Konec pravice na Slovensku. Na sjezd SDKÚ nepřijela třetina vedení

Bratislava – Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKÚ) je v podstatě taková slovenská ODS – kdysi silná pravicová strana, která měla v čele země několik svých premiérů, dnes skupina politiků s minimem skutečně charismatických osobností, jež navíc rychle ztrácí voliče. Pomyslnou třešničkou byl minulý víkend sjezd, na který třetina vedení ani nepřijela a část straníků kvůli výsledkům hlasování zase předčasně odjela.

Přitom ještě před pár lety byla SDKÚ stranou, která v čele koalice dokázala ukončit Mečiarovu vládu a díky jejím krokům bylo Slovensko přijato do řad EU i NATO. Od svého založení v roce 2000 dokázala třikrát prosadit do premiérského křesla svého člověka. Dnes je strana v troskách, a místo aby vyměnila vedení v čele s nepopulárním předsedou Pavolem Frešou a modernizovala agendu, není schopná dokončit ani vlastní sjezd.

Pokus o sesazení Freša z čela strany na sjezdu nevyšel a předseda místo sebereflexe posléze svým spolustraníkům napsal otevřený dopis, kde své oponenty označuje za „vysloužilé funkcionáře“. Přesto je chod strany pozastaven, protože sjezd přece jenom jeden výsledek měl – tři místopředsedové Viliam Novotný, Martin Fedor a Ivan Štefanec odstoupili.

Osobností, které by straně přitáhly voliče, je pořád méně. Konkrétně bývalý místopředseda Novotný se nedokázal probojovat do zastupitelstva v Košicích, kde je tradičně silná pravicová základna voličů. V posledních volbách SDKÚ získala jen šest procent hlasů a měla jedenáct poslanců. Podle posledních průzkumů balancují dnes její voličské preference na hraně vstupu do parlamentu.

SDKÚ zlomila vaz Gorila a hádky

Prvním šrámem na politickém úspěchu SDKÚ se stal spis Gorila naznačující úzké propojení strany s místními podnikateli. Přestože celá kauza časem poměrně vyšuměla, negativní vnímání pravicových politiků u voličů přetrvalo. Svou roli zde totiž sehrály také neustálé hádky v koalici v poslední vládě premiérky Ivety Radičové. Házení klacků pod nohy první předsedkyni slovenské vlády bylo pro voliče, zdá se, poslední kapkou.

V posledních dvou letech ztrácela strana sílu jako skutečná konkurence vládnoucího Smeru, a to i přes snahy Pavola Freša o spojení opozičních stran.

Otazníky rovněž vyvstaly nad financováním strany, kdy se spekuluje o darech od velkých podnikatelů, dříve spojovaných se sociální demokracií. Tímto chováním SDKÚ své pravicové voliče těžko naláká, aby za měsíc hodili v komunálních volbách hlas právě jejím politikům.