Hrozí „nová Jugoslávie“, děsí se krymského referenda Tataři

Simferopol – Krymští Tataři jsou jediní, kdo se na Krymu organizovaně ozývají proti připojení poloostrova k Rusku. Přestože vztahy mezi nimi a Kyjevem nebyly nikdy příliš vřelé, obavy z důsledků zítřejšího referenda jsou silnější. Muslimská minorita se ruského objetí děsí nejen kvůli více než půl století starým vzpomínkám na imperiální stalinistické manýry Moskvy, ale i kvůli neblahým zkušenostem s místními etnickými Rusy.

Zatímco ruská agentura RIA Novosti postoj Tatarů k zítřejšímu hlasování, v němž se zřejmě většina voličů vysloví pro ruskou anexi Krymu, označila eufemismem „nikoliv jednoduchý“, tatarští političtí vůdci si neberou servítky. „Je to falešné referendum, pouze pokus poskytnout krytí pro ruskou agresi,“ tvrdí šéf sboru zástupců tatarské menšiny Refat Čubarov. „Celý Krym je nyní žádán, abychom se stali kolektivními kolaboranty. O výsledku už bylo rozhodnuto v Moskvě,“ myslí si.

Národní shromáždění Tatarů (medžlis), kterému Čubarov předsedá, proto jen pár dní po oznámení úmyslu krymských poslanců odtrhnout poloostrov od zbytku Ukrajiny vyzvalo k bojkotu referenda. V podmínkách absolutního právního zmatku a v situaci, kdy ulice krymských měst jsou plné vojska, nelze referendum provést, aniž by to vedlo k další destabilizaci situace, upozorňuje Čubarov. Mezinárodní společenství požádal, aby povolalo na Krym „bezpečnostní kontingent OSN“.

„Nikdo nás chránit nebude“

Krymští Tataři, kteří se v počtu až 20 tisíc lidí aktivně podíleli na protestech proti svrhnutému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, jsou momentálně na Krymu fakticky jedinou organizovanou opozicí vůči plánům na spojení poloostrova s Ruskem. Vyšli do ulic a na demonstracích volají po „národní jednotě“. Avšak poté, co se krymská města zaplnila ruskými vojáky, začali tatarští sousedé vytvářet domobrany.

„V zájmu bezpečnosti našeho sousedství, nás totiž nikdo nepřijde ochránit,“ vysvětloval americké televizní stanici CBC Diljaver Rešetov důvody založení hlídek v Simferopolu. Dobrovolníci jsou zde vyzbrojeni pouze baterkami a mapami a v noci kontrolují, kdo do jejich čtvrti Akmechet přijíždí. „Krymští Tataři v noci nespí, musí hlídkovat kolem svých vesnic,“ dodal dobrovolník Seiran Ismagilov. Obavy o bezpečnost turkofonní menšiny na počátku března diplomatickou cestou vyjádřilo i Turecko.

Ačkoliv v dávné minulosti Tataři, vyznáním sunnitští muslimové, celý krymský poloostrov pohodlně ovládali, dnes z více než dvoumilionové populace Krymu tvoří jen asi 12procentní minoritu, tedy něco přes čtvrt milionu lidí (některé údaje hovoří až o 300 tisících Tatarech a 15procentním poměru). Dalších odhadem 150 tisíc krymských Tatarů zůstává v diasporách ve středoasijských republikách.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Berza Simsek

Genocida pokračuje

Do vyhnanství poslal Tatary sovětský diktátor Josif Stalin, který je obvinil z kolaborace s německými nacisty. Podobně jako u Arménů či Řeků bylo ze svého domova v roce 1944 deportováno na Sibiř a do stepí střední Asie (především do Uzbekistánu a Kazachstánu) na 200 tisíc původních obyvatel. Přitom téměř polovina z nich, včetně žen a dětí, v prvních letech exilu zahynula. Zpět do vlasti se mohli Tataři vrátit až v roce 1989 v době perestrojky Michaila Gorbačova.

Ani poté ale jejich útrapy neskončily. Kyjevská vláda neuznala stalinské vyhnání za genocidu a nebyla jim přiznána plnohodnotná občanská práva, jako třeba prohlášení tatarštiny úředním jazykem či zajištění adekvátní zdravotnické péče. Především se ale Tataři po návratu dostávali do sporů s většinovými Rusy odmítajícími se vzdát půdy, jež jim byla po deportaci Tatarů přidělena. „Genocida proti krymským Tatarům stále pokračuje,“ zdůrazňoval v minulosti Refat Čubarov a upozorňoval na ruský šovinismus.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK/AP
Autor: David Azia

Nevraživost Tatarů k ruskému živlu na Krymu byla natolik silná, že na konci 90. let otevřeně vyjadřovali sympatie čečenským separatistům, kteří tou dobou vedli s jelcinovským Ruskem krvavou partyzánskou válku. Tataři s Čečenci nesdíleli jen víru v islám, ale i stejný osud za Sovětského svazu. I oni byli Stalinem obviněni ze spolupráce s nacisty a přesídleni do Střední Asie. Na Kavkaze dokonce někteří mladí Tataři po boku Čečenců proti Rusům bojovali.

Ruským slibům nevěří

Proruské vedení Krymu se nynější odpor Tatarů vůči referendu a ruské anexi snaží zlomit sliby rozsáhlé autonomie. Do budoucí krymské ústavy chtějí zařadit články o vyhlášení tatarštiny druhým úředním jazykem, o závazném pětinovém podílu Tatarů v řízení exekutivních orgánů a o oficiálním uznání tatarských kulturních a politických organizací.

„Zaručujeme, že nebude žádná národnostní diskriminace, všichni budou mít stejná práva,“ ujišťoval tento týden Tatary krymský premiér Sergej Aksjonov. Muslimové by také v novém útvaru měli mít zajištěnu svobodu vyznání a dostat dvojnásobné kompenzace za újmu utrpěnou při násilném odsunu. Ruský prezident Vladimir Putin dokonce do Moskvy pozval neformálního vůdce Tatarů Mustafu Džemileva, aby ho o nutnosti spolupracovat s proruským krymským vedením přesvědčil.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Sergei Chuzavkov

Tataři vzhledem k předchozím neblahým zkušenostem slibům krymských politiků přesto nevěří. „Pokud vypukne konflikt, jako menšina budeme první, kdo to odnese,“ tvrdí v Bachčisaraji, někdější metropoli Krymského chanátu, sedmapadesátiletý Usein Sarano, když muezzinové právě do mešity svolávají lidi na polední modlitbu. „Máme strach o naše rodiny, o naše děti. Tohle může být nová Jugoslávie.“