V krutých podmínkách dřeli v NDR nejen političtí vězni, ale i děti

Berlín - Další rozměr krutosti režimu bývalé NDR. Nově se ukazuje, v jaké míře komunistická diktatura masově zneužívala dětské práce. Za nelidských podmínek pracovali nejen političtí vězni, ale také desítky tisíc dětí a mladistvých v neobyčejně drsných nápravných zařízeních - takzvaných pracovních dvorech mládeže (Jugendwerkhof). Německá vláda v reakci slíbila zvýšit o pětinu rentu pro oběti východoněmeckého režimu.

Čtrnáctileté děti v těchto zařízeních dřely prakticky zadarmo, byly vězněné na samotce, sexuálně zneužívány – a někteří chovanci si ze zoufalství i sáhli na život. Do pracovních dvorů ročně nastupovaly tři až čtyři tisíce mladistvých. Jako vstupenka stačily dlouhé vlasy nebo porucha chování. Oficiálně se tu měla vychovávat socialistická mládež, ve skutečnosti se ale jejím vykořisťováním zachraňovalo upadající hospodářství. „Nedostávalo se jim skoro žádného vzdělání a místo školy pracovali, většinou ve výrobě. Za to dostávali mezi pěti a dvaceti východoněmeckými markami,“ říká politolog a autor studie o nucené práci v NDR Christian Sachse.

Mladiství ale nepracovali jen v polepšovnách. Předseda Unie obětí komunistické diktatury Rainer Wagner se dostal do vězení už v 15 letech - za pokus o útěk na Západ. Několik jeho spoluvězňů přišlo o prsty při práci na vadných strojích. On sám si nese zdravotní důsledky práce ve vězení dodnes. Vzpomíná, že se pracovalo 14 až 15 hodin denně.

Už loni vyšlo najevo, že političtí vězni v NDR pracovali v nelidských podmínkách i pro západní firmy - třeba pro koncern IKEA. Odškodnění ale nyní chtějí i po firmách, které převzaly východoněmecké podniky. Třeba po Německých drahách. Polostátní podnik se ujal majetku východoněmeckých drah, které nasazovaly na nejtěžší práce tisíce vězňů.

Po pádu berlínské zdi přešel do majetku Německých drah třeba i vězeňský vagon přezdívaný Grotewohlův expres - podle Otto Grotewohla, který byl v letech 1949 až 1964 ministerským předsedou NDR. Vagon patřil k tomu nejhoršímu, co mohli političtí vězni zažít. V neuvěřitelně stísněných podmínkách tu ve vedru i mrazu strávili při transportech z vězení do vězení i celý týden. Jako exponát do muzea Stasi si ho ale bývalí vězni museli koupit za své - a stejně tak Německé dráhy dosud odmítali odškodnění bývalým vězňům. Ti teď firmy vyzývají k jednání u kulatého stolu, k řešení je ale i čtvrt století po pádu Berlínské zdi daleko, konstatuje berlínský zpravodaj ČT Martin Jonáš.