Náprava po indicku. Kriminálníci se učí vařit

Dillí - Místo mříží práce v restauraci. Největší jihoasijské vězení Tihar v Indii provází pověst mimořádně přísné ostrahy, která dohlíží na ty největší zločince. Uvězněni tam byli třeba muži obvinění v případu hromadně znásilněné indické studentky v autobuse v Dillí. Ve věznici ale velmi úspěšně funguje nápravný program - kromě meditace, dechových cvičení a kreslení se vězni učí i vařit a obsluhovat hosty.

„Naším cílem je vězně vrátit do běžného života. Tady přicházejí do kontaktu s lidmi, navíc vydělávají peníze tím, že vlastně pomáhají lidem. Taky jim to dodává pocit ztraceného sebevědomí, až je za rok, za dva nebo za tři pustí z vězení,“ prohlásil mluvčí věznice. 

Má to ale háček - program totiž není pro všechny. Kromě středoškolského vzdělání si musí vězni takzvaně odsedět 12 let, a to s neposkvrněným záznamem. Do práce totiž chodí pěšky nebo jezdí na kole bez ostrahy. Důvěra je tedy klíčová. Spokojených zákazníků je hodně - láká je neobvyklý personál i skvělé jídlo. „Je jedno, jestli je to nábytek, jídlo nebo kresby. Vytváří to lidé, kteří jsou za mřížemi. Je to výborný nápad. Příležitost prozkoumat nové a objevit skryté talenty,“ myslí si psycholog Chetana Bhatnagar. 

Skoro padesátiletý Bal Krishan dříve pracoval jako elektrikář. Před třinácti lety ale vraždil v afektu hádky - místo svobody ho tak čekalo jedno z nejpřísnějších vězení v zemi. „Chtěl bych poděkovat těm, kteří nám tímto způsobem ukázali cestu. Dřív jsem hodně často myslel na to, co budu dělat, až vyjdu z vězení. Dali nám šanci se posunout vpřed a vést čestný život. Jednou bych si chtěl otevřít svou restauraci,“ podotkl vězeň. 

Rehabilitační programy už pomohly skoro 14 tisícům vězňů, alternativní metody ve věznicích už mají i své výsledky. Kriminálníci prý pak mají mnohem nižší tendence z vězení utíkat.