Historička o plesech: Vějířem před ústy dívka značila, že dostala polibek

Praha - Sezona plesů vrcholí, Státní operu dnes čeká tradiční slavnostní ples. Historička umění Ludmila Růženecká se v této souvislosti v rozhovoru pro ČT24 vrací k dřívějším plesovým zvykům – tanečnímu pořádku či vějíři, jehož používání mělo specifické významy včetně sdělení, že se dívka už líbala.
Video Historička: Vějíř před ústy? Dívka už polibek dostala
video

Historička: Vějíř před ústy? Dívka už polibek dostala

Historie plesů tak, jak je chápeme dnes, sahá do 15. a 16. století. Kde se ujala a jak tehdy vlastně tanec vypadal?
Ujala se na španělském a francouzském královském dvoře. Tehdy se tančil párový tanec pavana a také další tance, menuety. Sám král Ludvík XIII. byl tvůrce tance merleson, který trval hodinu a měl šestnáct figur. V sedmnáctém století potom v Polsku vzniká i kotilion, jehož název je odvozen od šustivé spodničky.

A kdy na scénu vstoupily tance, které známe dnes, tedy polka a valčík?
Valčík byl v 80. letech 18. století coby první párový tanec, kdy spolu tancoval muž a žena, nejprve odsuzován jako nemravný. Až později se stal velice módním. V roce 1830 z východních Čech přistoupila polka, do které se velice zakoukal Johann Strauss, který si ji přijel do Prahy obhlédnout… a sám jich pak několik složil.

Ve čtvrtek uplynulo 175 let od okamžiku, kdy se v pražském Konviktském sále konal první veřejný český bál. Kdo byli jeho účastníci?
Byla tam celá pražská intelektuální společnost, bálu se zúčastnil Karel Hynek Mácha i Karel Sabina. Bál se konal v národních barvách a těm odpovídala i výzdoba sálu. Celá událost měla velký politický význam, protože šlo o další krok národního obrození. V sále se hovořilo pouze česky.

Mluvíme o únoru 1840. V jakých róbách v této době přišly dámy?
Historie se pořád opakuje. Střídají se střízlivé módní styly s těmi zdobnějšími. V období empíru se nosily volné šatečky, ale s biedermeierem – což se týká i českého bálu – došlo k umravnění, nosily se nabírané sukně, šněrovačky a růžné klasické materiály, jako hedvábí a taft.

Častou výbavou mladých návštěvnic plesu v minulosti býval taneční pořádek. Jak vypadal a kdy tato tradice vznikla?
Taneční pořádky se rozšířily v 60. letech 19. století jako zdobené knížečky z různých materiálů, většinou z textilie nebo papíru, často si je pořizovaly různé spolky. V pořádcích byly předtištěné jednotlivé tance. Na levé straně tance před půlnocí, říkalo se 'před odpočinkem', na pravé po půlnoci. Pánové se do pořádku napsali k příslušnému tanci a slečna si chodila vybírat. Ke knížečkám také existovaly malé tužky. Ty se vyráběly v jihočeské kohinorce a zdobila je kovová nebo slonovinová poutka připevněné k pořádku na šňůrku, aby tanečník nemusel hledat psací potřeby.

Kdy se mezi dámskými módními doplňky objevil vějíř?
Dámy používaly vějíře jako módní doplněk od třináctého století, i když mají daleko starší tradici. Z východu přišly do Španělska a odsud se rozšířily do celé Evropy. Ve dvacátém století se jejich forma zmenšovala a měly funkci ochlazovací, nejen dekorativní. Taky existovala vějířová mluva; když si žena položila vějíř přes levou ruku, znamenalo to, že chce tančit, když přes pravou, tancovat nechtěla. Když si dala vějíř přes ústa, značilo to, že už je po polibku.

Pokud se podíváme na pánské plesové oblečení, na královských dvorech bylo stejně zdobné jako oblečení žen. Kdy došlo k tomu, že mužská móda přijala za své tmavší barevné tóny a frak?
Předěl tvořila Velká francouzská revoluce. Až do té doby chodili muži jako pávi, daleko zdobněji než ženy. Vzor pánskému odívání potom utvořil francouzský venkovský oděv, který byl v tmavých barvách, nosil se zmíněný frak, vesta a kabátec. Střízlivá móda fraku vydržela do dnešních časů.