Dalligate s příchutí tabákové lobby opět na scéně. Vypovídal Barroso

Brusel – Dva roky starý případ eurokomisaře, který byl nucen složit funkci kvůli podezření z úplatkářství, se vrací na scénu – a to přímo před Soudní dvůr EU v Lucemburku, kde vypovídal šéf Evropské komise José Mannuel Barroso. Právě on někdejšího eurokomisaře pro zdravotnictví Johna Dalliho ihned vyzval k odchodu. Člen komise si totiž měl říct švédské tabákové firmě o úplatek v přepočtu za 13 miliard korun. Sám Dalli ale nařčení dál odmítá a Barrosa dnes obvinil z šikany. Naopak dosluhující šéf Komise prohlásil, že prakticky neměl jinou možnost.

Podnětem k vyšetřování byla stížnost švédské tabákové společnosti Swedish Match, podle níž jí jistý maltský podnikatel nabízel za blíže neupřesněné „finanční výhody“ ovlivnění návrhu zákona o tabákových výrobcích na základě svých kontaktů s Dallim. Ten měl v Evropské komisi na starosti návrh zákona o zákazu exportu žvýkacího tabáku. Unijní protikorupční úřad OLAF sice přímý důkaz o korupci nenašel, ze sledování hovorů, počítačů a výslechů ale vyšetřovatelé došli k závěru, že o machinacích lobbistů mohl Dalli vědět.

Maltská policie ale dostatečné důkazy pro korupční jednání bývalého eurokomisaře nenašla. Nyní se Dalli soudí s Evropskou komisí kvůli neoprávněnému propuštění z funkce. Loni na podzim totiž podle svých slov rezignoval na nátlak představitelů komise.

Dalli dnes odmítl, že by se při svém styku s lobbisty dopustil čehokoli nevhodného, a naznačil, že byl k rezignaci nespravedlivě donucen. „Neznal jsem fakta, a tak jsem na ně nemohl reagovat,“ řekl. Barroso mu prý ani neumožnil nahlédnout do vyšetřovací zprávy unijního protikorupčního úřadu Olaf. Šéfa Evropské komise podle agentury DPA nařkl z „šikany“.
  
Barroso prohlásil, že neměl jinou volbu než Dalliho přimět k odchodu. Přirovnal to k jinému případu podezření z korupce, kdy v roce 1999 rezignovalo všech 20 eurokomisařů. Dalliho kontakty s osobami typu „majitele barů a restaurací“ a dalšími lidmi z branže označil Barroso za „přinejmenším bizarní“, zvláště když byl Dalli odpovědný za novou tabákovou legislativu EU. „Bylo věcí zdravého rozumu, že zdlouhavé vyšetřování by zpochybnilo poctivost jeho i celé Komise,“ prohlásil Barroso.

John DalliJohn Dalli sbíral v 70. a 80. letech zkušenosti jako právník ve službách Světové banky, před dvaceti lety se stal maltským ministrem hospodářství, od března 2007 byl ministrem sociálních věcí a eurokomisařem se stal počátkem roku 2010. O dva roky později po výzvě Barrosa odstoupil.


Celý případ se točil kolem plánovaného zákazu tenkých cigaret, jejich příchutí a také nařízení napsat přes většinu krabičky zdravotní varování. To leží v žaludku tabákovému průmyslu a bývalý eurokomisař pro zdraví tvrdí, že právě vliv mocné lobby ho stál místo. Návrh byl sice zčásti v loňském roce schválen, přesto „tabáková legislativa“ dál zanechává nepříjemnou pachuť v Evropském parlamentu. Na veřejnost unikly například lobistické seznamy tabákového gigantu Philip Morris o postojích europoslanců.

Video Případ tabákové lobby je před tribunálem EU
video

Případ tabákové lobby je před tribunálem EU

Aféra má přitom dopad i na každodenní fungování Europarlamentu, včetně českých zástupců. Mnozí z nich, jako například Stanislav Polčák (TOP09/STAN) nebo Pavel Telička (za ANO), totiž propříště odmítají jednat s kýmkoliv, kdo nebude v nepovinném rejstříku lobbistů Evropské unie. Někteří pak půjdou ještě dál. Jsou totiž připraveni zveřejnit lobbistické nabídky i veškeré dokumenty. „Já budu dodávat tyto materiály na parlamentní stránky, kde budou k dispozici všem zájemcům,“ slibuje Jan Keller (za ČSSD). Podobně plánuje svůj osobní web využívat také Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

„Pokud nějaká odborová organizace nebude zapsaná v registru, pro mě to není důvod, abych se s ní nesešel, ale musí počítat s tím, že se informace objeví na našich webových stránkách. Takže transparentnost ano, populismus ne,“ prohlásil europoslanec Pavel Telička (ANO) s tím, že pokud by se nějaká firma neobjevila v registru proto, že skutečně popírá některé etické zásady, tak by k jednání nedošlo vůbec. 

„Trochu s nadlehčením musím říct, že vnímám lobbing v Bruselu jako jeden z nejaktivnějších sportů. Jde o velký střet zájmů, ale nemyslím si, že setkání s lobbistou automaticky znamená, že člověk podlehl nějakému tlaku. Vždycky si zachovám svůj názor, svůj rozum,“ uvedl europoslanec za TOP 09 Stanislav Polčák. „Pokud mě/nás někdo požádá o schůzku, tak si ho nejdřív prověříme, jestli je to akreditovaný lobbista,“ řekl europoslanec Jan Zahradil z ODS.

Jiní, jako v případě Petra Macha (Svobodní) nebo Jiřího Maštálky (KSČM), mají podobné procedury za zbytečnou administrativu či prakticky nezvladatelný úkol vzhledem k množství lobbistů a fungování unijních schůzek. Na 751 europoslanců totiž připadá zhruba 30 tisíc registrovaných lobbistů. Právě tato oficiální část ale představuje údajně jen 75 procent reálného počtu.