Recenze: Měsíc Jupitera levituje nad tématem uprchlictví

Syrský uprchlík je při pokusu o přechod maďarských hranic postřelen. Následky zranění jsou ale nečekané – získává schopnost levitovat. Maďarský snímek Měsíc Jupitera míchá fantaskní téma s tématem, které je v současnosti pro Evropu zásadní. Je možné je vůbec propojit? Přečtěte si recenzi. Měsíc Jupitera, který karlovarský festival uvádí v sekci Horizonty, je už od 8. června k vidění také v tuzemských kinech.

Měsíc Jupitera (2017, režie: Kornél Mundruczó)
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Tak jako může být na Evropě život, může Evropa život lákat. Zatímco v prvním případě jde o měsíc Jupitera, to druhé je zemský kontinent, na němž poslední roky dominuje téma migrace. Námětem se stalo i pro film maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa, jehož domovina se k uprchlíkům staví odmítavě a kvůli balkánské migrační trase postavila plot na hranici se Srbskem a Chorvatskem.

Jeho Měsíc Jupitera není černobílý film. Sleduje sice putování syrského uprchlíka Aryana, čímž ho ukazuje jako člověka, zároveň ale zahrnuje i hrozbu – jeden z příchozích uprchlíků totiž způsobí teroristický útok. Už jen kvůli tomuto by film mohl znamenat třaskavý příspěvek do diskuse.

Jeho záměr je ale ještě vyšší:  Aryan po postřelení získává schopnost levitace, takže dílo začne klást nevyřčené otázky o zázraku a jeho prodejnosti, víře člověka i smyslu lidstva. Fantaskní prvek tak ozvláštňuje celé vyprávění s honem na potenciálního teroristu v Budapešti, navrch tvůrčímu týmu umožňuje působivě pracovat s vizuální stránkou, která zázrak levitace podává s plnou silou.

Avšak neoslabují témata spojená se zázrakem téma uprchlictví? Vzájemná kauzalita je totiž mnohem slabší než třeba ve filmu Potomci lidí (2006, režie: Alfonso Cuarón), kde ve světě, v němž se přestaly rodit děti a který upadl do chaosu s čestnou výjimkou izolované Velké Británie, otěhotní běženkyně. Měsíc Jupitera jako by výběrem témat spojoval dva filmy, což ale automaticky neznamená dvojnásobnou kvalitu.