Rio de Janeiro - Vraždy, mučení či únosy politických odpůrců - to byla po dvě desetiletí vojenské diktatury v Brazílii běžná praxe. Lidé odpovědní za tyto činy by měli být souzeni, konstatuje zpráva, kterou parlamentní komise vyšetřující období let 1964–1985 předala prezidentce Dilmě Rousseffové. Komise také navrhla zrušit zákon o amnestii, která brání v trestním stíhání představitelů diktatury.
V Brazílii zveřejnili zprávu o zločinech junty
„Za vojenské diktatury se represe a potlačování politické opozice stalo státní politikou, vytvářenou a realizovanou na základě rozhodnutí prezidenta a vojenských ministrů,“ uvádí zpráva, na níž sedmičlenná Národní komise pravdy pracovala přes tři roky. Členové komise, které vybral parlament, pátrali v archivech, lékařských a pitevních záznamech a hovořili také s oběťmi, jejich rodinami i s představiteli tehdejšího režimu.
Komise na základě obsáhlého vyšetřování odmítla verzi historie, kterou uplatňují obhájci fungování diktatury. Ti totiž hovoří o tom, že k vážným porušováním lidských práv docházelo pouze ojediněle a mělo je na svědomí jen několik vojáků. Podle komise šlo o systematické praktiky: zdokumentovala 191 případů zabitých a 210 zmizelých lidí, které měli na svědomí představitelé diktatury.
„Tato čísla jistě neodpovídají celkovému počtu mrtvých a zmizelých, ale jen počtu případů, které bylo možno ověřit,“ uvádí zpráva. Vyšetřovatelé prý narazili na množství překážek, těžké bylo podle nich zejména dostat se k vojenským dokumentům, které byly často podle oficiálních údajů zlikvidovány.
Seznam lidí, kteří podle komise jasně porušili lidská práva v době diktatury, obsahuje 377 jmen. Dosud naživu je z nich asi stovka. Komise varuje, že násilí z doby diktatury trvá dodnes, protože pachatelé tehdejších zločinů nebyli obžalováni, vyšetřováni ani odsouzeni.
Prezidentka Rousseffová, která byla jako členka levicové guerilly sama v 70. letech vězněna, vyslýchána a mučena, během veřejné prezentace zprávy neskrývala emoce. „Brazílie si zaslouží pravdu. A nejvíce ze všeho si zaslouží pravdu ti, kdo ztratili příbuzné, přátele či kolegy a kteří stále trpí, jako kdyby umírali dnes a denně znovu,“ řekla prezidentka se slzami v očích.
Případná změna či zrušení zákona o amnestii přijatého v roce 1979, který zakazuje stíhání politicky motivovaných zločinů z období vojenského režimu, však nepatří mezi její priority. Podle expertů chybí brazilské vládě i politická vůle k prosazení tak zásadní změny. Na rozdíl od sousedních zemí Argentiny, Chile či Uruguaye, kde již byla řada lidí odpovědných za zločiny vojenských vlád potrestána, v Brazílii zřejmě zatím mohou stárnoucí elity režimu z let 1964 až 1985 klidně spát.
Počátkem roku plukovník Paulo Malhaes pod záštitou imunity veřejně vypověděl, jak mučil a zabil mnoho lidí. Upřesnil také techniky mučení, v nichž se spolu s dalšími brazilskými kolegy vycvičil v Británii. Krátce po jeho výpovědi zavraždili tohoto šestasedmdesátiletého bývalého vysokého představitele armády tři neznámí muži.
Juscelino Kubitschek
Komise již v dubnu naopak dospěla k závěru, že bývalý oblíbený brazilský prezident s českými kořeny Juscelino Kubitschek de Oliveira nebyl zavražděn vojenským režimem, ale skutečně se v roce 1976 stal obětí autonehody, jak tehdy uvedly úřady. Kubitschek stál v čele státu v letech 1956 až 1961, zemřel na silnici u města Resende 22. srpna 1976, kdy mu bylo 73 let. Na pohřeb přišlo 350 000 lidí a úřady mu později vybudovaly památník.