Italská mafie: neviditelná, ale všudypřítomná

Je neviditelná, ale funguje ve všech klíčových sektorech italského politického i ekonomického života, včetně státní správy. Mafie méně často než v dřívějších letech vraždí své odpůrce a její aktivity jsou obecně méně nápadné. Přesto si však stále drží své silné postavení v italské společnosti.

Papež František proti ní ostře vystupuje a zvažuje vypracování celé doktríny ohledně exkomunikace jejích členů z církve. Jeho postoj je nicméně v rozporu s tvrdou realitou v Itálii, kde jsou korupce a zejména organizovaný zločin hluboce zakořeněny.

Podle výroční zprávy zvláštního oddělení italské prokuratury, která byla v červnu 2017 předložena italskému parlamentu, je například kalábrijská mafie 'Ndrangheta přítomna ve všech klíčových sektorech italského politického i ekonomického života, včetně státní správy. A podle dřívějších odhadů má právě mafie ze špičky italské boty roční obrat ve výši asi 3 % italského HDP. 

Zdroj: A meglia parola. Liguria terra di 'ndrangheta

Nevydělává už jen v klasických mafiánských činnostech, jako je obchod s drogami či vydírání, ale čerpá i veřejné finance, včetně peněz z Evropské unie. „Solidní postavení“ si podle prokuratury v zemi udržují i další organizace působící na Sicílii či v Kampánii, oblasti kolem Neapole.

Itálie kolébkou kultury i organizovaného zločinu

Stabilně se název „mafie“ objevuje od poloviny 19. století. Kořeny by měla mít ve feudalismu, kdy šlechta vlastnila většinu pozemků a na jejich ochranu využívala svých soukromých armád. S rozvojem obchodu v oblastech, kde chyběla pracovní síla a narůstala kriminalita, se soukromé armády začaly postupně formovat v první organizované klany.

Původně byl sice termín mafie využíván zejména pro označení gangů, které ovládaly jihoitalskou Sicílii, postupně se ale rozšířil a nyní označuje jak organizovaný zločin, tak celý zločinecký fenomén. Do roku 1980 tento termín v tradiční společnosti ideologicky reprezentoval i způsob života, chování a vyjadřování. 

Akademické debaty mafii definují jako skupiny organizovaného zločinu charakteristické schopností zakotvit v určitých oblastech, často spoléhající na ekonomické a vojenské zdroje, kontrolující společnost a schopné zajistit určitou míru sociální podpory. Samotní „Mafiosi“ ale přitom na sebe nahlíželi hlavně jako na prostředníky, řešitele sporů a ochránce slabých.

Realita je jiná. Bývalí mafiáni – „pentiti“, kteří spolupracují se státními orgány, popisují mafii jako skupiny s velmi důslednou hierarchickou strukturou, které pečlivě prověřují své členy, hlídají si svá pole působnosti a jako skupiny vykazují tendence držet při sobě a přežívat své členy.

Navzdory tomu, že je postavena zejména na systému násilí a nezákonností, zaměřuje se na hromadění bohatství a získávání moci, vykazuje mafie určité kulturní rysy a stále se těší jisté popularitě a jisté míře podpory ve společnosti.

„Kmotr“ a ti další

Ač jsou nejslavnější dny mafie nejspíš už pryč, její existence je zejména na chudém italském jihu stále dobře patrná. Právě jih Apeninského poloostrova je poměrně jasně rozdělen na sféry vlivu čtyř největších organizací – neapolské Camorry, kalábrijské 'Ndranghety, sicilské Cosa Nostry a apulijské Sacry Corony Unity.

Mafiánská chobotnice má ale chapadla i na ekonomicky lépe fungujícím severu Itálie, a různé menší organizace se angažují ve velké části italských měst.

Apeninský poloostrov ale svou rozlohou mafii nestačil. Skupiny se postupně infiltrovaly do zahraničí, zejména do Spojených států, kde se organizovaný zločin snadno rozvíjel v chudých sousedstvích italských přistěhovalců. Právě z tohoto prostředí vzešla hvězda Al Caponeho, jednoho z nejznámějších šéfů organizovaného zločinu v USA.

Se zbraněmi a drogami ale čile obchodují i v Mexiku, obchodně jsou tyto společnosti napojeny na ruskou mafii i organizace z Afriky, hojně využívají kontaktů po Jižní Americe a Evropě. Mafie zasahuje i do ilegálních činností v Rakousku, Německu, Polsku a operují také v Česku, které mimo jiné posloužilo italským mafiánům i jako úkryt před bezpečnostními složkami. 

Fenoménem posledních let je rovněž byznys z příchodu uprchlíků. Italská média dokonce příliv běženců označují jako dar z nebes pro mafii. Ta péči o uprchlíky ráda zajistí, od ubytování po stravu, a od vlády pak pobírá značné částky. Jenže migrační byznys má háček – ubytování je často naprosto nedostačující a v dezolátním stavu. Migranti v jižní Itálii také prakticky nemají šanci sehnat práci. Nezaměstnanost tu v některých obcích dosahuje kolem 60 % a často je tak jedinou možností pracovat právě pro mafiánské organizace.