Čína oslavuje nové hrdiny: Lidi, kteří se upracovali k smrti

Peking – Šestnáct set Číňanů se denně upracuje k smrti. Ve světle komunistické propagandy se stávají oslavovanými mučedníky. Rovnováha mezi prací a životem v Číně pořád chybí. Honba za penězi v kombinaci s tradičním přesvědčením, že komunita stojí nad zájmy jednotlivce, proto žene lidi k maximálnímu výkonu a obětování života práci.

Čína čelí epidemii přepracování – aspoň tak tomu říkají státní média. Podle China Youth Daily se ročně udře kolem šesti set tisíc lidí. Sociální sítě překypují stížnostmi na stresující život pod náporem práce - zemřel 24letý zaměstnanec velké reklamní agentury, 25letá auditorka či designér stíhaček. Stát je ovšem považuje za hrdiny. Přirovnává je ke komunistickým mučedníkům, které propaganda opěvuje za oddanost straně.

K smrti se upracoval i bankovní úředník Li Ťien-chua. Tři desítky let „kladl zájmy strany a lidu“ na první místo, až jeho zaměstnavatel oznámil, že v 48 letech zemřel na infarkt, když chvátal, aby dokončil zprávu před východem slunce.

Teď se má Li stát vzorem straníků a kádrů společnosti. V prohlášení jeho zaměstnavatel doslova říká: „Je třeba učit se od soudruha Li Ťien-chua. Být pevný v ideálech a věřit v širší zájmy. Být loajální vůči straně a lidu, neutuchat v boji a obětovat vše.“

Vztah mezi smrtí a stresem z práce se složitě prokazuje. Může být subjektivní a statistiky tudíž obtížné. V Japonsku a na Tchajwanu ale úřady takové případy uznávají – většinou jde o infarkty a mrtvice povzbuzené stresem z přesčasů. Pozůstalým dokonce přiznávají pojistné.

Obavy bílých límečků z přepracování odrážejí hospodářský vývoj v Číně. Co do ekonomického výkonu, služby převyšují manuální práci. Zatímco dělníci v továrnách těží z toho, že jich ubývá a vyjednávají o kratší pracovní době a lepší mzdě, lidé v kancelářích berou víc, ale těší se minimální ochraně odborů.

Za mzdy začínajícími na dvojnásobku té dělnické, platí úředníci hodinami přesčasů v rozporu se zákoníkem práce. Bydlení i auto je stojí víc peněz. A je tu i demografický tlak: politika jednoho dítěte zrodila generaci, v níž se o stárnoucí rodiče stará jediný potomek, který má ale na krku i vlastní rodinu.