Příběh vesmíru podle Lawrence Krausse: Rozpínání a nic. Možná

Olomouc – O vědecké opatrnosti, otevřenosti vůči realitě, mechanismech vesmíru, představách o jeho budoucnosti i komplikovaném pojmu „nic“ hovořil v pořadu Hyde Park Civilizace jeden z nejuznávanějších současných teoretiků fyziky Lawrence M. Krauss. Časopis Scientific American ho označil za jednoho ze společensky nejangažovanějších intelektuálů současnosti. V Olomouci, kam na mezinárodní festival populárně-vědeckých dokumentů doprovodil film Unbelievers, v němž ztělesnil jednu z ústředních postav, nastínil mimo jiné i fascinující představu rozpínání vesmíru, který se ve své expanzi zrychluje. Na stránce Hyde Parku Civilizace je i anglická verze pořadu jako bonusové video.

Slova Lawrence M. Krausse, ať už hovoří o čemkoli, doprovází všudypřítomná vědecká skepse. Nemůžeme nic říct s jistotou, dokud to neověříme, a když něco nevíme, pak nezapomínejme, že jde jen o domněnky. Každopádně je pro něj zajímavější něco nevědět, protože to otevírá prostor k vzrušujícímu procesu hledání. Stejně tak nevíme, jak vesmír vypadá, upozorňuje.

„Vidíme jen tak daleko, jak nám to světlo dovolí. A vidíme, že vzdálené galaxie se od nás nadále vzdalují… Když se na ně díváme, má každá hvězda takový svůj otisk prstu, který nám říká, z čeho je složena, většinou jde o vodík v plynném stavu. Z ní září určité frekvence, které se napínají se vzdalováním hvězdy od nás. Nejdelší ve viditelném vlnovém spektru je červená, takže říkáme červený posun. Míra tohoto natažení nám říká, jak rychle se od nás galaxie vzdalují, a vidíme, že ty, které jsou dál od nás, se posouvají rychleji. To nám říká, že se vesmír rozpíná,“ popisuje expanzi vesmíru Lawrence M. Krauss.

Taková představa nabízí startovní čáru pro uvažování o tom, jak rozpínání probíhá. Vědci si dříve mysleli, že během toho vesmír zpomaluje v důsledku gravitace. „Jenže on takový není… Když se zbavíte úplně všeho, všech částic, veškerého záření v prázdném prostoru, zjistíte, že prázdný prostor něco váží, má energie. Když dáte energii do prázdného prostoru, je gravitačně odpudivý. Nyní žijeme v éře, kdy většina energie ve vesmíru je v prázdném prostoru,“ vysvětluje vědec. Rozpínání vesmíru se tedy pořád zrychluje. Při pohledu na vzdálené galaxie můžeme pozorovat, že čím jsou vzdálenější, tím rychleji se vzdalují. „Nakonec se všechny galaxie, které vidíme, budou od nás pohybovat rychleji než světlo,“ pokračuje.

Naše galaxie zůstane osamocena

Taková představa neodporuje teorii relativity, protože Einstein hovoří o tom, že vesmírem se nelze posouvat rychleji než světlo. Ale vesmír samotný, se může chovat jakkoli. Profesor Lawrence M. Krauss v souvislosti s tím připouští, že může i odnášet tělesa. „Za několik miliard let budou odsud všechny galaxie neviditelné. Naše galaxie bude sama v naprosto prázdném kosmu, alespoň podle toho, co my uvidíme,“ představuje svou vizi daleké budoucnosti.

Existujeme ale v provázaném systému, třeba souhvězdí Andromeda míří přímo na naši galaxii. Není ale podle profesora Krausse důvod panikařit – až se za zhruba pět miliard let srazíme, vlastně se zas toho tolik nestane. Galaxie jsou totiž natolik obrovské, že dojde ke kolizi jen velmi malého množství jejich hvězd. Jen se to promíchá a naše galaxie patrně změní tvar, ale to je asi to hlavní.

Budoucnost vesmíru v představě jednoho z nejvýznamnějších fyziků současnosti Lawrence M. Krausse: „Co bude, nevíme. Když mluvíme o budoucnosti vesmíru, jsme na tom jako Charles Dickens ve své slavné povídce Vánočí koleda. Je to jen budoucnost, jaká by mohla být. Na budoucnost našeho vesmíru má vliv charakter energie v prázdném prostoru. A my jí zatím vůbec nerozumíme. Ani nevíme, proč tam je. Takže ani nevíme, jak se budou věci vyvíjet… Nejjednodušší myšlenka říká, že ta energie tam bude pořád. A pokud tam bude, náš vesmír bude chladný, temný a prázdný, všechny hvězdy vyhoří a on bude úplně mrtvý a studený. To je ta depresivní budoucnost, na kterou se všichni můžeme těšit.“


Může být mnoho vesmírů, co fungují úplně jinak, než ten náš

Když mluví profesor Krauss o možných podobách budoucího vesmíru, řídí se myšlenkou existence energie v prázdném prostoru, která působí gravitační odpuzování. Z toho plyne, že vše se rozplyne a vesmír vychladne. „Ale také mohou vznikat nové vesmíry každou chvíli, buď v našem vesmíru, a pak se odtrhávají, nebo jinde daleko za hranicemi toho, co můžeme vidět,“ přichází v zápětí s další myšlenkou. Teorie inflace, která se opírá o tezi, že stejnorodý a plochý viditelný vesmír pochází z původně malé oblasti, počítá i s možnou existencí nekonečného množství jiných vesmírů. „Daleko za tím, co bychom kdy mohli vidět, nové vesmíry možná teď vznikají, možná jiné umírají…,“ uvažuje Krauss.

Profesor Lawrence M. Krauss uvažuje dál o boudoucnosti vesmíru: „Nikdo nedokáže jasně říct, jak budoucnost vesmíru vypadá. Je to složité, ale na druhou stranu velice vzrušující, je to záhada. Dokud nebudeme schopni odpovědět na otázku, co je temná energie, nemůžeme říct, jak vesmír skončí. Nevypadá to sice moc dobře, ale jsou to dvě miliardy let, takže neprodávejte své akcie, nepřestávejte se koukat na televizi.“


V ostatních možných vesmírech dokonce mohou platit úplně jiná pravidla fyziky. V tom našem ale platí ta, která můžeme v mezích našich současných možností pozorovat. Ať už v jeho očích náš vesmír může být od případných jiných v multiverzu odlišný, nebo je stejný, nebo zcela výjimečný, rozhodně nevznikl kvůli nám lidem. „Z kosmického hlediska jsme naprosto nezajímaví. To mi připadá jako strašně silná věc,“ podotýká velký kritik náboženských systémů k tomu, že pro vesmír nemáme jako lidé žádný význam. „Jsme významní jen sami pro sebe, a proto si musíme vychutnat svůj moment na slunci,“ uzavřel své povídání pro Hyde Park Civilizace proslulý teoretik fyziky Lawrence M. Krauss.

Právě Lawrence M. Krauss získal na mezinárodním festivalu populárně-vědeckých dokumentů v Olomouci speciální cenu za osobní přínos popularizaci vědy.