Těhotenská sukně Jany Klusákové dostala knihu Gorbaněvské na Západ

Praha - Před 46 lety se osm statečných Rusů rozhodlo protestovat na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Svědectví o tom sepsala jedna z nich Natalie Gorbaněvská do knihy Poledne, kterou na Západ dost riskantně propašovala novinářka Jana Klusáková. „V těhotenské sukni jsem převezla mikrofiše Poledne. To je próza o celém tom procesu a o té demonstraci,“ vypráví po letech Klusáková, která se nakonec za svou pomoc s převozem knihy také nevyhnula věznění. Příběh Jany Klusákové zmapovala Monika Le Fay z Reportérů ČT. 

Do Moskvy se Jana Klusáková dostala jako studentka. „Vyzvali mě, abych si udělala aspiranturu obor filmová věda. Zahrkaly tanky a bylo po aspirantuře. Taky jsem čekala dítě, tak jsem to jela ukončit. Mí blízcí přátelé z ústavu se ptali, jestli mám možnost dostat rukopisy do západního Německa,“ vypráví Jana Klusáková svůj příběh. Těhotná Klusáková propašovala mikrofiše knihy Poledne. „V letadle jelo také zemědělské družstvo, všichni kouřili a mně bylo špatně. V Ruzyni jsem se vypotácela z letadla zelená, zapomněla jsem, že mám něco v sukni, a tak jsem to pronesla,“ dodala.

Knihu ale bylo třeba dostat do Německa. „Známý filmař tam jel pracovat, koupila jsem bonboniéru, tu jsem vysypala a do toho upěchovala ty filmy. A poprosila jsem ho, ať to dá známému v Mnichově, který tam má nakladatelství,“ řekla Klusáková, jak se nakonec podařilo transportovat rukopis na Západ.

Ani Klusákové se ale nevyhnul soud a několikaměsíční pobyt ve vazební věznici. „Myslela jsem, že je to napořád. Myslela jsem na dítě. Říkali, že nejsem záruka, že z něj vychovám socialistického člověka, a že se stát postará. A pak už se toho chopil dr. Motejl,“ řekla Jana Klusáková, která byla nakonec odsouzena jen podmínečně.

S Natalií Gorbaněvskou se poprvé Jana Klusáková setkala v srpnu 1990. „Poprvé sem přijela celá skupina, poprvé od toho procesu se setkali. Přijeli z Ameriky, z Francie, z Ruska. Mě si objednal parlament na tlumočení. Jeli jsme mikrobusem do Prahy. Posadili mě vedle Natalie, ale já nevěděla, že je to ona. A když jsem to pochopila, říkám, to já jsem na svém těhotném břiše vezla rukopis vašeho Poledne a odlifrovala to na Západ. A ona řekla: Ty moje sestřičko,“ uzavřela svůj příběh Klusáková.

Natálie Gorbaněvská
Zdroj: Lidové noviny/Isifa

Čtyři dny po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se na moskevském Rudém náměstí sešla skupinka osmi Sovětů, kteří nesli československou vlaječku a transparenty odsuzující okupaci Československa. Na transparentech byly nápisy Za vaši i naši svoboduAť žije svobodné ČeskoslovenskoHanba okupantůmSvobodu Dubčekovi  nebo Ruce pryč od Československa. Během několika minut skupinu surově napadli policisté v civilu. Účastníci byli zatčeni a odsouzeni k několika letům za mřížemi, v pracovních táborech nebo ve vyhnanství, někteří i k nucené psychiatrické léčbě. Tato demonstrace byla tehdy v Sovětském svazu výjimečným projevem odvahy a jména „osmi statečných“ demonstrantů jsou známá dodnes: lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalija Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov a lingvistka Larisa Bogorazová; na náměstí se k nim pak jako osmá připojila mladičká Taťjana Bajevová. Po propuštění emigrovali Gorbaněvská, Fajnberg a Delone do Francie a Litvinov, Dremljuga a Bajevová do USA. V Rusku zůstali pouze Babická a Bogorazová. Gorbaněvská za účast na protestní akci pykala v tehdejším Sovětském svazu mimo jiné nuceným pobytem v psychiatrické léčebně. Po emigraci v roce 1975 do Francie byla zbavena sovětského občanství a měla dlouho status uprchlíka. Českou republiku naposledy navštívila loni v říjnu, měsíc nato srdce statečné ženy dotlouklo.