Nejdřív architektonický podvod, pak symbol Londýna

Londýn – Na den přesně před 120 lety, 30. června 1894, byl v Londýně slavnostně otevřen most přes řeku Temži – Tower Bridge. Na svou dobu byl visutý a zvedací most velmi pokrokový. Londýňany přitom ze začátku nenadchnul. Dobový tisk ho dokonce nazval „nejmonstróznějším architektonickým podvodem, co jsme kdy viděli“. Dnes patří slavný most s neogotickými věžemi mezi nejoblíbenější symboly Londýna. Kvůli slabší lodní dopravě se už ale tak často nezvedá. Živé záběry můžete sledovat ZDE.

Zdroj: ČTK/ullstein-author/ullstein bild - histopics

V době, kdy se Tower Bridge stavěl, bylo přitom zvedání vozovky jediným způsobem, jak skloubit dva trochu protichůdné požadavky: Londýn nutně potřeboval nové spojení mezi břehy Temže, které ale zároveň nesmělo omezit dopravu v rušném přístavu. „Londýn potřeboval první okružní dopravu, takže byl současně stavěn i most u parlamentu,“ konstatoval odborník na dějiny stavitelství Václav Jandáček. 

Londýn byl ve 2. polovině 19. století velkým přístavem. Důležitý byl pro export. Skladiště se nacházela mezi londýnským mostem a zamýšleným mostem u Toweru. „Mířilo sem asi třicet procent zboží z celého světa,“ podotkl Jandáček.  

Vítězný návrh konstrukce poslal městský architekt Horace Jones. Stavba mostu začala v roce 1886 a trvala celých osm let. Roku 1887 ale Jones zemřel a na jeho místo nastoupil dosavadní hlavní inženýr, Sir John Wolfe-Barry. Ten nahradil Jonesův středověký styl fasády více zdobným ve slohu viktoriánské gotiky. Most přišel Brity na milion liber, což je při dnešních cenách asi stokrát více. 

V době stavby mostu měli Angličané už zhruba 150letou zkušenost s železnými konstrukcemi. „Zdvihací mosty se v té době už dělaly, většinou s protizávažím. Tento most byl zvedán strojně. Doba zdvihu má být krátká, takže bylo využito přenosu energie. Fungovaly tam parní stroje a tlakové zásobníky. Akumulovaná energie do vody umožňovala zvednout most zhruba za dvě minuty,“ okomentoval Jandáček fungování mostu po technické stránce.

V současné době funguje na elektrickohydraulický přenos. Parní stroje byly nahrazovány už za 2. světové války, kdy byly poškozeny při bombardování.

/*json*/{"map":{"lat":51.50564386891255,"lng":-0.07600606242681884,"zoom":16,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":{},"polylines":{},"circles":{},"polygons":{},"rectangles":{}}/*json*/