Konfrontace: Jsou sankce jen štěkáním psa na velkého medvěda?

Praha - Na jedné straně slova o neškodném „divadýlku“ Západu a naivitě, která se obrátí proti němu, na straně druhé kritika přílišné pýchy odkazující někam daleko před 21. století. Pohledy na krymské referendum, počínání obou stran sporu a vlastně celou ukrajinskou krizi se v očích obou sousedních národností rozcházejí čím dál více. A padají také mnohem odvážnější soudy, jak dokládá konfrontace ruského podnikatele Alexandra Barabanova a ukrajinské aktivistky Galiny Andrejcevové v pondělních Událostech, komentářích na ČT24.

Video UK: Ruský versus ukrajinský názor na situaci na Krymu
video

UK: Ruská vláda prý není tak blbá jako za Jelcina

To, k čemu se Evropská unie i Spojené státy dlouho chystaly, nakonec nastalo v pondělí po referendu a vyhlášení samostatného Krymu. Zmrazení majetku a zákaz vstupu do USA i zemí unijní osmadvacítky se dotkne 21 osob s tím, že aktuální „černá listina“ ještě není uzavřená. Jak tvrdí evropští diplomaté, vše bude záviset na dalším počínání Ruska.

Rus: Ruská vláda už není tak blbá, sankce se obrátí proti Západu

Podle Barabanova ale Rusové nejsou ze současného kroku západních mocností příliš znepokojení. Seznam lidí, kterých se sankce dotknou, na ruské straně zabíhá do blízkosti Kremlu i samotného prezidenta. Jde sice o vlivné hráče, ale podle expertů nikoliv o osoby nejvíce odpovědné za krizi. Dosavadní ruské pozice navíc dál živí také sebevědomí, které dokládají i slova ruského podnikatele: „Veškeré sankce - nějaký seznam, pár lidí - to je divadýlko pro naivní lidi. Myslím, že velké strategické dohody už padly. Veškeré sankce mi přijdou jako štěkání malého psa na velkého medvěda.“

Západ prozatím váhá nad myšlenkou přímých hospodářských sankcí vůči Rusku. Oba trhy jsou totiž propojené natolik, že dopad podobných rozhodnutí by silně pocítily obě strany. Rusko se může opírat o závislost značného množství Evropy na jeho plynu i obchodní síle, což ruský podnikatel, který mimochodem řídí spolek sdružující rusky mluvící mládež v ČR, také naznačuje.

Leninovo náměstí v Simferopolu
Zdroj: ČTK
Autor: ABACA/Yaghobzadeh Rafael

Alexandr Barabanov, podnikatel, předseda sdružení Artěk:

„Sankce jedině posílí Rusko. Vzpomeňme na situaci kolem 1. března, na paniku kolem údajné ruské invaze. Tehdy začala panika v médiích, propadla burza a oslabil rubl. Co udělala ruská vláda? Skoupila zalevno strategické akcie od zahraničních investorů, kteří by za normálních okolností ty akcie těžko prodali… Západ musí pochopit, že současná ruská vláda už není tak blbá jako za dob Jelcina nebo Gorbačova. Veškeré sankce se otočí proti tomu, kdo ty sankce přijme.“


Ukrajinka: Sebestřednost a nezájem o následky nepatří do 21. století

O síle současných stále ještě osobně cílených sankcích ale pochybuje i zástupkyně „druhé strany sporu“.  Koordinátorka Ukrajinsko-evropské perspektivy Galina Andrejcevové upozorňuje, že na rozdíl od ukrajinských oligarchů si Rusové mnoho majetku na Západ nepřevádí. „Naši podnikatelé si majetek z velké části uchovávali v Evropě a bylo jednodušší zmrazit jejich účty. Ruští podnikatelé moc ty peníze v Evropě nedrží,“ dodává.

Proukrajinské protesty v Charkově
Zdroj: ČTK/AP/
Autor: Segey Kozlov

Opravdu důrazné kroky proti tamnímu trhu by prý ale federace mohla pocítit. „Rusko nemá donekonečna neomezené možnosti, až tak bohaté není,“ tvrdí Andrejceva. Dokud ale k něčemu podobnému nedojde, postoj Ruska se podle ní nijak nezmění – i proto, že zatím všechno, včetně krymského referenda, působí v jeho prospěch. „Je to jenom ten scénář, který pokračuje od začátku.“ A o scénáři má Andrejcevová jasno: „plán Ruska rozdělit Ukrajinu a získat zpátky Krym.“

  • „Tady vidíme krásnou ukázku toho, jak někteří Rusové uvažují. Že se celý svět točí kolem jednoho člověka nebo pár osobností a nebere vůbec v potaz ostatní lidi. Vůbec se nebát sankce a vůbec se nebát dojmu, jaký budete dělat na svět, to podle mě není v 21. století tak úplně správné. “

Samotné referendum podle ní nebylo dobrovolné a probíhalo mimo jiné pod tlakem přítomných vojsk. Oficiální argumenty zvýšeného počtu vojsk přitom při srovnání s praxí prý také neobstojí. „Je to 23 let, co je Ukrajina suverénní stát a žádné nebezpečí tam Rusům nehrozilo. Oni mluvili rusky, mohli jezdit všude, kam chtěli, nikdo je neobtěžoval. Nevidím důvod, proč by tamní lidé měli být speciálně chráněni,“ tvrdí aktivistka.

Barabanov si tím ale jistý není. „Měli chránit obyvatele Krymu od ukrajinských nacionalistů, fašistů, neonacistů, extrémistů Pravého sektoru a dalších ozbrojených lidí, kteří dnes volně pobíhají po ulicích Kyjeva,“ uvedl a následně přidal i vlastní zkušenost. „Já pocházím z Kyjeva, kde moje rodina vlastní byt přímo v centru. Moje babička sedí v centru města, má kýble plné vody a bojí se, že každou chvíli oknem něco vletí a ten byt začne hořet,“ doplnil.

Alexandr Barabanov, podnikatel, předseda sdružení Artěk:

„Po rozpadu Sovětského svazu ve všech bývalých sovětských státech velice intenzivně začali podporovat různá nacionalistická a extremistická uskupení. Začali rozdávat literaturu, začali pořádat různé tábory, začali vychovávat ty lidi. Bylo to někdy kolem roku 2000 až 2004 dejme tomu, co se týká Ukrajiny. Takže to byla tenkrát nějaká 15 až 16letá mládež. Ta teď dospěla.“

Galina Andrejcevová, Ukrajinsko-evropská perspektiva:

„…Tento pohled na věc má většina obyvatel Ruska. A vzhledem k tomu, jaká mají média a co jim ukazují v televizi, se jim ani nedivím… Ti tzv. fašisti a nacionalisti vyšli před třemi měsíci kvůli tomu, že chtěli podepsat asociační dohodu. A prezident jim řekl, že to nepodepíše. Otočil se zády a odešel k Rusku.“