Povinné ručení odcizením vozidla zaniká. Vyplývá to z paragrafu 12 odstavce 1 písmeno d) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. "Pokud nelze okamžik odcizení přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile Policie ČR přijala oznámení o odcizení vozidla. Rozhodně ale doporučuji vždy po odcizení vozidla a po nahlášení Policii ČR neprodleně kontaktovat pojišťovnu a o této skutečnosti ji informovat," radí Hradec.

Je nutné se od plateb povinného ručení odhlásit?

"Určitě ano, je potřeba informovat pojišťovnu, u které máte sjednáno povinné ručení, a nahlásit jí, že došlo k odcizení vozidla," upřesnil Hradec. A jaké dokumenty k tomu budete potřebovat? Postačit by měl protokol Policie ČR o nahlášení odcizení vozidla či jiný dokument, který Policie ČR v této věci vlastníkovi vozidla vystavila a v němž oznámení o odcizení vozidla potvrdila.

Pokud dojde k zániku povinného ručení, má pojišťovna dle § 13 odstavce 2 zákona číslo 168/1999 Sb. právo ponechat si zaplacené pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo. Zbytek je povinna vrátit, pokud ovšem v zaplaceném pojistném období nedošlo k pojistné události, za níž by musela pojišťovna poskytnout pojistné plnění.

Pro případ krádeže lze sjednat pojištění

Pokud vám ale ukradli vašeho plechového miláčka, nejspíš vás neuspokojí to, že nemusíte nadále platit povinné ručení. Z povinného ručení vám žádná pojišťovna ukradené auto nezaplatí, a tak pokud chcete mít jistotu, že v případě krádeže auta se dočkáte náhrady pojišťovny, nezbývá vám, než uzavřít jiný druh pojištění.

Klasickou formou pojištění vozidel proti krádeži je jeho sjednání v rámci havarijního pojištění. Navíc v rámci havarijního pojištění jste kryti i proti případným dalším škodám, jako je například dopravní nehoda z vašeho vlastního zavinění, vandalismus či živelná událost. Pojišťovny však nabízejí také speciálního pojištění přímo proti krádeži vozidla. Jedná se o pojištění na částku, která je majiteli odcizeného vozidla vyplacena jako aktuální suma, kterou představuje hodnotu vozidla. Do výpočtu této částky se samozřejmě promítají faktory jako opotřebení vozu, jeho stáří a někdy i jeho faktický stav.

Ceny pojištění klesají

Pořídit si havarijní pojištění stejně jako povinné ručení je přitom pro motoristy rok od roku levnější. Ceny u nových smluv na povinné ručení a havarijní pojištění totiž v posledních letech výrazně propadly. Ve srovnání s rokem 2008 jsou nyní v jednotlivých tarifních skupinách o 21 až 35 procent nižší. Vyplývá to ze studie společnosti Deloitte. "Ceny rostly zhruba do roku 2004 až 2005 a od té doby klesají. Teď jsou nejlevnější za posledních 10 let," upozornil partner společnosti Deloitte Jiří Fialka. Další pokles cen už ovšem nečeká.

Než havarijní pojištění či pojištění proti krádeži vozidla uzavřete, porovnejte si nabídky jednotlivých pojišťoven. Nejen ceny pojistky ale i to, jaká rizika pojištění kryje. A jakou částku vám v případě pojistné události pojišťovna vyplatí. Kromě využití srovnávačů cen, které najdete na internetu, se jistě před podpisem smlouvy vyplatí i dobře pročíst pojistné podmínky konkrétní pojišťovny a konkrétního produktu.

Nákup v nevhodnou dobu

Podílové fondy jsou vyhledávaným investičním nástrojem zejména pro drobné a začínající investory. Své peníze jejich prostřednictvím de facto svěřujete odborníkům, a tak si říkáte, že by o ně mělo být dobře postaráno. Jenže chybu může udělat i odborník. A navíc když neinvestujete do fondů pravidelně, může se vám snadno stát, že nakoupíte podílové listy v nevhodnou dobu. Třeba když akciové trhy dosahují svého maxima a začínají korigovat nebo když úrokové sazby na peněžním trhu začínají klesat.

Právě na to druhé může investor narazit, pokud vkládá své peníze do fondů peněžního trhu. Ty v Česku patří k nejvyhledávanějším a podle statistik Asociace pro kapitálový trh dosahuje majetek uložený v tomto typu fondu 40 procent veškerých investic do fondů. Není divu, peněžní trh býval léta považován za efektivní alternativu k termínovaným účtům. Jenže i do tohoto segmentu zasáhla krize. "Obliba fondů peněžního trhu klesá přímo úměrně s poklesem úrokových sazeb," řekl portálu ČT24 ředitel obchodu Pioneer Investments ČR Petr Šimčák. A právě úrokové sazby tváří v tvář krizi výrazně klesly.

I před krizí ale obvykle fondy peněžního trhu nenabízely žádné závratné zhodnocení. Kolísavost cen podílových listů byla velmi nízká, a nízký tedy byl i potencionální výnos. Obecně lze tento typ fondů označit za velmi konzervativní investici.

Nehrňte se do exotických fondů

Fatální chyby se může drobný investor snadno dopustit i při výběru podílového fondu. Zvláště pod vlivem problémů Evropy a slibným vývojem v exotických (většinou asijských) zemích totiž lidé často vsadí na fondy, které investují v našinci ne zcela známých zemích a mnohdy i neobvyklých měnách. Podle odborníků to ale není zrovna nejlepší nápad.

"Měnové sázky nejsou nic pro začínajícího investora. Takže každý by měl zvolit svou referenční měnu. Většina Čechů tedy české koruny," doporučil Šimčák. "Rozvíjející se svět zřejmě nabídne zajímavější růstový potenciál než svět vyspělý. Ale mnoho velkých globálních firem v USA či Evropě to samozřejmě ví také a v těchto částech světa podniká. Proto se domnívám, že začínající investor by měl základ své akciové strategie postavit na flexibilním globálním fondu a možná jej podpořit fondem zaměřeným na rozvíjející se trhy, pokud mu zůstanou prostředky," radí dále.

Volba investičního horizontu

Možným úskalím investování do fondů může být (podobně jako u dalších typů investic) také volba investičního horizontu. Do fondů lze investovat i na velmi krátkou dobu. Vhodnější ale podle Šimčáka je o něco delší horizont. "Ve většině případů by ale mělo jít o rok a více," uvedl. Investor si navíc musí být při volbě investičního horizontu vědom toho, že pokud drží podílové listy kratší dobu než 6 měsíců, musí případné výnosy z nich zdanit.

Na jaký fond tedy vsadit?

Šimčák radí vsadit na fondy životního cyklu. "Investor získá vše, o čem možná dnes ani neví, že to potřebuje," vysvětlil. "Každý začínající investor do 50 let věku by si měl 'povinně' nastavit pravidelnou investici na minimálně 500 korun měsíčně do globálně investujícího akciového fondu. Bez bolesti se tak může seznámit nejen s riziky, ale i zajímavým výnosovým potenciálem těchto instrumentů. Takto získané zkušenosti s investováním mu pomohou správně volit strategii i v budoucnu, až půjde o mnohem více, protože bude hledat optimální strategii na pro něj významný objem peněz," uzavřel.

"Syn má u nás trvalé bydliště, ale nezdržuje se zde a ani zde nemá žádný majetek. Je na něj nařízena exekuce. Máme šanci vyhnout se zabavení majetku? Jak prokážeme, že majetek v bytě synovi nepatří?" ptá se náš čtenář. 

"Soupis movitých věcí je jen jeden ze způsobů provedení exekuce. Peněžitou pohledávku lze primárně vymáhat srážkami ze mzdy či jiných příjmů či odečtením finančních prostředků na bankovním účtu," upozornila mluvčí Exekutorské komory ČR Petra Báčová. Dlužník má po celou dobu řízení možnost uhradit dluh dobrovolně. A pokud tak učiní do patnácti dnů od doručení prvotní výzvy k dobrovolnému plnění, snižuje se dokonce odměna exekutora a náhrady jeho hotových výdajů o polovinu. 

Rodiče se nemusí bát, že kvůli dluhům dítěte přijdou o majetek

Rozhodně se rodiče nemusí obávat, že pokud mají byt v osobním vlastnictví a syn je dlužníkem, tak by o byt v exekuci mohli přijít. Za své dluhy je odpovědný dlužník, nikoli třetí osoby, tedy například rodiče. 

Samozřejmě pokud má syn v bytě rodičů ohlášeno trvalé bydliště, pak je exekutor oprávněn do tohoto bytu vstoupit a zjišťovat, zda se v tomto bytě nenachází majetek povinného dlužníka. Třetí osoby, tedy v tomto případě rodiče, mohou ale již na místě prokázat, že věc je v jejich vlastnictví, pokud doloží doklady, které to prokazují. O prováděné exekuci musí exekutor v bytě sepsat protokol, ve kterém je povinen sepsat veškeré věci, které výkonem exekuce hodlá postihnout. 

"Pokud exekutor sepíše i věci patřící do vlastnictví jiných osob než povinného, pak tyto osoby mohou ve lhůtě třiceti dnů podat k exekutorovi návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu," uvedl advokát Petr Kausta. Samozřejmě je nutné prokázat, že věci označené nálepkou Exekučně zabaveno a uvedené v soupisu majetku nepatří dlužníkovi, ale nám. "Ideální je prokázat vlastnictví dokladem o koupi konkrétní věci, pokud již ale tyto doklady nemáme, postačí i například svědecké výpovědi," doporučil Kausta. Exekutor je potom povinen do patnácti dnů od doručení takového návrhu rozhodnout, zda věci ze soupisu vyškrtne či nikoliv. Pokud exekutor návrhu na vyškrtnutí věci nevyhoví, nezbývá než podat žalobu k příslušnému soudu. 

Exekuci se lze vyhnout odhlášením trvalého pobytu dlužníka z bytu, který mu nepatří

"V neposlední řadě doporučuji rodičům, aby se se synem dohodli na tom, aby si z jejich bytu odhlásil trvalé bydliště," poradil dále advokát. Pokud by tak sám nechtěl učinit, mohou rodiče zahájit správní řízení ve věci zrušení trvalého bydliště jejich syna. Do budoucna se tak vyhnou případným dalším návštěvám exekutora. 

Pojďme k dalšímu dotazu: "Jsme čtyři sourozenci a zdědili jsme dům. Tři jsme se dohodli na prodeji, čtvrtý s námi ale nekomunikuje a zároveň je proti němu vedena exekuce. Kvůli tomu nelze dům prodat. Jak máme postupovat? A může exekutor v takovém případě odnést z domu vybavení, i když dlužníkova je de facto jenom čtvrtina?" 

"Trojice sourozenců může odkoupit podíl povinného," doporučila Báčová. "V rámci exekuce dokonce mají z titulu jejich předkupního práva spoluvlastníka zvýhodněné postavení, tedy i v případě, že v dražbě učiní stejné podání jako jiná osoba (nespoluvlastník), bude příklep udělen spoluvlastníkovi," doplnila. 

"Pokud se v předmětné nemovitosti nacházejí rovněž movité věci, které nejsou součástí domu, pak exekucí ze strany exekutora mohou být postiženy pouze věci, které jsou ve vlastnictví povinného," vysvětlil advokát Petr Kausta. Tato skutečnost bude vyplývat z rozhodnutí dědického soudu, ze kterého by mělo být patrno, kdo ze čtyř spoluvlastníků nabyl konkrétní movité věci.

"V případě, že by exekutor sepsal do soupisu exekuovaných věcí i věci patřící do vlastnictví ostatních spoluvlastníků nemovitosti, pak by se tito museli domáhat vyškrtnutí těchto věcí u exekutora, pokud by tak exekutor neučinil, následně soudní žalobou na vyloučení věcí z exekuce," doporučil advokát. 

Ani profesionál nedokáže jen vydělávat

Je třeba si uvědomit, že ani profesionál nedokáže peníze zcela uchránit. Může se proto stát, že i podílový fond prodělá. Výhodou fondu oproti jednotlivé investici je ale diverzifikace. Podílový fond rozkládá své prostředky do mnoha investičních nástrojů. I s malým množstvím peněz tak investujete do širokého spektra aktiv a při propadu jednoho druhu aktiv na trzích může jiná část vydělávat.

Fond v podstatě znamená souhrn majetku. Může sloužit nejrůznějším účelům, jedním z nich je právě investice a zhodnocování peněz. Tady půjde o fondy investiční, hedgeové, penzijní a především podílové.

Podílové fondy – jen si vybrat správnou strategii

Do podílových fondů může investovat každý pomocí zakoupení podílového listu. Získá tak podíl na majetku fondu, tedy investičních nástrojích, které fond drží, a taky na jejich výnosu nebo ztrátě. Za poplatek se pak o chod a strategii fondu stará investiční společnost, která je jeho zakladatelem. Fondy musí plnit určité náležitosti a spadají pod dozor České národní banky. To investorovi zaručuje určité bezpečí.

Každý fond je zaměřený jinak – jeden nakupuje pouze akcie, jiný jen komodity. Kromě druhu instrumentu se ale mohou fondy zaměřovat i na různá teritoria nebo sektory. Existují například fondy, které investují v rozvojových zemích nebo nakupují jen akcie technologických společností. Pro méně odvážné jsou tu dividendové fondy – jejich cílem je investorovi poskytovat příjem v podobě dividendového výnosu.

Kromě aktivně řízených fondů – tedy těch, jejichž strategie reaguje na vývoj na trzích, existují i takzvané indexové fondy. Ty jsou charakteristické tím, že jejich skladba kopíruje složení určitého akciového indexu – tedy fond vlastní všechny tituly, které akciový index tvoří, přesně v poměru, ve kterém jsou dané tituly v indexu zastoupené. Pak i vývoj fondu kopíruje vývoj určitého indexu – například technologický index Dow Jones.

Hedgeové fondy – nic pro začátečníky

Hedgeové fondy na rozdíl od těch podílových nepodléhají regulaci – mohou tedy skládat portfolio libovolně a k obchodování využívat i rizikové metody. Investor tak může hodně vydělat, ale riziko ztráty je stejně vysoké. Investovat proto do nich může jen kvalifikovaný investor. Tyto fondy "pro pokročilé" často využívají pákového efektu – tedy velkou část investice si vypůjčí. Jejich strategií často bývá arbitráž, při které využívají časově omezené příležitosti na trhu.

Variantou jsou i investice do investičních fondů, které jsou poměrně podobné těm podílovým. Na rozdíl od nich jde ale o akciové společnosti s povolením obchodovat od Komise pro cenné papíry. Investor se v tomto případě stává akcionářem. Jeho peníze ale přecházejí na fond a ten s nimi může libovolně nakládat.

Penzijní fondy

Penzijní fondy na rozdíl od ostatních fondů slouží k jasnému účelu – dlouhodobě shromažďovat a zhodnocovat prostředky na penzi. Investice tu může být zhodnocována pomocí příspěvků od státu, podílů na zisku a daňovými zvýhodněními. Jde o velmi bezpečnou investici s minimálním zhodnocením (okolo 3 procent). Většinou totiž fond investuje do instrumentů, které znamenají minimální riziko. Jde především o státní dluhopisy a termínované vklady. Ani kdyby se fond dostal do problémů, nemůže vůči svým klientům svou ztrátu uplatnit, minimálně vždy získají svůj vklad.

Eva Ohlídalová chtěla trochu zhubnout. Zaujala ji možnost kryolipolýzy, tedy zmražení tukových buněk a na slevovém portálu Chci slevu zadarmo našla nabídku salonů Lipofit. "Tam byla nabídka čtyř voucherů plus jeden zdarma v ceně necelých čtyř tisíc korun, kde vlastně ta sleva byla skoro až šedesátiprocentní, takže to byl markantní finanční skok dolů," popsala. Poukazy objednala a zaplatila. Problém ale nastal, když se k ošetření chtěla objednat. Telefony uvedené na poukazech nefungovaly. Buď telefon nikdo nezvedal, nebo byly nedostupné. A tak osobně navštívila olomouckou pobočku.

"Pobočku jsem našla, na dveřích byl znak Lipofitu, jenže při pohledu dovnitř přes ty skleněné dveře to vypadalo, jako kdyby to teprve stavěli, jako by to teprve dávali vlastně dohromady," diví se paní Ohlídalová. Ani prázdná pobočka ji ale neodradila. Kontaktovala slevový portál a nakonec se přece jen ošetření dočkala. Ovšem pouze jednoho, od té doby v salonu Lipofit opět nikdo nebral telefony. A tak jsme se do pobočky vypravili i my s televizním štábem. Našli jsme ovšem pouze prázdné prostory. Dozvěděli jsme se, že pobočka Lipofitu tady fungovala asi tři měsíce a že klientů, kteří si vouchery zakoupili a kýženého zákroku se nedočkali, je daleko víc. A jak jsme zjistili, nejenom v Olomouci.

Ani do pražské pobočky se klienti nemohli dovolat

Podobnou zkušenost se salony Lipofit má i Olga Maříková z Prahy. I ona kupovala slevové vouchery na portálu Chci slevu zadarmo. Pouze na jinou službu, na epilaci. Svůj nákup si předem ověřovala a do Lipofitu zavolala. "Operátorka mi potvrdila, že akce běží, že sice teď objednávky nepřijímá, ale že když si to objednám, že to bude v pořádku," popsala paní Maříková. Zaplatila necelé čtyři tisíce a čekala, firma se jí měla ozvat. Jenže neozvala. "Já jsem tam znovu volala, a už jsem se nikdy na žádný telefonní kontakt nedovolala. Už to prostě nikdo nikdy nezvedl," uvedla zklamaně zákaznice.

Podle internetových stránek má Lipofit 10 poboček. V Olomouci jsme moc nepochodili, a tak jsme se vydali do Prahy. Jenže i tam nás čekaly jen zamčené dveře. Neuspěli jsme ani v místě sídla společnosti Fit Company s.r.o., která salóny Lipofit provozuje. Firma na adrese nesídlí a jejího jednatele Petra Wagnera také nikdo nezná. Nakonec jsme se Wagnerovi přeci jen alespoň dovolali. Vyjádření na kameru ale odmítl a se zveřejněním kauzy nesouhlasí, protože ho prý může poškodit. Slíbil nám rozhovor po telefonu, jenže od té doby se mu nedá dovolat. Nakonec s námi mluvil alespoň provozovatel portálu Chci slevu zadarmo Pavel Jedlička.

Škoda se pohybuje v řádu milionů

"My v podobných případech všechno řešíme se zákazníkem, řešíme to s partnerem slevové akce, a pokud nedojdeme k nějaké vzájemné shodě, vždycky vracíme zákazníkům peníze," sdělil Jedlička. "Bohužel tahle akce je opravdu poměrně veliká a nejsme schopni zákazníkům vrátit peníze za nevybrané služby," dodal. No a ani se nedivíme. Prostřednictvím slevového portálu Chci slevu zadarmo bylo prodáno zhruba 350 poukazů na epilaci a přibližně 1 600 na kryolipolýzu. Celková částka se pohybuje řádově v milionech. "Všechny peníze byly vyplaceny společnosti Fit Company s.r.o., zákazník tedy musí odpovědnost uplatnit přímo u této společnosti," doporučil Jedlička.

Podejte na Fit Company trestní oznámení, radí advokát

Stejné doporučení pro zákazníky má i advokát. "V tomto případě nelze po slevovém portálu žádat vrácení peněz, protože ten portál je v tom skutečně nevinně, on je pouhým zprostředkovatelem," vysvětlil advokát Pavel Nastis. Zákazníkům lze doporučit, aby na firmu Fit Company podali trestní oznámení. "Pro postižené zákazníky je to výhodnější v tom směru, že nebudou své nároky uplatňovat vůči společnosti, u které je pravděpodobné, že nemá žádný majetek, ale budou ty peníze vymáhat po konkrétní fyzické osobě, což by mohl být například jednatel té obchodní společnosti," doporučil Nastis.

A rada na závěr? Pokud si kupujete jakoukoli službu či výrobek na slevovém portálu, buďte opatrní a vše si důkladně prověřte předem. A to zejména služby konkrétního prodejce. Tedy to, zda firma existuje, zda řádně funguje a zda má dobré reference.

Zlato pro investory magnetem. Jedním z důvodů může být, že každý zlato zná z běžného života. Máme představu, kde se dá v různých formách koupit, a víme, jak bude vypadat. To se například o paladiu, vepřových půlkách nebo zmraženém pomerančovém koncentrátu říci nedá. Na fyzické zlato si oproti tomu investoři můžou sáhnout a mají ho pod dohledem. Nevýhodou jsou ale jeho vyšší náklady kvůli transportu kovu a prodražit se taky může úschova – například v trezoru.

Fyzické zlato lze nakupovat ve formě cihel, šperků, zlatých mincí nebo medailí. Možností jsou ale i klasičtější futures nebo investice do společností, které zlato těží, podobně jako u ropy. Většina investorů, kteří chtějí mít kovy v portfoliu, ale využívá nákup takzvaných ETF – tedy fondy obchodované na burze, které se na takovou investici zaměřují.

Není zlato, co se třpytí

Pokud se rozhodnete pro investiční zlato, budete nejčastěji kupovat slitky, tedy destičky nebo cihly o různé váze, nebo mince. Na slitku by měly být uvedené tyto hodnoty – značka slévárny, váha, výrobní číslo, které je unikátní, certifikát pravosti a ryzost. Investiční zlato musí mít 24 karátů. Ryzost určuje příměs jiných kovů ve slitku.

Nejčastěji narazíte na slitek o hmotnosti jeden gram až jeden kilogram. Zcela nejtypičtější jsou slitky o váze jedna trojská unce – tedy 31,103 gramů. V této jednotce se zlato obchoduje i na burzách. Zlato se prodává i v daleko větších cihlách, to je ale ve většině případů určené centrálním bankám.

Rozbouřené trhy majitele zlata zajímat nemusejí

Zlato většina investorů považuje za bezpečný přístav. Většinou tedy platí, že pokud jsou trhy neklidné, cena zlata roste. Přesně opačný trend se ukazuje od začátku roku. Trhy v prvním letošním čtvrtletí poměrně slušně rostly, a zlato tím utrpělo. Od konce února do začátku dubna zlevnila trojská unce téměř o 200 dolarů. To ale neplatí vždycky. Výjimkou byl například rok 2008, kdy padla investiční banka Lehman Brothers. Tehdy cena zlata klesala i přes paniku na finančních trzích.

Kromě dění na trzích pak cenu zlata ovlivňuje střetávání nabídky a poptávky, jak tomu je u všech ostatních instrumentů. Větší slovo ale tady mohou mít centrální banky, které často zlato drží jako peněžní rezervu. Velmi důležitým faktorem je u zlata, stejně jako u ostatních komodit, že se obchodují v dolarech. Kromě samotných pohybů cen zlata mohou zisk nebo ztrátu umocnit pohyby kurzu dolaru vůči vaší domácí měně. Významný vliv na vývoj ceny zlata má i fakt, že ho existují omezené zásoby, takže dlouhodobě existuje tlak na růst jeho ceny.

Komodity – jen střípek ve vašem portfoliu

Zlato, a komodity obecně, by v investičním portfoliu složeném z několika instrumentů, rozhodně neměly tvořit většinu. Mělo by spíš jít o doplňkovou investici. Zlato konkrétně může sloužit jako zajištění nebo uchovatel hodnoty. Je také třeba připomenout, že zlato je vhodnější pro dlouhodobější investice, je vhodné tedy zvolit alespoň pětiletý investiční horizont.

Peněžitá pomoc v mateřství

Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou vyplácenou z nemocenského pojištění po dobu 28 týdnů. Jinými slovy: aby si matka mohla pomoc v mateřství nárokovat, musí se v posledních dvou letech před porodem účastnit alespoň 270 dní nemocenského pojištění. Stejná podmínka platí u osob samostatně výdělečně činných. Bez 270 dnů účasti na nemocenském pojištění nepřipadá ženě žádná část peněžitá pomoc v mateřství. Do zmíněných 270 dnů se ale například počítá i studium na střední nebo vysoké škole.

Pro vznik nároku na mateřskou, je důležitá ale také tzv. ochranná lhůta. Významu nabývá v případě, kdy žena ztratí práci v době těhotenství. Tato ochranná lhůta dosahuje stejné doby jako počet dní, které předtím v zaměstnání strávila, nejvýše ale 180. Žena se proto nemusí bát, že přijde o peněžitou podporu v mateřství, když musí ukončit pracovní poměr například v červnu, zatímco termín porodu má v říjnu.

Rodičovský příspěvek

Rodičovský příspěvek prošel od 1. ledna 2012 některými změnami, která se dotýkají i nároku lidí, kteří jsou nezaměstnaní. Matkám se naskýtá možnost čerpat rodičovský příspěvek i v jiné než automaticky čtyřleté variantě. Podmínkou pro to je, aby byl účasten nemocenského pojištění alespoň otec dítěte. Pokud není, tak i nadále platí, že nezaměstnaní mají nárok jen na čtyřletý cyklus.

Podpora v nezaměstnanosti po rodičovském příspěvku

Někdy může také nastat situace, že žena se z rodičovské dovolené nemá možnost vrátit do zaměstnání, například proto, že její zaměstnavatel od jejího nástupu na mateřskou zkrachoval. Pak přichází na řadu otázka, zda ženě vzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti. Obecné pravidlo říká, že nárok na podporu má ten, kdo byl v posledních třech letech alespoň rok účasten na důchodovém pojištění – do této doby se započítává i soustavná péče o dítě do čtyř let věku dítěte. Proto žena po ukončení rodičovské dovolená nárok na podporu v nezaměstnanosti má.

Problémem ale pro některé matky může být výše podpory. Jestliže se půjde člověk zaregistrovat na úřad práce bezprostředně po skončení rodičovské, má nárok pouze na minimální výši podpory vypočítanou z průměrné mzdy v České republice. Tato podpora se tak pohybuje kolem 3 500 korun.

U podpory v nezaměstnanosti po rodičovském příspěvku proto rozhodně stojí za doporučení základní rada: pokud máte tu možnost, nechte se někde zaměstnat alespoň na krátkou dobu po uplynutí rodičovského příspěvku a až potom, pokud neseženete trvalé zaměstnání, odejděte na úřad práce s žádostí o podporu. Následná podpora by se totiž v těchto případech vypočítávala "klasicky", nikoli v minimální výši.

Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou vyplácenou z nemocenského pojištění po dobu 28 týdnů. Jinými slovy: aby si matka mohla pomoc v mateřství nárokovat, musí se v posledních dvou letech před porodem účastnit alespoň 270 dní nemocenského pojištění. Stejná podmínka platí u osob samostatně výdělečně činných. Bez 270 dnů účasti na nemocenském pojištění nepřipadá ženě žádná část peněžitá pomoc v mateřství. Do zmíněných 270 dnů se ale například počítá i studium na střední nebo vysoké škole.

Pro vznik nároku na mateřskou, je důležitá ale také tzv. ochranná lhůta. Významu nabývá v případě, kdy žena ztratí práci v době těhotenství. Tato ochranná lhůta dosahuje stejné doby jako počet dní, které předtím v zaměstnání strávila, nejvýše ale 180. Žena se proto nemusí bát, že přijde o peněžitou podporu v mateřství, když musí ukončit pracovní poměr například v červnu, zatímco termín porodu má v říjnu.

Vysoké procento podnikatelů v dnešní době sahá při uplatňování výdajů po paušálech. Výše paušálů závisí na druhu příjmů. Výdaje ve výši 80 procent z příjmů platí pro zemědělskou výrobu, lesní a vodní hospodářství a pro řemeslné živnosti. Ostatní živnosti použijí sazbu 60 procent. Sazba 40 procent je určená pro příjmy z jiného podnikání, např. ze svobodných povolání, z příjmů z autorských práv a z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (znalci, tlumočníci, lékaři, advokáti, sportovci, spisovatelé, přispěvatelé článků do novin…). K příjmům z pronájmu je pak možné uplatnit výdaje ve výši 30 procent z příjmů. V takto stanovených paušálech jsou již zahrnuty všechny výdaje podnikatele.

Zda podnikatel za uplynulý rok uplatní výdaje procentem z příjmů nebo ve skutečné, prokázané výši, záleží na výhodnosti toho kterého způsobu. V případě přechodu na výdaje paušálem je ovšem nutné za předchozí období dodanit pohledávky, závazky a zásoby vykázané k 31. prosinci. Jestliže žádné pohledávky, závazky a zásoby podnikatel neměl, nebrání nic v uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Paušály nejde využít vždy

Pro využití paušálů nicméně existují určitá omezení. Paušální výdaje nemohou uplatnit spoluvlastníci majetku, jejichž příjmy a výdaje jsou rozděleny jinak než podle spoluvlastnických podílů a také účastníci sdružení bez právní subjektivity, kteří nemají příjmy a výdaje rozděleny rovným dílem.

A dále paušální výdaj při použití vozidla nemohou uplatnit členové sdružení bez právní subjektivity, pokud vozidlo používá i jiný člen sdružení. Pak použijí skutečné výdaje (pohonné hmoty, servis, odpisy, pojištění…). Výše uvedení musí vést daňovou evidenci.

Daňová evidence

Podnikatel eviduje své příjmy, výdaje, majetek a závazky. Důležité je posouzení výdajů, zda jde o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (daňově uznatelné, §24 zákona o daních z příjmů) nebo daňově neuznatelné (§25 zákona o daních z příjmů).

Příklady daňově uznatelných výdajů

• Nákup materiálu, zboží
• Mzdy a pojistné placené za zaměstnance
• Provozní náklady
• Pořízení dlouhodobého nehmotného majetku
• Odpisy dlouhodobého hmotného majetku
• Nájemné
• Bankovní poplatky
• Úroky z úvěru
• Výdaje na použití motorového vozidla (základní náhrada + náhrada PHM; skutečné – prokázané výdaje; paušální výdaje; viz dřívější příspěvek)
• Silniční daň (celá, i při částečném používání vozidla pro soukromé účely)

Příklady daňově neuznatelných výdajů

• Výdaje na reprezentaci
• Pořízení dlouhodobého hmotného majetku
• Sociální a zdravotní pojištění podnikatele
• Pokuty a penále (kromě smluvních)
• Technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku
• Osobní spotřeba podnikatele
• Platba daně z příjmů, DPH

Uplatnit lze i některé výdaje vzniklé před začátkem podnikání

Jako daňový výdaj může podnikatel uplatnit i doložitelné výdaje, které uskutečnil před začátkem podnikání (kalendářní rok před rokem zahájení). Jde především o zásoby, ale i jiné výdaje, spojené se zahájením činnosti.

Futures certifikát nebo těžařské společnosti?

Podobně jako u ostatních komodit je i pro ropu typická investice pomocí termínovaných obchodů, takzvaných futures (z amerického budoucnost). Jde o kontrakt na určitý objem komodity, který ve dnes stanovené datum a za dnes stanovenou cenu prodá prodávající kupujícímu. Jde o risk – jedna nebo druhá strana totiž musí na obchodu prodělat. Pokud reálná cena klesne pod předem stanovenou hodnotu – prodejce vydělává, nakupující naopak prodělává. Možností jsou i diskontní certifikáty nebo fondy obchodované na burze.

Surová ropa se obchoduje v barelech. Dva nejznámější typy ropy jsou WTI – západotexaská ropa - a Brent, tedy severomořská ropa z Evropy.

Při prvním pohledu na grafy vás jistě napadne, proč je mezi jejich cenou i vývojem takový rozdíl. Cena obou typů ropy bývá většinou podobná, ropu Brent ale zdražily především události posledního roku – neklid v severní Africe a možnost válečného konfliktu s Íránem. Naopak cena americké ropy WTI je závislá spíš na vývoji v daleko stabilnějších Spojených státech a Kanadě. Větší kolísavost severomořské ropy pak můžeme přičíst tomu, že mnohem lépe odráží dění ve světě než ta západotexaská.

Ne všichni ale mají chuť investovat do surové ropy. Alternativou může být například investice do akcií těžařských společností. Nejde sice o přímou investici do komodity, ale cena ropy bude v tomto případě ovlivňovat výkon společnosti, takže její vývoj bude rozhodovat o vašich ziscích nebo ztrátách.

O ceně černého zlata rozhoduje Blízký východ i kondice světové ekonomiky

Především kvůli ropě se některé země dokážou dostat až na pokraj války. Na ropě je závislá doprava, a tudíž všechno zboží, které je potřeba někam přepravovat, cestovní ruch, ale třeba i zemědělství. Ropa sice není výjimkou a rozhoduje o ní nabídka a poptávka. Tady je ale strana nabídky omezená. Největší zásoby má Střední východ, který pokrývá téměř třetinu světové spotřeby. Sem patří Saúdská Arábie, Irák nebo Kuvajt. Tyto země založily ropný kartel OPEC, který dokáže pořádně hýbat se světovými cenami.

Nezanedbatelné zásoby pak má i Severní Amerika – především pak Spojené státy a Kanada, kde jsou ohromná břidličná ložiska. Největší poptávka pak pochází především z rozvinutých ekonomik. Brzy se očekává, že v plné míře nastoupí i zájem z nejlidnatějších a nejrychleji se rozvíjejících Indie a Číny.

Velký vliv, který souvisí s poptávkou, má i vývoj ve světové ekonomice. Pokud se svět dostane do recese – poklesne výroba, a tím pádem i zájem o ropu. Země, které jsou členem kartelu OPEC, se sice snaží udržovat cenu vysoko například nižšími dodávkami, to ale má jen omezený efekt. Tady totiž opět zafunguje poptávka – pokud se totiž cena ropy dostane neúměrně vysoko, země se obrací k obnovitelným zdrojům, jejichž cena se v takový moment stává únosnější.

Ropa jako ochrana před inflací

Komodity (a o ropě to platí dvojnásob) jsou považovány za alternativu peněz. A mohou sloužit především jako ochrana před inflací. Růst cen ropy se totiž nezanedbatelnou měrou promítá do inflace, a tak zatímco z hotových peněz inflace ukusuje, investice vložená do ropy ve stejnou dobu obvykle zhodnocuje.

Zároveň také ropa (podobně jako další komodity) má hodnotu i sama o sobě, a to díky její využitelnosti ve výrobě. Díky tomu může být pro investory zajímavou alternativou například v dobách, kdy klesá důvěra ve státy, a tedy i dluhopisy, které emitují.

Podle Zákona č. 168/1999 Sb. O pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má povinnost uzavřít toto pojištění každý vlastník motorového vozidla. Pojištění má své nesporné výhody. V případě, že zaviníte dopravní nehodu, vám sice pojišťovna nezaplatí nový automobil, ale uhradí škody na majetku i na zdraví, které jste způsobili. Pokud zaviníte dopravní nehodu a způsobíte škodu nepojištěným vozidlem, škoda bude sice poškozeným rovněž vyplacena, a to z garančního fondu České kanceláře pojistitelů, Česká kancelář pojistitelů pak ale po vás bude celou částku za náhradu pojistného plnění vymáhat. Jinými slovy, celou sumu budete muset zaplatit ze svého. A kromě toho vám ještě hrozí od správního orgánu pokuta od pěti tisíc do čtyřiceti tisíc korun.

Tato pokuta a navíc i sankční příspěvek do garančního fondu za každý den, kdy nemáte vozidlo pojištěno, vám ale hrozí také v případě méně dramatických, než je dopravní nehoda. Například i tehdy, kdy s autem vůbec nejezdíte a rezaví vám v garáži nebo na zahradě. Například i tehdy, když čekáte na ukončení dědického řízení nebo když jste auto předali do bazaru k prodeji.

A co všechno byste měli o povinném ručení vědět? Praktické rady jsme pro vás připravili ve spolupráci s Českou kanceláří pojistitelů.

Povinné ručení musíte platit i v případě, že s autem nejezdíte: Povinnost platit povinné ručení platí pro každého vlastníka motorového vozidla bez ohledu na to, zda s autem jezdí. Pokud nemáte v úmyslu vozidlo provozovat a nechcete platit povinné ručení, musíte tabulky SPZ a osvědčení o registraci vozidla odevzdat do tzv. depozitu na registru vozidel.

Ochranná lhůta po zániku pojištění neexistuje: K častým, ale falešným mýtům patří domněnka, že existuje ochranná lhůta po ukončení pojištění, po kdy nemusí být vozidlo pojištěno. To je ovšem zásadní omyl! Vozidlo bez pojištění nesmí být provozováno. V případě ukončení sjednaného pojištění uzavřete ihned nové.

Nečekejte na doklady od nového vozidla: V případě, že kupujete automobil, je jedno, zda nový či z bazaru, nečekejte na originál technického průkazu. Pojistnou smlouvu lze uzavřít i v tomto případě.

Nerušte pojištění při předání vozidla autobazaru: Pokud jste auto předali bazaru ke zprostředkování prodeje, rozhodně smlouvu o povinném ručení nerušte. Dokud totiž nedojde ke změně vlastníka, jste pořád majiteli vozu a povinnost platit zákonné pojištění pro vás stále platí.

V případě prodeje vozidla sepište písemnou kupní smlouvu: Možná si myslíte, že při prodeji vozidla stačí předat auto a peníze z ruky do ruky. Písemná smlouva vás ale může ochránit pro případ budoucích potíží s dokazováním, když jste vlastně auto prodali, a od kdy tedy už nemáte povinnost platit povinné ručení.

Změnu vlastnictví oznamte registru vozidel: Podle zákona jste povinni oznámit registru vozidel změnu vlastníka vozidla koupí či prodejem, v obou případech ve lhůtě do deseti pracovních dní.

Oznamte i likvidaci vozidla: Jestliže je vaše auto nepojízdné a rozhodli jste se jej nechat na vrakovišti nebo sešrotovat, oznamte tuto skutečnost registru vozidel. Dokud totiž vozidlo z registru nevyřadíte, je stále evidované a vy jste povinni zákonné pojištění platit.

Nečekejte na skončení dědického řízení: V případě smrti vlastníka vozidla přechází povinnost platit povinné ručení na dědice společně, bez ohledu na to, kdo nakonec vozidlo zdědí, a to po celou dobu až do okamžiku, kdy je ukončeno dědické řízení pravomocným usnesením. Dědic, který se stane vlastníkem vozidla, je pak povinen nabytí vlastnictví ohlásit registru vozidel.

I když se může na první pohled zdát přechod z invalidního do starobního důchodu jako složitá záležitost, odborníci tvrdí: není se čeho bát. Na prvním místě je třeba říci, že člověku nic nebrání v tom, aby si při pobírání invalidního důchodu přivydělával. Přivýdělek není zákonem omezen (jediné omezení je samotný zdravotní stav). Člověk pobírající invalidní důchod může mít stejně tak dobře práci na částečný i plný úvazek. Může být také živnostníkem (OSVČ) – v tomto případě je jeho příjem chápán jako příjem vedlejší. I z vedlejšího příjmu se přitom odvádí příspěvky na sociální pojištění, které jsou relevantní pro vznik nároku na starobní důchod.

Invalidní důchod a náhradní doba pojištění

Zároveň je ale také nutné připomenout, že doba pobírání plného nebo částečného invalidního důchodu se zahrnuje do tzv. náhradní doby pojištění – člověk s přiznaným stupněm invalidity je tudíž pojištěncem a může mu vzniknout nárok na starobní důchod.

Pokud pobíráte invalidní důchod, požádat starobní penzi při splnění zákonných podmínek můžete, nikoli musíte (není to povinnost). Proto ani člověk v různém stupni invalidity nemusí o starobní důchod požádat tehdy, když splňuje důchodový věk (např. v 61 letech), i on si může tzv. zvyšovat procenta, a tedy i budoucí starobní penzi, když dále pracuje. Automaticky se invalidní důchod přepočte na starobní až po dosažení 65 let věku.

Propadu životní úrovně po přepočtu se lidé bát nemusí

Lidé mohou mít obavu, že následný starobní důchod (nahrazující dosavadní invalidní) bude malý, že jim rapidně klesne životní úroveň – jejich zdravotní stav jim např. nedovoloval ani žádný typ přivýdělku. Tyto obavy jsou liché. Po tomto "přepočtu" bude člověku dříve pobírajícímu invalidní důchod přiznán vždy ten důchod, který je pro ne finančně výhodnější. Člověk, který si po dosažení důchodového věku netroufá zažádat o starobní důchod, k tomu nemá žádný důvod – nejde do žádného finančního rizika.

Proto zde rozhodně stojí za to na závěr podotknout, že je lepší si o starobní důchod vždy zkusit zažádat, protože je jednak velká pravděpodobnost, že starobní důchod bude vyšší, jednak nemá žadatel co ztratit.

Kamil Havlík si v listopadu 2010 koupil v autobazaru v Orlové starší škodovku. Podepsal kupní smlouvu, zaplatil dvacet tisíc, hned v bazaru uzavřel a zaplatil i povinné ručení a docela spokojeně jezdil. Jenže po roce nastal problém. Přišla mu obsílka od České kanceláře pojistitelů, že dluží za povinné ručení 4 700 korun, a to za období od června do září 2009. Jenže v tu dobu Kamil Havlík vůbec nebyl majitelem vozidla!

"Předpokládal jsem, že se spletli, poslal jsem jim ofocené doklady a byl jsem přesvědčený, že se vše vysvětlí," uvedl Havlík. Nic se ale nevysvětlilo. Přestože Kamil Havlík zaslal kupní smlouvu, ve které bylo datum, od kdy je vlastníkem vozidla, přestože zaslal velký technický průkaz, kde je zapsán jako majitel až o rok později, odpověď České kanceláře pojistitelů byla překvapivá.

Bohužel vámi tvrzené skutečnosti nebyly pro uvedené období potvrzeny ani nemohly být akceptovány. Příspěvek jste povinen uhradit, neboť dle zákona a § 15 jsme zjistili, že v námi nárokovaném období bylo vozidlo vedeno v příslušném registru, nebylo k němu uzavřeno povinné ručení a v tomto období jste byl vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, sdělila kancelář.

A tak pan Havlík zaslal veškeré dokumenty ještě jednou, spolu s dopisem, kde celou situaci vysvětluje. Odpověď už nepřišla vůbec žádná. A tak jsme kontaktovali Českou kancelář pojistitelů a nestačili jsme se divit. "Případ byl předán k vymáhání inkasní agentuře, právní oddělení České kanceláře pojistitelů dvakrát zaslané dokumenty zamítlo s tím, že nemají vliv na nepojištěné období," uvedla operátorka zákaznické linky.

O vysvětlení jsme požádali také přímo ředitele České kanceláře pojistitelů Jakuba Hradce a poté kancelář otočila. "Na naší straně došlo k administrativní chybě, přehlédli jsme, že nám pan Havlík poslal fotokopii technického průkazu, kde bylo jasně uvedeno, od kdy on byl vlastníkem a v důsledku této chyby ten případ pokračoval," vysvětlil Hradec. Administrativní chyba? V technickém průkazu i v kupní smlouvě je zcela jasně napsáno, od kdy je pan Havlík majitelem, že by tedy pracovníci České kanceláře pojistitelů špatně četli? I proto má ředitel ČKP vysvětlení.

Kancelář pojistitelů hází vinu na ministerstvo dopravy

"Jedná se o případ strojového zpracování, pan Havlík totiž na samém začátku tvrdil, že byl pojištěn a my jsme zkoumali to pojištění a pojišťovna nám pouze potvrdila existenci pojištění vůči té době, která není předmětem naší výzvy, takže proto se stalo to, že místo aby se někdo – člověk - do toho dokumentu podíval, tak to počítač vyhodnotil a dal do jiného režimu," dodal Hradec. Každopádně je podle něj prvotní příčina problémů v chybných údajích z cCentrálního registru vozidel. To ale jednoznačně odmítlo ministerstvo dopravy.

"My jsme tento případ nechali na základě vašeho dotazu ověřit a zjistili jsme, že pan Havlík v té době nebyl majitelem vozidla, nechali jsme to ověřit z centrálního registru vozidel a tam byla tato skutečnost jednoznačně prokázána," informoval mluvčí ministerstva Martin Novák. Jinými slovy, Česká kancelář pojistitelů nemá žádný důvod po panu Havlíkovi peníze vymáhat.

Call centrum nemá aktuální informace

Ať už se tedy chyba stala kdekoli, pro pana Havlíka nakonec dobrá zpráva. Po natáčení České televize obdržel omluvný dopis, České kanceláři pojistitelů nedluží ani korunu. A proč to nešlo vyřešit bez přítomnosti televizní kamery?

"My jsme to ve skutečnosti vyřešili dříve, než se do toho zapojila televize, protože jsme 10. ledna letošního roku dali pokyn inkasní společnosti k tomu, aby případ zastavila," tvrdil nám Hradec. A že call centrum ještě před třemi dny informovalo, že dluh trvá? "Call centrum nemá přístup do interních údajů, proto tahleta informace zazněla, ta ale už je také překonána," vysvětlil Hradec.

K čemu tedy takové call centrum je, to je otázka. Pro pana Havlíka ale konečně dobrá zpráva. A pro vás ostatní? Povinné ručení řádně plaťte, potvrzení o zaplacení pojištění pečlivě schovávejte, a pokud by po vás Česká kancelář pojistitelů vymáhala dluh za dobu, kdy jste nebyli vlastníky vozidla, braňte se.

"Nejlépe zajít si na příslušný obecní úřad, obec může dát data z registru vozidel, což je jednoznačné prohlášení, že právně jste nebyli vlastníkem tohoto vozidla," doporučil Novák.

Cazesová doporučuje investovat do vína tzv. en primeur. Jde o prodej vína ještě před tím, než se stočí do lahví. "Víno schováváme dva roky, ale profesionálům umožníme na akcích en primeur nové víno ochutnat a nakoupit ještě předtím, než se dostane do lahví. En primeur pořádáme vždy první týden v dubnu a v následujících týdnech taky vína hodnotí novináři, píší se recenze a sbírají se první dojmy z ročníku," vysvětlila Cazesová.

Investoři mají podle Cazesové značnou dávku jistoty, že se jim investice do vína en primeur vyplatí. "Konzumenti si tady mohou pořídit víno za jednoznačně nejnižší garantovanou cenu, protože je všichni prodávají ještě předtím, než jsou v lahvích. Že se cena vína za rok zvýší, je zaručený fakt, a pravděpodobně se bude zvyšovat i nadále. Takže investování do vína je sázka na jistotu," tvrdí Cazesová.

Podle Cazesové přitom nemusí být člověk zrovna znalcem vína, aby na něm mohl vydělat. "Když je někdo znalcem vín, tak je to samozřejmě dobré, ale pokud ne, tak to vůbec nevadí. Protože na každém trhu jsou profesionálové, kteří znají velmi dobře tento byznys," podotkla.

Jaká jsou rizika investic do vína?

Konkrétní nárůst ceny je samozřejmě těžké odhadnout. Na některých typech vína investor vydělá více než na jiných. "Historie ukázala, že každý ročník, který jsme v Bordeaux vyprodukovali, zatím zvýšil svou cenu, a to buď velmi rychle, nebo až za několik let. Množství lahví, které vyprodukujeme, je vždy omezené, takže je to pokaždé jedinečný produkt," říká Cazesová. Je jen potřeba, aby investor vložil peníze do vína na dostatečně dlouho dobu. Pokud víte, že můžete investovat jen na několik měsíců, na víno raději nesázejte.

Pamatovat je ale také třeba na to, že víno určené k investicím je třeba správně uskladnit. Žádné víno se totiž nedá prodat bez zvláštního certifikátu o kontrolovaném uskladnění. K tomu má v Česku oprávnění pouze jeden profesionální sklad.

S tradičními komoditami se obchoduje už tisíce let a důvod pro uzavírání obchodů zůstal dodnes zcela stejný. Zemědělci si tak snaží dopředu zajistit odbyt pro svou úrodu. Taková jistota jim dovolí více a s menším rizikem investovat do technologií nebo třeba do pracovní síly. Pokud totiž banka vidí, že mají komu svou komoditu prodat, ráda jim na celý projekt půjčí peníze.

Přesný termín, přesná cena – plus nebo minus?

Nejčastěji se komodity obchodují pomocí takzvaných termínových kontraktů, anglicky se jim říká futures. Ty dodavatele zavazují k prodeji určitého množství zboží v předem dohodnutý čas a za dohodnutou cenu. Za daných podmínek má na druhé straně povinnost zboží odkoupit kupující. Obě strany pak mají jistotu – jedna, že zboží prodá, druhá, že bude mít komoditu k dispozici například pro další výrobu. V praxi to znamená, že už dnes si můžu koupit například kukuřici s dodáním v prosinci tohoto roku. Jde tedy o kukuřici, která ještě není vypěstovaná.

Samozřejmě je jasné, že mohou přijít sucha nebo naopak deště a kukuřice může být nedostatek. To z kukuřice udělá velmi drahou komoditu. S tím ale farmář při uzavírání smlouvy nepočítal, myslel si totiž, že za rok bude kukuřice stát přibližně stejně jako v předchozím roce, a na základě tohoto svého odhadu stanovil i prodejní cenu, kterou je nucený podle smlouvy dodržet. V takovém případě bude mít kupující radost – při velké neúrodě je totiž schopný kukuřici pořídit velmi levně (za cenu, kterou si s farmářem sjednal téměř před rokem).

Stát se ale může i přesný opak. Kukuřice se může urodit velké množství, což její cenu stlačí dolů. Kupující se ale před rokem zavázal zaplatit cenu, která je obvyklá při "běžné" úrodě, i když by se v danou chvíli dala kukuřice pořídit mnohem levněji. Smlouvu ale podepsal, teď jí musí dostát – v takovém případě na uzavřeném obchodě vydělává farmář.

S komoditami se spekuluje, aniž by se fakticky dodávaly

Časem se tedy ukázalo, že obchodování na takzvaný futures kontrakt není vždycky výhodné – začalo se tedy spekulovat se samotnými kontrakty. To znamená, že si začali kontrakty mezi sebou prodávat zemědělci na straně jedné, a kupující na straně druhé – podle toho, jak si zrovna mysleli, že bude úroda vypadat. Dnes je proto možné s komoditami obchodovat, aniž byste měli o samotnou komoditu jakýkoliv zájem. Obchodování se pak stává jen možností zisku, nikoliv praktické zajištění odbytu nebo naopak dodávek.

Spekulovat na růst nebo pokles ceny komodit skrz futures kontrakty může tedy každý – i ten, který o finální komoditu nemá vůbec zájem. Riziko ztráty ale bývá daleko vyšší než například u akcií.

Podobně jako s akciemi se i s komoditami obchoduje na burzách, které podléhají dohledu a mají svá pravidla. Mezi hlavní komoditní burzy patří ty americké – například chicagská nebo newyorská. Komoditní burzy jsou i v Evropě. Známá je například německá komoditní burza v Lipsku. Komoditní burza je i v Praze, nicméně objem obchodu je tak malý, že nedává skoro žádný prostor pro spekulace.

Jak tedy začít s obchodováním a na co si dát pozor?

Nejprve je třeba se rozmyslet, jakou komoditu nakoupit. Další otázkou je, s jakým měsícem dodání kontrakt chceme. Čím víc se kontrakt obchoduje, tím lépe pro investora – kdykoliv se totiž takového "závazku" může zbavit. Nejčastěji tedy půjde o kontrakty s poměrně krátkou lhůtou do vypršení. Že by vám ale někdo vykládal u prahu tunu pšenice, se obávat nemusíte. Na brzké vypršení kontraktu totiž budete upozorněni.

Ceny komodit se mohou vyvíjet v dlouhých cyklech, nebo reagovat na sezonní výkyvy – jako například zemědělské plodiny. Jejich ceny ale výrazně ovlivňují i vnější faktory. Jedním z nich je ekonomický růst nebo recese – při růstové ekonomické fázi ceny většinou rostou – firmy totiž mají větší spotřebu kovů a energií – roste tak poptávka. Otázkou je taky, jak jsou investoři naladění – pokud na trzích panuje klid, mají investoři větší chuť riskovat – a v tu chvíli přichází chvíle komodit – většinou se totiž používají jen jako doplňková investice. Při investicích je také důležité brát ohled na měnové riziko. Většinou se totiž komodity obchodují v amerických dolarech.

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je povinen podat každý poplatník, jehož příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly za uplynulý rok 15 tisíc korun. Stejně musí učinit také poplatník, jehož příjmy nepřesáhly 15 tisíc korun, ovšem vykazuje daňovou ztrátu nebo také ten, kdo měl v roce 2011 příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků od více plátců současně.

Zpozdíte-li se s daňovým přiznáním o více jak 5 pracovních dnů, bude vás to stát 500 korun. Výše sankce se stanovuje jako 0,05 % vyměřované daně nebo daňového odpočtu, nebo 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý den. Maximální výše pokuty je 5 % vyměřované daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty, dosáhnout však může maximálně 300 000 korun.

Podává-li za vás daňové přiznání zaměstnavatel...

Jste-li zaměstnanec, může za vás daňové přiznání obstarat zaměstnavatel, pokud jste tedy u něj nejdéle do 15. února podepsali žádost o provedení ročního zúčtování záloh. Vaší povinností je doložit zaměstnavateli všechny podklady nutné pro provedení zúčtování. Především potvrzení o zdanitelných příjmech od předchozích zaměstnavatelů, doklady pro uplatnění nezdanitelných částí daně a pro slevy na dani. Zaměstnavatel provede zúčtování nejpozději do 31. března. Případný přeplatek dostanete nejpozději při vyúčtování mzdy za březen, činí-li více než 50 korun. Případný nedoplatek z ročního zúčtování se vám nesráží.

Máte-li povinnost podat vlastní daňové přiznání...

Žádost o vrácení přeplatku na dani je součástí daňového přiznání. Uvedete částku a způsob vrácení přeplatku – na uvedenou adresu nebo na účet s uvedením bankovního spojení. Přeplatek bude vrácen, pokud činí minimálně 100 korun. Podmínkou je, abyste neměli u finančního úřadu nedoplatek na jiné dani. V tom případě by se přeplatek použil na úhradu nedoplatku daně.

Přeplatek vám finanční úřad musí vrátit do 30 dnů od obdržení žádosti. Tato lhůta se ale počítá od začátku dubna. Důvodem je to, že do začátku dubna je možné podávat opravné daňové přiznání. S podáním daňového přiznání s přeplatkem daně není tedy nutné spěchat. Dřív než 1. května peníze zpět nedostanete.

Pokud jste zapomněli uplatnit položku snižující daň...

Jestliže jste v některém z předchozích přiznání zapomněli uplatnit některou položku snižující daňový základ nebo daň, musíte nejprve podat dodatečné daňové přiznání, ve kterém si daň snížíte. Podle daňového řádu na to máte tři roky. Lhůta začíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného přiznání. Pro samotnou žádost o vrácení přeplatku platí šestiletá lhůta, běžící od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl. Po této lhůtě přeplatek zaniká a je příjmem státního rozpočtu.

Některé odvedené daně již zpět v žádném případě nedostanete. Jsou to daně z příjmů zdaněných srážkovou daní u zdroje. Jedná se především o příjmy na základě dohod o provedení práce (horní limit pro použití srážkové daně je odměna 5 000 korun), autorské honoráře do 7 000 korun za měsíc, úroky z vkladů, podíly na zisku u společníka s. r. o., příjmy z dividend atd. Tyto příjmy se do daňového přiznání nezahrnují.

Podat formulář je možno i elektronicky

Kdo chce na poslední chvíli formuláře vyplňovat v klidu doma a navíc se vyhnout frontám, může podat elektronicky - přes datovou schránku nebo daňový portál. Ačkoli počet elektronických podání rapidně stoupá, stále se pohybujeme v jednotkách procent. Většina lidí naráží na elektronický podpis. Elektronické podání přes daňový portál je ale možné i bez něj. Stačí jen vytisknout potvrzení, podepsat ho a odeslat na finanční úřad.