Antibiotika přestávají zabírat. I běžné nemoci mohou znovu zabíjet

Ženeva – Při léčbě bakteriálních infekcí přestávají zabírat i velmi silná antibiotika, která jsou při některých závažných onemocněních považována za „lék poslední záchrany“. Varuje před tím Světová zdravotnická organizace (WHO), která takový vývoj považuje za alarmující. Podle ní by zvyšující se rezistence bakterií na antibiotika mohla vést k tomu, že některé nemoci se po desítkách let pro lidi zase stanou smrtelnými.

V současné době se používá asi 70 druhů antibiotik. Když jeden nezabere, lékaři nasadí jiný. Možností, kam sáhnout, je ale pořád méně. Jak používání antibiotik rostlo, zvyšovala se i odolnost bakterií. Na klasickou léčbu nereaguje třeba stále víc pacientů s tuberkulózou.

Rumunsko, ale i Česká republika jsou na tom ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie, co se odolnosti vůči antibiotikům týče, nejhůř. Může za to hlavně jejich předepisování i v případech, kdy to není potřeba. „Kroků nezbytných k prevenci infekcí je celá řada, jako například lepší využití očkování nebo i tak běžná metoda jako je pravidelné mytí rukou,“ připomíná zástupce šéfky Světové zdravotnické organizace Kejdži Fukuda.

Problémem jsou i antibiotika ukrytá na talíři – třeba v mase. Chovatelé je používají k prevenci nemocí dobytka i jako stimulant pro růst. Evropská unie to před osmi lety zakázala.

Přestávají zabírat i širokospektrální antibiotika

Nyní odborníci varují, že účinek ztrácejí i přípravky do nedávna považované za „antibiotika poslední záchrany“ při život ohrožujících infekcích. Týká se to například širokospektrálních antibiotik karbapenemů používaných proti bakteriím klebsiella a e.coli, které způsobují například zápal plic či záněty močových cest.

„V mnoha státech účinkují karbapenemy jen asi u poloviny pacientů nakažených klebsiellou,“ uvádí WHO. To ohrožuje i těžce nemocné pacienty na jednotkách intenzivní péče či malé děti, u nichž se tato silná antibiotika v těžších případech nasazují.

Podobná je situace v léčbě infekcí močového ústrojí, kde u více než poloviny pacientů už nezabírají antibiotika ze skupiny fluorchinolonů, která byla ještě v 80. letech vysoce účinná. Také pro nemocné s kapavkou je nyní mnohem těžší najít správný lék, protože někteří pacienti nereagují na léčbu hojně používanými cefalosporiny třetí generace.

„Pokud společně nezahájíme rychlou a koordinovanou protiakci, zamíří svět do postantibiotické éry, kdy se běžné infekce i menší zranění, která jsme dokázali po desetiletí úspěšně léčit, stanou zase smrtelnými,“ varuje Fukuda.