Objektiv Miroslava Karase: Lososí eden na Kamčatce ohrožují pytláci

Odlehlý poloostrov Kamčatka je znám jako místo, kam se z moře vracejí lososi. Ve správném období se vody třpytí tisíci rybími těly. Šedesát procent v Rusku vylovených ryb pochází právě z vod u břehů Dálného východu. Zbohatnout na lososech se však pokouší i pytláci. Za svérázem kamčatského rybolovu se vypravil Miroslav Karas a připravil reportáž pro pořad Objektiv.

Video Objektiv
video

Lov lososů na Kamčatce v Objektivu Miroslava Karase

Lov lososů vypadá na první pohled velmi jednoduše. Rybáři natáhnou síť zhruba kilometr od ústí řeky vlévající se do moře. Rybky během přílivu samy doplavou až do pasti, je třeba je jen vytáhnout na břeh.

Každá skupina rybářů má na řece svůj úsek dlouhý asi sto metrů. Loví se ve velkém, spíše než o lov se jedná o výlov. Rybáři vstoupí do vody a uchopí síť. Pak ji stahují, dokud se její obvod adekvátně nezmenší. Vytažení těžké sítě na břeh není snadné, proto se koncové smyčky nahodí na hák náklaďáku a ten ji vytáhne na břeh.

Taková akce se opakuje i třicetkrát denně. Během jednoho výlovu jsou rybáři schopni vylovit až 40 tun lososa. „Průměrně ulovíme 20 tun, ale vše záleží na tom, kolik ryb připlave. Můžeme mít pět, ale i deset, dvacet nebo třicet tun, vše je v rukou přírody,“ uvažuje kamčatský rybář Sergej Girov.

Je známé, že lososi se proti proudu řek vrací vytírat do míst, kde jejich život započal. Ne všechny druhy to ale činí stejně často. „Atlantický losos se může vytírat několikrát. Vrací se do řeky, pak do moře a zase zpátky. Ale tichomořský losos se vytře jen jednou za život, vrací se do rodných vod a uhyne,“ vysvětluje vedoucí lososí farmy Jelena Stavěnková. 

Někteří lososové žijí na malých farmách, kde z nich vybírají jikry. Jedna ryba jich v sobě může mít až dva tisíce. Vajíčka je potřeba co nejrychleji zpracovat. Oranžové jikry se proplachují vodou o teplotě 6 stupňů Celsia a nesmí se s nimi hýbat. Tento proces trvá tři měsíce, pak jsou mladí lososi vysláni do moře. Za tři roky se vrátí k vytření do rodných vod zpět.

Lososí pytláci pasou po kamčatském zlatu

Jikry jsou pro svou vysokou cenu přezdívány „kamčatské zlato“. Dají se výhodně prodat, a tak se lososi často stávají obětmi pytláků. „Někdo odnese kilogramy, jiný tuny. Jsou odlehlá nedostupná místa, kam se lze dostat pouze velkými terénními vozy,“ říká inspektor Igor Grjaznov.

Pytláci působí v dobře organizovaných skupinách. Často mají k dispozici moderní techniku a tak ví, zda jsou jim inspektoři na stopě. „Sedí naproti nám na skále člověk s dalekohledem a celou dobu nás sleduje a vysílačkou informuje ostatní. Vědí, kam jdeme, co děláme,“ vysvětluje inspektor Roman Durov. 

Pytlákům hrozí značné pokuty – 500 korun za jednu rybu, 2000 korun za kilogram jiker a k tomu zabavení loďky i auta, jímž k řece přijeli. Jen za letní měsíce proti nim inspektoři zasahovali v sedmnácti stech případů, v průměru jednadvacetkrát denně.

Na stráži jsou inspektoři ve dne i v noci, někteří z nich žijí na břehu řeky 40 dnů, pak mají jen pár dnů volna a zase se vracejí zpátky k vodě. Svou práci by ale prý za žádnou jinou nevyměnili - z lásky k rybám.