Slevy lze získat na Opuscard při návštěvách turistických atrakcí a také při nákupech nebo ubytování v Libereckém kraji. "V současné době je Opuscard akceptovaná na 239 místech v Libereckém kraji, takže otevíráme možnost, že turista může tyto slevy využít stejně jako občan Libereckého kraje," řekla hejtmanská náměstkyně Lidie Vajnerová.

Že je možné získat anonymní Opuscard, zatím Liberecký kraj příliš nepropaguje a turisté ji zatím neseženou nikde jinde než v Liberci. Podle náměstkyně je to proto, že anonymní verze je ve zkušebním provozu. "Chtěli bychom, aby Opuscard sloužila nejen obyvatelům Liberce, ale i návštěvníkům a turistům," uvedla.

V kraji bylo zatím vydáno 160 tisíc krajských čipových karet. Nejvíce je využívána ve veřejné dopravě, neboť cestování s ní je levnější než s papírovými jízdenkami. Ve veřejné dopravě ji denně použije na 60 tisíc lidí.

Sobotní botanickou vycházku po loukách v blízkém i vzdálenějším okolí řeky Svratky u Sněžného a Milov pořádá Sdružení Krajina. Trasa povede také lokalitou Rychtářky, která by měla být vyhlášena přírodní památkou s názvem Meandry Svratky. "Není to fyzicky náročná procházka, ale chodí se po podmáčených loukách, je potřeba mít holínky," upozornil zájemce Tomáš Blažek z pořádajícího sdružení.

Na loukách lidé kromě prstnatců uvidí i ostřici trsnatou, suchpýr úzkolistý, rdest alpský a další druhy rostlin. Účastníci vycházky se sejdou v 09:00 v sídle Sdružení Krajina v Počítkách nebo o půl hodiny později před restaurací v Milovech.

Do přírodní rezervace Na Podlesích u Hrutova se lidé mohou s odborníky vydat v neděli. Na jedné z nejzachovalejších rašelinných louk Vysočiny najdou kromě stovek efektních květů prstnatců májových i další vzácné rostliny a živočichy. "Do nitra rezervace se bude možné dostat po provizorním dřevěném chodníku," uvedl Václav Křivan z Českého svazu ochránců přírody v Kněžicích, jehož členové se o tuto lokalitu starají. Průvodci se budou návštěvníkům věnovat od 10:00 do 16:00. Do rezervace se dá dojít ze silnice mezi Kněžicemi a Opatovem.

Řekové obrací - nabízí levnější ubytování, snižují si marže a k turistům jsou celkově příjemnější. Zatím to však nemělo velký efekt. Místní si uvědomují, že řecká měna momentálně není stabilní, proto se mnozí uchylují k bizarním řešením. Například restaurace na Korfu, která má britské vedení, už při objednávkách přijímá platby jen v librách.

"Turisti nevědí, co očekávat. Nevědí, jakou měnou budou platit. A jestli nezkrachují hotely, do kterých přijíždějí, a obchody, ve kterých chtějí nakupovat. A kvůli tomu je rezervací míň," tvrdí Sian Woodová, majitelka restaurace na Korfu. Britským platidlem chce restaurace své zákazníky ujistit, že vše, co bude objednáno, bude i dodrženo.

Pláže na Korfu letos zatím přeplněné rozhodně nejsou

Zatím jsou pláže na Korfu, jedné z nejoblíbenějších řeckých destinací, na květen nezvykle prázdné. Obchodníci hlásí o 30 procent nižší tržby. V celém Řecku mají letos hoteliéři prodáno o pětinu zájezdů míň. A po volbách, které Řecko nasměrovaly z eurozóny, zájezdů ještě ubylo.

Podle Stanislava Zemana, ředitele pro letecký obchod Letiště Praha, je cestovní ruch úzce spjat s ekonomickou a politickou situací. Pokud bude krize v Řecku pokračovat, bude to mít i negativní dopad na cesty českých turistů do zahraničí.

Turistika v Řecku zaměstnává jednoho z pěti Řeků a tvoří pětinu hrubého domácího produktu země.

"V Antarktidě je sníh modrý. Je to naprosto čistá destilovaná voda," tvrdí přední český klimatolog a zakladatel Mendelovy polární stanice Pavel Prošek. Cesta k založení polární stanice ale nebyla vždy lehká. Výzkumníci zprvu pobývali na stanicích zahraničních kolegů, avšak zanedlouho zjistili, že jim takovýto režim nevyhovuje. Nápad postavit si vlastní stanici přitom přišel jak z modrého nebe.

Předmětem českých vědců byl projekt vývoje pobřežních odledněných území. Takovýto projekt totiž vyhovoval všem výzkumníků. Od botaniků přes geomorfology až ke klimatologům. Později se přidali i další výzkumníci jako například geologové. 

Změna klimatu probíhá, ale…

"Dneska vám žádný seriózní klimatolog neřekne, že globální klimatická změna je způsobena  antropogenními faktory. Asi ano, ale pokud nebudete schopni definovat podíl člověka a jeho činnosti na změně klimatu, tak to nebudete schopen dokázat," říká Prošek. Podle něj je sice pravdou, že klimatická změna probíhá a že oteplování je razantní, ale není zároveň jisté, jak moc se na tom podílí člověk. 

Změna klimatu je však regionálně velmi nepravidelná. Někde dochází k tomu, že se klima ochlazuje, někde se otepluje a někde se neděje vůbec nic. Lidé navíc nemusí mít obavy z katastrofických scénářů některých autorit, které často tvrdí, že až se ledovce rozpustí, tak dojde k silnému zaplavení některých částí světa. "K rozpuštění může dojít, ale je na to potřeba takové kvantum energie, že slunce na to nestačí i kdyby si oči vyplakalo," vysvětluje Prošek.

Život na Antarktidě a turismus 

Na rozdíl od minulosti panuje v současné době trend, kdy se opouští provozování celoročních expedicí. Důvodem jsou především náklady, kdy například v průběhu zimy jsou někteří výzkumníci zcela bez práce. Ty je ale stále třeba platit, a to včetně nákladů na energie či potraviny. Navíc při delším pobytu dochází podle Proška také například k sociálním konfliktům.  Expedice jsou tak jen několikaměsíční. 

Navštívit Antarktidu mimo rámec výzkumné expedice je pro běžného člověka takřka nemožné. Výprava je velice nákladá, nicméně existují cestovní kanceláře, které tyto návštěvy nabízejí. Výzkumníkům tak čas od času zamávají turisté z výletních lodí či je přímo navštíví. Jejich krátký pobyt na Antarktidě je ale velice omezený a podléhá řadě zákazů. Představa, že si vyfotíte kolonii tučnáků zblízka je tak velice mylná.

Atrakce nedávno získala ocenění v soutěži Kudy z nudy od agentury CzechTourism. Nabízí hlavně atraktivní jízdu s technickými pasážemi v přirozeném prostředí lesa. "My říkáme, že singltrek je pro všechny – pro lidi, kteří chtějí vyzkoušet terénní cyklistiku, něco nového, něco zábavného," uvedl spolutvůrce tratě Tomáš Kvasnička.

Tratě se prodloužily z dosavadních 20 o dalších 40 kilometrů, z poloviny na českém i na polském území. Ke středně obtížným trasám nově přibyly úseky pro náročnější bikery, i začátečníci ale mají svůj okruh. "Při tvorbě stezek jsme se inspirovali modelem, který vypracovali naši kolegové ve Velké Británii a zejména ve Walesu. Snažili jsme se ho adaptovat na české podmínky," dodal Kvasnička.

Tvůrci singltreku nyní připravují také hřebenovou trasu mezi Hejnicemi a Lázněmi Libverda. V plánu jsou i odpovídající služby v blízkosti areálů včetně propojení s ubytováním a občerstvením. Obavy z dopadu singltreku na lesní přírodu jsou prý zbytečné. "Ta stavba singltreku nenarušuje les, není v konfliktu s ochranou přírody," řekl krajský ředitel podniku Lesy ČR Ludvík Řičář. Singltrek se stal jednou z největších atrakcí Frýdlantska. Jeho provozovatelé doufají, že neunikne pozornosti ani zahraničním turistům.

Výlet se společností Corrupt Tour si předplatila asi dvacítka turistů. Cesta po korupčních památkách pod názvem Tři pražská nej začíná před jednou z budov pražského magistrátu –Škodův palác. Podle ředitele cestovní agentury Petra Šourka má palác velmi zajímavý nájem. Cesta pak pokračuje k tunelu Blanka, kde si návštěvníci můžou prohlédnout staveniště a hlavně informační centrum. Potom už autobus míří přímo k hlavnímu cíli výletu - do Hostivice. 

Hostivice, kam se David Rath přistěhoval před deseti lety, získala během jeho působení ve funkci hejtmana na dotacích 75 milionů korun. Prohlídka přivádí výletníky k opravené škole, nově zbudované kašně nebo ke rekonstruovanému gymnáziu. Právě zakázku na jeho opravu prověřuje policie. Na závěr mohli účastníci výletu vyhrát při losování z vinných krabic láhev korupčního vína.

Kurátorka a zakladatelka muzea Nina Provaan předvádí těžký litinový papiňák z roku 1870. "Tím, že byl tak těžký, nemohl vybouchnout. Zatímco modernější papiňák už má gumičku a pojistku, ta praskla a začalo to syčet," ukazuje na další exponát Nina Provaan. 

To je jen jeden z příkladů gastronomického vývoje. Nové muzeum nabízí ale pohled až do pravěku, kde se vařilo na ohništích a pokračuje přes první pece dál. Součástí výstavy nejsou pouze historické exponáty, ale také nejnovější technologie, například mluvící lednička. A v moderní kuchyni jsou i další netradiční přístroje. "Tady máme barevnou vodu, když je horká, tak je červená. A když je studená, tak voda zmodrá," předvádí další netradiční vybavení moderní kuchyně Nina Provaan. "V Rusku je hodně muzeí o vínech, o sýrech, o chlebu, ale jsou to muzea zaměřená na jeden obor. My jsme chtěli pokrýt přípravu jídel z toho nejširšího pohledu," vysvětluje zakladatel muzea Ladislav Provaan. 

Prostor tu tak mají všichni důležití gastronomičtí velikáni, jako třeba Magdalena Dobromila Rettigová. A mezi příznivci jídla jsou k vidění i trochu netradiční jména, třeba Jan Kaplický, který navrhl sadu příborů. Muzeum je tedy především o stolování a přípravě pokrmů. Samotné pokrmy se ale v muzeu také objeví, třeba v koutku, kde budou současní cukráři propagovat své nejnovější výrobky.

Řečtí hoteliéři dokazují, že nemají ve znaku olivy náhodou. To nejlepší z nich vyjde, až když jsou doslova drceni. Důvody jsou dva, země je v krizi a navíc, na Řecko zanevřeli bohatí turisti z Německa. Řečtí hoteliéři poprvé ustupují. "Pro Řecko je tato situace takový budíček, pro nás je to příjemnější vyjednávání," komentoval situaci Petr Šatný, marketingový ředitel společnosti Alexandria. 

Zájezdy jsou až o čtvrtinu levnější

Pro turisty je to jenom plus. Ušetří hlavně na ceně zájezdů, které klesly řádově o tisíce korun. Například týdenní pobyt na Krétě stál ještě loni necelých devatenáct tisíc. Letos už je o dva tisíce levnější. "Klienti na dovolené v Řecku mohou ušetřit až 25 procent," informoval mluvčí Čedoku Tomáš Brejcha. Už teď míří z Ruzyně do Řecka asi pět letadel denně. A od zítřka jich bude ještě víc. Z Prahy do Atén totiž začne třikrát týdně vypravovat stroje i řecká CK Aegean. 

Do Řecka na prázdniny vyrazí přibližně 350 tisíc Čechů. Podle cestovních kanceláří je zájem, i přes dění v zemi, už druhým rokem v podstatě stejný. "Řecko letos nemůže konkurovat populárnějšímu Turecku nebo Španělsku, ale očekáváme, že to bude hit v last minute," myslí si Jan Osúch, mluvčí CK Fischer. 

V krizi je podle Řeků hlavně stát, ne oni

Nepříjemná politická a ekonomická situace Řecka se kromě ochotnějších hoteliérů jinak moc neprojevuje. Výrazně zatím zdražil jen benzín, o necelých pět korun, večeře ale vyjde průměrně na 180 korun, stejně jako loni. "Skoro 80 procent lidí, kteří jezdí do Řecka, jsou stálí návštěvníci, kteří si nedají dovolenou zkazit ani politikou ani počasím," uvedl předseda asociace cestovních kanceláří Jan Papež. Přes všechny demonstrace na ostrovech poklidná středomořská atmosféra zůstává. V krizi je totiž podle Řeků hlavně stát a ne oni.

Na veřejnost se klenot pravěkých sbírek dostane z trezoru jen výjimečně. Do Přerova dorazila Předmostská Venuše pod dohledem zásahové jednotky. Vznikla někdy v době 31 až 22 tisíc let před naším letopočtem a svým významem je srovnatelná s Venuší z Věstonic. Na rozdíl od ní ale nejde o figurku, nýbrž o rytinu ženy provedenou kombinací geometrických ornamentů vyrytých do mamutího klu. Návštěvníci ji na výstavě v přerovském Muzeu Komenského uvidí od tohoto čtvrtka až do 25. září. Potom se za policejního doprovodu vrátí zpět do trezoru v Brně.

Madrid zaručeně potěší všechny, kdo se mezi památkami neradi přepravují metrem či autobusy a raději dávají přednost tomu, že si obrázek o městě udělají pěkně po svých. Historické centrum Madridu je totiž vlastně takovým malým pokusem vtěsnat co nejvíce pamětihodností na maličký prostor. Není ani divu. Když se Madrid stal v roce 1561 hlavním městem Španělska, byl spíše menším městem. Dnes v něm žijí tři miliony lidí. Přesunutí královského dvora z Toleda do města v srdci Hispánie v krátké době udělalo z Madridu bouřlivé a rychle se rozrůstající město.

Pokud byste se chtěli ulicemi Starého a Bourbonského Madridu, tedy historického centra města, jen projít, stačily by vám na to pouhé dva dny. Když ale začnete navštěvovat památky, zcela jistě dospějete k názoru, že musíte v hlavním městě Španělska strávit minimálně týden. Vždyť jen prohlídka Palacia Real, který po požáru v 18. století nahradil maurskou pevnost, do té doby využívanou jako královské sídlo, přilehlých zahrad a katedrály, zabere bez nadsázky celý den.

Parky všude, kam se podíváš

K Madridu se neodlučně váží tři věci - umění a parky. Obojího ve městě najdete nepřeberné množství. A na obojí je dobré mít dost času. V madridských parcích se každý může přesvědčit, jak moc Španělé milují schůzky pod širým nebem. Do parků vyrážejí sotva vysvitne první jarní sluníčko, přestože ještě ani neodložili teplé zimní bundy, které my v Česku běžně nosíme v zimních mrazech.

Madridské parky a zahrady jsou mnohdy samy o sobě uměleckým skvostem. Při pohledu na monumentální pomník Alfonse XII. v parku Retiro se vám zcela jistě bude tajit dech. Park v minulosti sloužil jako zahrady královského paláce Filipa IV. Z paláce se toho do dnešních dnů moc nezachovalo, procházka parkem ale zcela jistě potěší. V parném létě tu najdete příjemný stín, zajezdit si tu můžete na kolečkových bruslích anebo můžete jen posedět v jednom z nesčetných barů. U baru i na lavičce v srdci parku dost možná natrefíte na místního muzikanta, který vám rád zpříjemní volné chvíle hrou na kytaru nebo třeba saxofon. Nouze není ani o malíře a u jezírka, do jehož vln se můžete vydat na lodičce, se také čas od času hraje divadlo.

Za bylinkami i bonsajemi do botanické zahrady

Vydáte-li se od parku Retiro směrem k Pradu, zhruba po pěti minutách chůze dojdete k dalšímu skvostu španělských zahradníků. Tou je Real Jardín Botánico, kterou v roce 1781 na přání Karla III. navrhli botanik Gómez Ortega a architekt Prada Juan de Villanueva. V zahradě dnes najdete množství stromů a keřů, květin i léčivých bylin. Nechybí samozřejmě ani tropicky vyhlížející palmy. Ve skleníku roste vedle kaktusů i papyrus.

Real Jardín Botánico je vhodná především k relaxaci po náročné návštěvě Prada. Najdete tu řadu tajemných i romantických zákoutí. A co byste možná nečakali, jednu terasu zdobí i prastaré bonsaje.

Maurský park i park s nefalšovaným egyptským chrámem

Zatímco park Retiro a botanická zahrada jsou od sebe vzdálené co by kamenem dohodil, další významý park leží na opačném konci městského centra - u královského paláce. I on v minulosti býval podobně jako park Retiro velkým soukromým hřištěm královských dětí. Dnes je především rájem fotografů. Z tohoto parku, který prý vznikl na místě, kde v roce 1109 tábořila maurská armáda, se nabízí jedny z nejúchvatnějších pohledů na královský palác. V parku je také velmi příjemné ztratit se v parných dnech madridského jara a léta. Anglický styl, do kterého byl Campo del Moro renovován někdy v 19. století, mu propůjčuje tajuplný charakter a nabízí spoustu příjemně stinných míst. 

Další park, který byste při své návštěvě Madridu rozhodně neměli minout, je park de Debod. Ten se rozprostírá nedaleko rušného náměstí Plaza de Espaňa, kde za Francova režimu vyrostly obří betonové kolosy. Jeden z nich - budova zvaná Žirafa - dokonce jednu dobu byl i nejvyšší betonovou stabou v Madridu. Ale pojďme raději zpět do zákoutí parku de Debod. Největší atrakcí tu zdaleka není výhled na katedrálu Almudena a královský palác, ale nefalšovaný egyptksý chrám. Debodův chrám, který dal parku jméno, byl vyrván vodám Asuánské přehrady. Španělsko ho za pomoci svých inženýrů při stavbě přehrady posléze dostalo darem.

Madrid – město umělců

Z bujné zeleně, které je po celém Madridu plno, teď ovšem zamíříme spíše do konzervovaného chladu obrazáren. Díla dávných slavných mistrů jsou k vidění v Pradu. Na jeho návštěvu si ale vezměte pohodlné boty. I v případě, že půjdete cíleně jen po nejznámějších obrazech, zabere vám návštěva několik hodin.

A co v Pradu všechno naleznete? Mezi jeho chladnými zdmi můžete obdivovat třeba Rubensovy obtloustlé, ale přesto nesmírně dynamické Tři grácie. "Svléknout" si zde můžete Goyovu Maju, obdivovat můžete i jeho monumentální malby rodiny Karla IV. V suterénních sálech se pak můžete přesvědčit i o tom, že Goya neproslul jen realistickými malbami, ale i výrazně expresionistickými díly jako Saturn hltající svého syna nebo až hrůzostrašně vyhlížejícím obrazem Dvou starců při jídle. Expresionismus jako takový se sice zrodil až o mnoho let později, toto slovo však zcela jistě bude to první, co vás při pohledu na tato Goyova díla napadne.

Svou dobu předběhl i další z velkých umělců, jejichž obrazy zdobí stěny Prada - Domenikos Theotocopoulos – známějšího pod pseudonymem El Greco. Jeho obrazy uchvátí fascinující hrou světla a stínu a mnohdy až překvapivě živými barvami. Zdá se mi to, nebo se v El Grecově tvorbě začínají objevovat podobné tvary, jaké o tři století později dovedl k dokonalosti Pablo Picasso?

I Picassovu tvorbu mohou návštěvníci Madridu obdivovat. Jen musí změnit obrazárnu. Místo Prada musí zamířit do Centra del Arte královny Sofie. Zajít byste sem měli alespoň na chvíli i přesto, že třeba zrovna nepatříte k milovníkům moderního umění. Právě v útrobách této obrazárny se totiž ukrývá Picassova Guernica i skicy, které vytvoření slavného díla předcházely. Své místo zde má také například Salvator Dalí nebo José Gutiérrez Solona.

A pokud chcete vidět živé umělce, vyražte do parku Retiro - to už jsme si řekli. Natrefit na ně můžete ale také ve Starém Madridu - třeba na Plaza Mayor. Toto náměstí bylo tak trošku uměle vetknuto v roce 1617 doprostřed města na místo chudinských domů. A bylo předurčeno k tomu, aby se zde docházelo k důležitým událostem. Odehrávaly se zde inkviziční procesy i býčí zápasy. Dnes se tu předhánějí artisté, lidé v podivných kostýmech a své obrazy tu nabízí i malíři. Turisty tu láká i spousta restaurací, které však zdaleka nepatří k nejlepším v Madridu. Platíte v nich zkrátka za kulisu známého náměstí.

Výčet, který jen tak neskončí…

Ve výčtu pamětihodností a zajímavostí Madridu bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Navštívit zde turisté mohou starobylé kláštery, archeologická muzea včetně muzea Ameriky, kam Španělé zavřeli poklady dovezené z Nového světa, a třeba i dům spisovatele Lope de Vegy. Fascinujícím zážitkem je také návštěva královské opery. Zamířit sem přitom nemusíte jen za divadlem, neméně působivá je také samotná prohlídka, během které navštívíte hlavní sál opery, reprezentační prostory a z 9. patra budovy, která se z venku na první pohled nezdá nijak majestátní, se budete moci pokochat i úžasným pohledem na královský palác pěkně seshora. A propos, pořád kroužíme kolem Palacia Real a pořád jsme si toho o něm moc neřekli. Nebojte se, nepřijdete o něj. Podrobněji vás jeho přezdobenými útrobami provedu v jednom z dalších článků věnovaném nejslavnějším španělským královským palácům.

A když vás prohlídka Madridu unaví, nezapomeňte zajít na nějakou ze specialit španělské kuchyně, která staví především na rybách a litrech olivového oleje. Pokud se chcete v hlavním městě Španělska dobře najíst a třeba se ještě pokochat pohledem na zajímavou architekturu, poodejděte jen pár kroků od Plaza Mayor na Mercado de San Miguel. Těm, kteří znají alespoň základy španělštiny, název zcela jistě napoví, že jde o tržiště. V secesní budově postavené mezi lety 1913 a 1916 ze železa a ze skla po vzoru franouzské Las Halles najdete spoustu stánků s rozličnými chuťovkami. Jen stěží se jim dá odolat.

Při procházkách Madridu zcela jistě narazíte také na množství různých hospůdek a tapérií. Mě osobně nejvíce zaujaly ty ukryté v úzkých uličkách kolem Puerta del Sol. V řadě z nich ještě stále po starém španělském zvyku servírují tapas, tedy typické chuťovky, k pití bezplatně, což už na turisty přeplněných španělských pobřeží nebývá tak úplně běžné. Tak neváhejte a místo k moři se letos vydejte za krásami Madridu. Třeba tím Španělsku pomůžete z osidel dluhové krize.

Vietnam sice leží v tropech, jeho podnebí se ale jednoduše nedá označit jako tropické. Důvod je zřejmý - protáhlý tvar země. Na jihu ji protíná 8. rovnoběžka a sever leží v blízkosti obratníku Raka. Jih Vietnamu je proto tropický, sever už ale zasahuje do subtropického pásma a v zimě není v tamních horách výjimkou ani mráz.

Vietnamské počasí do značné míry určují monzuny. Zimní fouká od severovýchodu, z poměrně prochlazené pevniny Číny. Kvůli tomu je docela studený a na sever země přináší od října do března období nižších teplot. Ty se tou dobou pohybují jen kolem 20 stupňů přes den, a to jsme na úrovni jižního Egypta! V noci bývá 11 až 15 stupňů. V horách, které dosahují až tříkilometrové výšky, není výjimkou ani mírný mráz.

A právě proto je nejlepší vyrazit do Vietnamu před letním obdobím dešťů, tedy v dubnu nebo v květnu. Tou dobou v zemi nebývá takové dusno, jako třeba v létě, a je to tedy ideální období, pro návštěvy památek i pro to, abyste si dosyta užili třeba i Jihočínské moře. A co vlastně byste neměli ve Vietnamu opominout navštívit?

Hanoj – město mrakodrapů a jezer

Turisty do Vietnamu láká příroda i moderní rušná velkoměsta. Na severu Vietnamu na březích Rudé řeky leží hlavní město Vietnamu – Hanoj. Historie vietnamské metropole sahá do začátku 11. století. Mezi nejvýznamnější památky, které tu mohou lidé navštívit, patří Chrám literatury a buddhistický chrám známý jako Pagoda na jednom sloupu. Obě pocházejí z 11. století. Francouzské koloniální období obohatilo město o honosné stavby hanojské opery, národní banky, prezidentského paláce, hotelu Metropole a katedrály svatého Josefa.

Jedinečnou atmosféru Hanoje dnes utváří nejen historické budovy, ale i moderní mrakodrapy. Na Hanoj můžete shlédnout z nejvyšší budovy ve Vietnamu, kterou je mrakodrap Keangnam Hanoi Landmark Tower. Hanoj lze bez nadsázky považovat také za město jezer. V centru města leží jezero Hoan Kiem - Jezero meče - v jehož středu na malém ostrůvku trůní Želví věž.

Bondova zátoka a domov ohrožených zvířat

Vietnam je také zemí přírodních krás. Na severu země stojí za návštěvu například Národní park Cuc Phuong, domov kriticky ohrožených druhů gibbonů i další vzácné zvěře. A víte, že přírodní krásy lákají do Vietnamu i filmaře? Zátoka Ha Long, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, se objevila i v bondovce Zítřek nikdy neumírá. Není divu, zátoka je nesmírně fotogenická. Vápencové skály v ní vytvářejí rozličné ostrůvky a jeskyně.

Vietnam láká i milovníky pláží, slunění a koupání. Voda se na koupání hodí po většinu roku. Na severu sice v zimě může klesnout její teplota ke dvacítce, jinak se ale pohybuje celoročně nejčastěji mezi 25 až 30 stupni.

Přímořskému letovisku Kep v Kambodži se říká St. Tropez jihovýchodní Asie. Kep působí jako úkryt před městským ruchem. Většina z téměř tisíce vil, které tu byly postaveny, zchátrala a zbyly z nich jen holé zdi. Dnes ale některé zažívají obnovu a nachází také nové využití. Slouží pro ubytování turistů. Kep se tak stalo vyhledávaným letoviskem pro návštěvníky, kteří hledají klid i trochu luxusu.

"Je to úžasné místo se spoustou přírodní energie a jednoduchostí. Neexistují tu žádné nákupní centra, bary, noční kluby. Pro rodiny to znamená, že tu můžou strávit velmi příjemnou dovolenou," říká Stephane Arrii, manažer hotelu Villa Romonea. Ubytování tu ale není pro každého. Týdenní dovolená ve Ville Romonea vyjde asi na necelých třicet tisíc korun.

Turisté si tento způsob ubytování chválí. "Je to opravdu velká vila se zvláštním stylem. Má pěkný výhled na Thajský záliv. Je tu vše, co potřebujete k relaxaci a k odpočinku," chválí hotel v Kepu belgický turista David Konenberg.

Nové prostory rozšířily nabídku o dílny kloboučníka a kožešníka, zlatníka, zedníka, kominíka, kamnáře či o zaniklá řemesla hřebenáře nebo slaměnkáře. Hřebenář vyráběl hřebeny z kravských rohů, slaměnkář pletl ze slámy koše, ošatky, nádoby i boty. Nová je vesnická malotřídka z roku 1929, ukázka vývoje motorových pil, ambulance zubaře nebo takzvaná americká kuchyně z roku 1935, kterou používaly profesionální hospodyně a kuchařky v měšťanských domech. "Kuchyně je skládací a zamykací, takže po skončení práce se složila a nebylo nic vidět," řekl Martin Volf.

Zajímavostí je podle jeho otce Rudolfa v kloboučnické dílně ukázka netradiční pokrývky hlavy, jež se na Postřekovsku vyráběly z houby choroše, když rodina neměla na jinou čepici peníze. "Choroš se postupně namáčel a rozklepával na tenkou vrstvu, ze které se dělaly čepice. "Prý se dobře nosila, sála pot a poměrně dlouho i vydržela," řekl Volf.

V muzeu jsou dvě kompletní stomatologické ordinace - jedna patřila dentistovi a jedna zubaři. "Dentista byl vyučený a nemohl provádět některé výkony, zubař byl vystudovaný lékař s širším záběrem," popsal Martin Volf.

I když se prý vždy zařekne, že muzeum už nebude rozšiřovat, za dva roky je vše jinak. Nejnovější přístavba má hodnotu asi milion korun, veškeré stavební práce si rodina udělala vlastními silami. "Plánů do budoucna je vždycky hodně. Postavíme expozici a zároveň tam jsou připravené dveře - kdyby náhodou," dodal majitel muzea. V depozitáři má rodina ještě spoustu věcí, do expozice jdou ale jen dílny plně vybavené, v nichž by se dalo hned začít pracovat. "Podle mě je reálná hranice dát dohromady celkem kolem 80 řemesel," uzavřel Volf.

Věci z počátků českého horolezectví, například lana, skoby, úvazky nebo boty jsou často unikátní exponáty. Výstava ukazuje i pokrok, který ve sportu nastal, třeba ve srovnání s vybavením horolezců první republiky. "Máme tady například silné kroucené konopné lano, které je velmi silné, ale příliš nevydrželo. Obyčejná hasičská karabina, flanelka, doma vyráběné pomůcky. Stan, který byl na Hindúkuši, pak se podíval do Himaláje," vysvětluje znalec historie horolezectví Vladimír Procházka.

Podobná výstava je první v historii. Muzeu doposud chyběly exponáty, teď chystá stálou expozici. "Pro nás ta výstava byla mimořádně náročná v tom, že jsme opravdu všechny věci a všechny informace museli sehnat odjinud," uvedla kurátorka výstavy Alžběta Kulíšková a její kolega z Muzea Českého ráje, kurátor výstavy David Marek doplnil: "Expozice horolezectví v republice nejsou, jsou jen některé plány. My bychom mohli něco takového zřídit."

Kamarádství a vztah k regionu vystřídala touha po sportovních výkonech, tvrdí pamětníci. Skály pod náporem lezců trpí. Na druhou stranu horolezci regionu na brigádách také pomáhají. "Je tam stále vztah k regionu, ke skalám. A jsou to vlastně kolikrát oni, kteří přijdou, že někde hnízdí ptáci, a podobně," potvrdil zástupce vedoucího Správy CHKO Český ráj Aleš Hoření a předseda vrcholové komise pro Hruboskalsko Radek Meier dodal: "Dřív bylo lezců mnohem míň, dnes je těch lidí nesrovnatelně větší množství."

Ne každý se dostane na vrchol, ale návštěvníci turnovského muzea se mohou do vrcholové knížky zapsat až do konce září.

Letní dovolenou má letos v plánu 45 procent lidí, 46 procent uvedlo, že se na letní dovolenou nechystají, devět procent se ještě nerozhodlo. Z dotázaných, kteří už se pro dovolenou rozhodli, si na ni 40 procent vyčlenilo týden, téměř padesát procent si naplánovalo dva týdny. Tři a více týdnů si dopřeje jen osm procent lidí.

Většina chce dovolenou strávit v zahraničí, tuto možnost uvedlo 53 procent účastníků průzkumu. Nejčastěji zamýšlejí odjet do některé evropské země, šest procent míří mimo Evropu. Celkem 43 procent lidí se bude rekreovat v Česku, čtyři procenta se zatím nerozhodla.

Agentura se také zajímala, jakou částku chtějí lidé za dovolenou utratit. Největší podíl uvedl, že za rekreaci dá 5 000 až 10 000 korun, tuto možnost zvolilo 32 procent, 30 procent si vyčlenilo až 20 000 korun, deset procent bude mít k dispozici až 30 000 korun.

Třetina lidí, kteří plánují letní dovolenou, chce využít služeb cestovních kanceláří, více než polovina z nich má v úmyslu nákup zájezdu na poslední chvíli, takzvaný last minute. Podle agentury bylo loni naopak více těch, kteří kupovali zájezdy s předstihem.