V Bruselu nečůrá jen chlapeček

Bruselská socha čůrajícího kloučka je známá po celém světě. Nejedná se však o jedinou čůrající sochu, která se v ulicích belgické metropole nachází. Od poloviny 80. let minulého století má slavný chlapeček společnost: Holčičku a dokonce i psa. Objektiv se vydal po jejich stopách.

Video Objektiv
video

Objektiv: Čůrající sochy v Belgii

Nedaleko bruselského náměstí Grande-Place, na rohu ulic Rue de l’Etuve a Rue des Grands Carmes celý den postávají skupinky lidí. Dívají se na sošku nahého čůrajícího chlapečka, fotí se před ním a natáčejí si ho. Manneken Pis, což v českém překladu znamená Čůrající chlapeček, je totiž nejslavnější bruselskou sochou. Tak slavnou, že se stal symbolem města.

O sošce existuje několik legend, nejznámější je ta o vévodovi Godfriedovi II. Brabantském. V roce 1142 ozbrojené oddíly tohoto dvouletého vévody bojovaly proti oddílům Berthoutů, pánů z Grimbergenu. Ozbrojenci dali malého vévodu do košíku, který pověsili na strom, což jim mělo dodávat odvahu. Malý vévoda ze stromu močil na oddíly Berthoutů, kteří nakonec bitvu prohráli. 

Oblečky pro chlapečka

Podobná soška vytesaná z kamene zde stála již v polovině 15. století a pravděpodobně už okolo roku 1388, několikrát ji ale odcizili. V roce 1619 byla nahrazena bronzovou soškou, kterou vytvořil vlámský barokní sochař Jerôme Duquesnoy.

„Ve městě je stará tradice, že když se tu koná nějaká velká oslava, tak panáčka obléknou. O téhle tradici jsou zmínky už ze 17. století. V současnosti máme na panáčka skoro 1000 kostýmů. Lidé, kteří chlapečkovi přinesou obleček, ho do něj sami mohou obléct. Je s tím spojen malý rituál, při kterém nečůrá pitnou vodu, ale pivo nebo víno,“ vysvětluje historik Roel Jacobs.

Turisté z celého světa při nalezení jedné z hlavních bruselských atrakcí mnohdy prožívají určité zklamání. Detailní fotografie a záběry sošky totiž často vyvolávají falešnou představu o její skutečné velikosti, která je pouhých šedesát centimetrů. 

Holčička a pes

Pár desítek metrů od čůrajícího chlapečka se nachází podobná socha, tentokrát ale čůrající holčičky Jaenneke Pis, kterou v roce 1985 vyrobil majitel jedné z restaurací. Do dříve malé uličky Impasse de la Fidélité, kam nikdo nechodil, dnes míří spousta turistů, aby se na sochu podívali. Roel Jacobs však podotýká, že soška dívky nemá žádnou historickou ani kulturní hodnotu, na rozdíl od jejího slavnějšího protějšku.

Bruselskou sestavu čůrajících dětí doplňuje čůrající zvíře. Od roku 1998 na rohu ulic Rue des Chartreux a Rue du Vieux-Marché je možné jedno takové potkat. Je jím pes, který svým obvyklým způsobem čůrá na patník. Socha se jmenuje Zinneke Pis což v bruselské vlámštině znamená Čůrající psí kříženec.

Ačkoliv je socha psa moderní, její obsah je velmi historický. „Politika města je totiž pravým opakem nacionalismu. Nezajímá nás rozdíl mezi námi a zbytkem světa, ale zajímáme se o promíchání se zbytkem světa. A proto není symbolem města čistokrevný pes, ale pes, který je směsí různých plemen,“ vysvětluje Jacobs.