Bali, to nejsou jen pláže. Nadchnou rýžová pole i dýmající sopky

Většina lidí si spojuje Bali s bělostnými plážemi a křišťálově čistým mořem. Nejnavštěvovanější destinace Indonésie však nabízí mnohem více, než se na první pohled může zdát. Vyplatí se sem jet – dokonce i když prší, tvrdí autor reportáže v pořadu Objektiv.

Rýžové terasy na Bali
Zdroj: commons.wikimedia.org Autor: Schnobby

V tomto tropickém a vlhkém pásu jsou srážky poměrné běžné, díky čemuž se tu daří stovkám druhů orchidejí, kapradinám i bambusům. Zvláště po dešti pak mají rostliny svěží barvy. Bali je bohaté na různorodost nejen fauny, ale i flóry. Leží totiž ve Wallacově linii, jakési druhové hranici mezi Austrálií a Asií. Díky tomu se zde vyskytuje mnoho rostlin žijících na obou kontinentech.

Video Objektiv
video

Bali. Ostrov, který nadchne plážemi i vulkanickými horami

Pěstování rýže je na Bali výhradně v rukou lidí a až na některé oblasti tam žádné stroje a traktory turista neuvidí. Rýžový cyklus začíná 25 dní před samotným zasetím, kdy se přinášejí na políčka malé obětiny. Nejdříve se pole zaplaví asi deseti centimetry vody a následně zorá pluhem taženým jedním nebo dvěma buvoly. Zvířata jsou pro práci na poli a jeho hnojení nepostradatelná.

První zmínka o divoké rýži v Indonésii je 3000 let stará, o „rýži kultivované“ se mluví až od 8. století našeho letopočtu. Semena rýže se nejdříve zasejí do zvláštních zavodněných záhonů v rohu pole a přibližně za měsíc se vyjmou a přesadí do řádků vedle sebe. Asi po třech měsících, kdy se udržuje stejná hladina vody, začne se rýže nalévat zrnem. Balijci říkají, že rýže otěhotní.

Rýže patří, tak jako i jinde v Asii, k základní potravině. Pěstuje se zde neustále a sklizeň probíhá dvakrát až třikrát ročně. Nejedná se ale jen o jídlo, důležitost rýže demonstruje i řada festivalů. Nejznámější jméno spjaté s rýží je Déví Šrí, která patří v balijském pantheonu k nejoblíbenějším bohyním a jejíž figurka z rýžových klasů představuje půvabný symbol celého ostrova. Rýže spojuje člověka s bohy a zůstává potravou jeho duše i po smrti.

Indonésie – země sopek

Ačkoliv je hlavním indonéským náboženstvím islám, na Bali se až 90 % populace hlásí ke speciální větvi balijského hinduismu. Chrámy se na Bali nacházejí na každém kroku a odjakživa byly domovem makaka jávského, který je zde uctíván jako božstvo.

Na sousedním ostrově Lombok se nachází druhá nejvyšší indonéská sopka Rinjani, která je jednou ze 129 aktivních sopek Indonésie. Vznikla díky pohybu oceánských desek, podobně jako vulkány na blízkých ostrovech Bali, Lombok, Sumbawa, Flores, Sumba a Timor. Její kaldera, tedy útvar vytvořený propadnutím stěn sopky, je široký mezi šesti až osmi kilometry. Z jejího dna vystupuje sopouch, po jehož bocích stoupají kouře z horkých pramenů.

Kolem Rinjani leží jezero, které nese jméno  Anak Laut (Dítě moře). Jeho hladina sahá do 2000 metrů nadmořské výšky a je hluboké 200 metrů.  Místní lidé považují jezero i horu za posvátné a pravidelně se zde konají rituály. V říjnu minulého roku začala hora opět soptit.

Asi na půli cesty mezi Bali a Lombokem leží malý ostrov Nusa Penida. Ten nemá příliš dobrou pověst – kdysi to bylo místo, kam balijské království Klungkung deportovalo trestance. Místní lidé dodnes věří, že je to místo démonů.

Řeky, jezera i teplá moře v Indonésii doslova kypí životem. U korálových útesů žije nepřeberné množství malých i velkých ryb i paryb. Rybáři brázdí hladiny podél indonéského pobřeží na lodích s vahadly, kterým říkají jukung. Jsou to původní plavidla Indonésanů, bohatě zdobená, některá ještě vytesaná z jednoho kmene stromu. Často se využívají na výlety za delfíny, blízké ostrůvky nebo na potápěčské výpravy.