011 odpoledne na cestě k pobřeží rychlost letadla. Během několika minut byly celé vesnice a městečka pod vodou a celé rodiny se utopily. Oficiálně je potvrzeno 15 800 mrtvých, dalších 2636 osob zůstává na seznamu pohřešovaných.

Zasažené oblasti se proměnily k nepoznání

„Zdá se, jako by čas utíkal rychle a zároveň pomalu. Když řeknete tři roky - děti by vyrostly, ale jak vidíte, nic tu není. Taková je teď skutečnost,“ konstatoval návštěvník zasažené oblasti Juzo Uehara.

„Když jsme sem přijížděli, jeli jsme podél řeky. Vůbec nic tam není. Jsou tu lidi, kteří tu budou dál žít, doufám, že oblast bude zase brzy jako dřív,“ podotkl Hidejuki Maekawa, dobrovolník z prefektury Kanagawa.


Desítky tisíc lidí se stále snaží vyrovnat s následky katastrofy. Vláda slíbila miliardy dolarů na fondy obnovy, ale Takejamovi a mnoho dalších stále musí bydlet ve stísněném provizorním příbytku. Stres života na 30 čtverečních metrech už si vybral daň na jejich psychickém i tělesném zdraví. Toiči už byl dvakrát od katastrofy v nemocnici. „Můžete přesně říct, co dělají vedle vaši sousedi, jestli se právě koupou nebo jsou na záchodě. Nemůžete se ani v klidu pohádat,“ říká Toiči.

Japonsko zatím postavilo jen 3,5 procenta nových domů a bytů slíbených lidem v nepostiženějších prefekturách Iwate a Mijagi. Zatím ani není jasné, kolik let ještě výstavba potrvá.

Video Tři roky od ničivé tsunami, řada těl se nenašla dodnes
video

Tři roky od ničivé tsunami, řada těl se nenašla dodnes

Japonec se naučil potápět - chce najít svou ženu

Po svém se s katastrofou vyrovnává Japonec Jasuo Takamatsu. Od osudného dne pohřešuje svou ženu Juko. Ta byla ve své kanceláři, když zemětřesení o síle devíti stupňů zvedlo masivní vlnu tsunami. Ještě mu poslala e-mail z banky, kde pracovala: „Jsi v pořádku? Chci jít domů.“ To byla poslední zpráva, kterou od ní dostal. Byla ve skupince 13 lidí, kteří vylezli na střechu dvoupodlažní banky v naději, že tam budou v bezpečí. Přežil jen jeden člověk, ostatní spláchla voda. Bylo jí 47 let, když zemřela. Jasuo se teď učí potápět, aby našel její ostatky. Třikrát svou ženu nechal hledat pobřežní stráží - bez výsledku.

Jasuo Takamatsu, vdovec po oběti tsunami

„Samozřejmě že doufám, že se jednou objeví její tělo. Tedy dnes už spíše její ostatky. Doufám, že najdu alespoň něco malého.“


Další krizové místo: Fukušima

Po zemětřesení a tsunami způsobila série explozí a roztavení přehřátého jádra reaktoru ve Fukušimě nejhorší jadernou katastrofu za posledních 25 let. Zamořila radiací rozsáhlou plochu Fukušimy i okolní zemědělské oblasti. Okolí 30 kilometrů kolem elektrárny bylo před třemi lety vyhlášeno zapovězenou zónou, což vyhnalo na 160 tisíc lidí z domů. Další oblasti, kde hladina radiace nebyla tak kriticky vysoká, přijaly řadu opatření. Jednalo se o výměny půdy v parcích a na školních hřištích, dekontaminaci veřejných prostor či omezení doby, po kterou si děti mohou hrát venku.

„Pro všechny Japonce je tragédie stále živá. Žijeme s ní každý den. Lidé přišli o své nejbližší, o domovy, živobytí. Setkáváme se s ní i při nákupech. Třeba u zeleniny je povinné označit místo původu. Zákazníci kontrolují, odkud výrobek je, jestli je bezpečný,“ podotkla spolupracovnice ČT Dana Hashimotová.

V Korijamě, městě ležícím asi 50 kilometrů od elektrárny, krátce po katastrofě doporučili, aby děti do dvou let věku netrávily denně venku více než 15 minut. Děti ve věku od tří do pěti let měly omezit pobyt venku na maximálně 30 minut denně. Tyto limity byly zrušeny v říjnu loňského roku, ale mnoho školek a jeslí je nadále dodržuje – rodiče si to přejí.

Dana Hashimotová, spolupracovnice ČT v Japonsku

„Je zaznamenán častější výskyt onemocnění štítné žlázy. Zvýšil se také výskyt rakoviny u lidí, kteří pracují na likvidaci důsledků výbuchu ve Fukušimě.“


Japonské děti
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Lee Jin-man

Mezi rodiči i dětmi je stále cítit strach

A následky už se začínají projevovat. Děti slábnou, chybí jim koordinace, některé neumějí dokonce ani jezdit na kole a projevují se i citové dopady. „Jsou tu děti, které jsou velmi ustrašené. Než cokoli snědí, ptají se: 'A není v tom radiace?' a my je musíme ujistit, že je to v pořádku, že to mohou sníst,“ řekl Micuhiro Hiraguri, ředitel školky v Korijamě. „Ale některé by si opravdu, opravdu rády hrály venku. Říkají, že by chtěly na pískoviště dělat si bábovičky. A my jim musíme říkat: 'Ne, je nám líto. Můžete si hrát na pískovišti, ale jenom uvnitř',“ dodal.

Nedostatek hraní venku si na dětech vybírá daň jak tělesně, tak i duševně. Kromě toho, že tloustnou, se i víc perou, hádají a častěji krvácejí z nosu.