Česko má na Špicberkách první vlastní arktickou základnu

Longyearbyen (Špicberky) – Čeští vědci z Jihočeské univerzity mají nově na Špicberkách vlastní výzkumnou stanici. Přes léto v ní budou střídavě pracovat tři dvacetičlenné skupiny badatelů. Zabývat se budou třeba táním ledovců nebo arktickou přírodou. Na Špicberkách působí Češi už od roku 2007, současný výzkum by měl trvat minimálně další čtyři roky.

Polární stanice na Špicberkách je vůbec první českou arktickou základnou. Škola ji vybudovala ze zakoupeného rodinného domu v Longyearbyenu, který je správním střediskem nejsevernějšího norského souostroví. Dosud zde vědci z Jihočeské univerzity pracovali jen na pronajaté terénní stanici. Náklady na nákup objektu a jeho vybavení činily 30 milionů korun.

Krásy Špicberků očima Alexeje Muratova:

„Je to příspěvek pro mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu témat, které musí zajímat celé lidstvo a které neznají hranic mezi jednotlivými státy,“ řekl o významu stanice rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer. Dodal, že základna je vkladem do mezinárodní spolupráce v řešení důležitých otázek pro budoucnost lidstva. Vědci se zde budou mimo jiné zabývat změnou klimatu, stoupající koncentrací oxidu uhličitého, změnami ve skladbě organismů či biologickými riziky ekosystému, jako je například šíření různých původců onemocnění.

Proč právě Longyearbyen?

ŠpicberkyJak upřesnil reportér ČT Daniel Stach, volba místa stanice padla na Longyearbyen hned z několika důvodů: místo je relativně dobře dostupné - letecky a po vodě - a je na rozhraní dvou různých klimatických regionů (západního s oceánským charakterem a východního, suššího a silně zaledněného). Šest kilometrů severně je navíc městečko Pyramiden, kde 50 let pracovaly až tři tisíce horníků, kteří sem přivezli velké množství spor a organismů. Vznikla zde proto takzvaná synantropní vegetace, která se stěhuje z jižních do severnějších oblastí, a je z pohledu vědy tedy zajímavá. Navíc jsou zde vedle sebe různé, rychle se měnící biotopy (písečná pláž, podmáčená i suchá tundra, útesy pro hnízdění ptáků, stejně jako ledovce a ledovcové řeky) a různá zvířata – racci, rybáci, korýši, sobi, arktické lišky i polární medvědi. V  místě je velmi dlouho takzvaná bílá noc - slunce nezapadá od 20. dubna do 23. srpna.


„Říkáme tím evropským i mimoevropským zemím, že jsme tady, řešíme takové a takové důležité otázky a vy máte k dispozici naše zařízení, přijďte a pracujte s námi, pošlete nám sem své studenty a mladé vědecké pracovníky, využívejte našeho zařízení a našich zkušeností a my budeme zase využívat možnosti, které nabízíte vy,“ prohlásil Grubhoffer.

„Já jsem nadšený. Je to nejsevernější město na světě, přijedete sem, je tady Norský polární institut, je tady spousta lidí z celého světa a mezi domy je najednou opravený bílý rodinný dům, na němž visí česká vlajka a vlajka Českých Budějovic,“ řekl o české základně českobudějovický primátor Juraj Thoma.

Ceremonie u příležitosti otevření stanice se zúčastnil nejen Grubhoffer či Thoma, ale také český velvyslanec v Norsku Milan Dufek, starostka Longyearbyenu Christin Kristoffersenová a zástupci špicberské samosprávy a představitelé norského ministerstva školství.

/*json*/{"map":{"lat":78.22066346762377,"lng":15.652513768701164,"zoom":13,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":{},"polylines":{},"circles":{},"polygons":{},"rectangles":{}}/*json*/

Stanici chtějí vědci využívat především v období od června do září. V tu dobu jsou na Špicberkách pro výzkum nejlepší podmínky. Základnu, kde jsou dvě laboratoře a ubytování pro dvacet lidí, lze ale využívat celoročně. Vědci sem mohou vozit i více studentů a působit zde delší dobu.

Výzkum univerzitního Centra polární ekologie se zaměřuje především na změny prostředí a organismů vlivem klimatických změn. Jihočeská univerzita má k dispozici území v centrálním zálivu u Billefjorden o rozloze přibližně 100 kilometrů čtverečních. Poskytlo jim ho Norské království, které Špicberky spravují.