Maroko

Na Maroku (arabsky al-Maghreb al-Aqsa, to znamená "nejvzdálenější země zapadajícího slunce") je úžasná jeho rozmanitost. Na své si tu přijde snad každý. Do Maroka se můžete jet jen tak válet a užívat si slunce na krásných plážích. Nebo můžete navštívit královská města a tam se ztratit v neuvěřitelné spleti úzkých uliček staré čtvrti - mediny, prodírat davy a smlouvat na rušných, hlučných a barevných tržištích nebo prostě jen pozorovat okolní dění a akrobaty, polykače ohně, hudebníky a jiné kejklíře.

Rychlá navigace:

Geografické údaje
Měna, kurzy
Klimatické podmínky
Ceny
Clo, dovoz, vývoz
Časový posun
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Fotografování a filmování
Internet
Jazyky, dohovoření
Kriminalita
Kuchyně - jídlo a nápoje
Místní doprava a taxi
Nákupy a suvenýry
Oblečení, zavazadla
Opalování
Pláže a koupání
Pošta
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Restaurace, ceny, doporučení
Různé
Sportovní a plážové služby
Spropitné
Svátky
Telefonování + roaming
Tísňová volání
Víza, vstupní formality
Zajímavá místa
Zábava, kultura, sport
Zastupitelské úřady
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Zvyklosti a obyčeje

Geografické údaje

Poloha: severní Afrika
Oficiální název: Marocké království
Hlavní město: Rabat (Ar Ribat) - 1 600 000 obyvatel
Jazyk: arabština (úřední, 60%), berberské jazyky (do 40%), francouzština, španělština
Náboženství: sunnitský islám (89%), křesťané, židé

Zpět na navigaci

Měna, kurzy

Měnovou jednotkou je marocký dirham (MAD), který se dělí na 100 centimů. Bankovky jsou v hodnotě 10, 20, 50, 100 a 200 MAD, mince v hodnotě 1, 5 a 10 MAD a 1, 5, 10, 20 a 50 centimů. Na některých tržištích vás může překvapit původní marocká měna riál, kterou je lépe nepřijímat.

Peníze lze směnit v libovolné bance, směnárně nebo na recepci hotelu. Kurs je v celém Maroku jednotný. Doporučujeme peníze vyměňovat po menších částkách a nezapomeňte si ponechat potvrzení o směně. Zpětná výměna marockých dirhamů na valuty je možná pouze ve směnárně na letišti po předložení dokladu o směně, ne však staršího než 30 dnů. Šeky a kreditní karty využijete především v hotelích vyšší kategorie, velkých bankách a směnárnách. Preferována je karta VISA, za směnu šeků si banky účtují příplatky a vždy je potřeba předložit pas.

Bankomaty jsou umístěny především před velkými bankami a nejsou příliš spolehlivé. Často bez zřejmého důvodu vaši kartu odmítnou a v horším případě ji mohou i nevydat zpátky.

Banky mají otevírací dobu obvykle pondělí – čtvrtek od 8.15 do 11.30 a od 14.15 do 16.30, v pátek od 8.15 do 11.15 a od 14.45 do 16.45, v sobotu a neděli je zavřeno. V létě může být tato doba omezená a o ramadánu bývají i jinak celoroční provozní doby pozměněné.Bankomatů je dosud málo a určitě se na výběr z nich zcela nespoléhejte. Fungovat by měly na všechny mezinárodně uznávané platební karty.

Nezapomeňte počítat s finanční rezervou na drobné výdaje, zakoupení výletů, nákup léků a případně lékařské ošetření (viz příslušnou kapitolu). Doporučená finanční rezerva na týdenní pobyt je 150 – 200 EUR na osobu.

Zpět na navigaci

Klimatické podmínky

Maroko patří do mírného subtropického pásma, jižní část má klima pouštní. Rozmanitosti krajiny od středomořských pláží přes čtyřtisícové hory až po saharské náhorní plošiny odpovídá i velká různorodost podnebí. Při severním pobřeží je mírné středomořské, s relativně malými rozdíly mezi teplotami ve dne a v noci, v létě a v zimě. Pro horské oblasti (Rif, Střední a Velký Atlas, Antiatlas) je typické podnebí kontinentální: léto je velmi horké a zima velmi studená, ve dne se zpotíte a za letní noci se budete oblékat. Ve vnitrozemí a na jihu převládá sucho a horko. Průměrné letní teploty v Casablance či Agadiru jsou 26 – 28°C, v Marrákeši 37°C. Nejvíce srážek spadne v období listopad – březen, ale jsou rozloženy nerovnoměrně. Zatímco ve vysokých horách vydatně sněží, na jihu neprší i po několik let. Optimální doba k návštěvě země je časné jaro a podzim.

Zpět na navigaci

Ceny

Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit sezónně a místně.
V obchodě:
Bageta = MAD 1,50
Máslo = MAD 5
Mléko = MAD 3,50
Minerální voda 1,5 l = MAD 5
Zmrzlina = MAD 3 – 6
Coca cola = MAD 3,80 MAD
Místní víno (láhev) = MAD 70 (importované je dražší)
Pohlednice = MAD 1 – 2

Zpět na navigaci

Clo, dovoz, vývoz

Marocké celní předpisy dovolují bezcelní dovoz oblečení, předmětů osobní potřeby, filmů, tabákových výrobků a potravin včetně alkoholu v množství přiměřeném délce pobytu. Jsou však stanovena maxima u cigaret (200 ks), cigár (100 ks), doutníků (25 ks), tabáku (250 g), vína (1 láhev), jiného alkoholu (1 litr). Dovoz zbraní (včetně sečných a bodných) a vysílaček je dovolen pouze na zvláštní povolení. Je zakázán dovoz i vývoz drog, výbušnin a střelných zbraní.

Dovoz valut do výše odpovídající 5.000 marockých dirhamů není třeba deklarovat.Celní kontrola je přísně zaměřena na veškeré omamné látky. Z uvedeného důvodu se turisté vystavují nepříjemnostem při dovozu sypkých výrobků (prací prášky, sůl apod.) a léků, neboť se zkoumá, zda se nejedná o omamné látky. Proto si předepsané léky vezměte v originálním balení, nejlépe i s lékařským předpisem. Také v případě léků musí druh a množství odpovídat předepsané osobní spotřebě.Při vývozu jsou kontroly zaměřeny zvláště na držení a přepravu drog. Naprostý zákaz platí pro vývoz veškerých zvířat a rostlin. Je rovněž omezen vývoz zkamenělin, kdy předpisy povolují vyvézt maximálně 10 kusů.

Zpět na navigaci

Časový posun

GMT, tedy proti Česku minus 1 hodina v době zimního času, minus 2 hodiny v době letního času (Maroko letní čas nezavádí).

Zpět na navigaci

Elektřina (proud, používaní redukcí)

Elektrické napětí 220 V / 50 Hz a 110 V / 50 Hz (probíhá přeměna na 220 V), zásuvky většinou shodného typu jako v Česku, nelze se však stoprocentně spolehnout. Proto doporučujeme univerzální adaptér.

Fotografování a filmování

Pokud je fotografování v muzeích, památek či mešit zakázáno, jsou na to návštěvníci upozorněni mezinárodně srozumitelnými piktogramy. Nesmí se fotografovat žádné vojenské objekty či prostory ani stavby strategického významu.

Místní obyvatele fotografujte s citem a zcela jistě až po dovolení, ne každému musí být váš zájem příjemný. Rozhodně se připravte, že za pořízení snímku bude od vás tvrdě vyžadován „bakšiš”.

Internet

Rozšíření internetu se blíží evropským zemím. Internetových kaváren přibývá jako hub po dešti a připojení nabízejí také některé hotely.

Zpět na navigaci

Jazyky, dohovoření

Úředním jazykem je arabština, ale téměř 40 % Maročanů mluví pouze jedním ze tří berberských dialektů (tamazight, tachelheit nebo tarafit). Běžně je používána francouzština, v turistických centrech, v hotelích a s mladšími lidmi se případně dorozumíte též anglicky a německy. Znalostí alespoň několika marockých slov určitě u místních jen získáte. Základní slovíčka v podobě, jak se vyslovují: Médina (staré město), médersa (škola), bab (výpravná brána do hradeb), fondouk (noclehárna), koubba (hrobka marabutů, tedy místních svatých), kasba (opevněný hrad). Určitě se bude hodit naam (ano), la (ne), jala (pojďme), asif (promiňte), minfadlik (prosím), šokran (děkuji), la bes (ahoj), salam walaykom (dobrý den), inšalah (děj se vůle Pána), treq salama (šťastnou cestu), bslemah (sbohem).

Zpět na navigaci

Kriminalita

Bezpečnostní situace na trasách, navštěvovaných v rámci organizované turistiky, je dobrá. Přesto je nezbytná stálá obezřetnost, zejména na frekventovaných místech a v tlačenici (letiště, tržiště). Za všech okolností si hlídejte kabelky a kapsy. Neoblékejte se draze; šperky, náušnice, nápadné hodinky nechte rovnou doma. Na pláž zásadně nenoste větší množství peněz a nikdy zde nenechávejte doklady, fotoaparáty a videokamery bez dozoru. Ženy by se, zejména po setmění, neměly pohybovat samy. Účinnou pomocí v nesnázích je i výkřik „šúma!” (styďte se), který vždy upoutá pozornost okolí a obrátí veřejné mínění proti obtěžujícímu. V některých městech se nabízejí turistům samozvaní „průvodci”, kteří za své „služby” požadují nepřiměřeně vysoké odměny; je lépe je odmítnout ihned. Zvláštní opatrnosti je třeba v horské oblasti Rif.

Hotely neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji. Pokud si kamery a fotoaparáty neberete s sebou ven, patří do trezoru společně s pasem a letenkou. Bezpečnostní schránku na recepci si lze obvykle pronajmout za poplatek přibližně 10 euro za týden (v některých hotelích je k pronajmutí i pokojový trezor). Nikdy neponechávejte nic v autě, ať svém či vypůjčeném.

Doporučujeme vybavit se kvalitní fotokopií stránky pasu, kde je fotografie a základní údaje, neboť s tímto zástupným dokladem se můžete pohybovat na území turistických letovisek. Váš pas, letenka a imigrační karta patří do trezoru nebo do velkého zavazadla uzamčeného kvalitním zámkem. Pokud chcete mít své doklady a peníze za každou cenu u sebe, je nejlepší nosit je dobře ukryté přímo na těle. Přesto zásadně nedoporučujeme chodit s pasem na pláž či do města. V případě ztráty, odcizení nebo znehodnocení pasu je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu.

Kromě fotokopie zadní dvoustrany pasu, samozřejmě uložené odděleně od originálu, je dobře mít s sebou kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet i telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Poznamenejte si také důležitá osobní telefonní čísla pro případ ztráty mobilního telefonu.

Je třeba pamatovat na to, že jste v muslimské zemi. Maročané hluboce věří v Alláha a uctívají vlast a krále. Všeobecný respekt před policií a vojáky je zřejmý. Rozhodně se vyvarujte jakékoliv narážky nebo dokonce kritiky ohledně víry a zvyků. Nepijte alkohol na veřejnosti a neoblékejte se vyzývavě, zejména ženy (naprosto nevhodné jsou minisukně, těsná tílka a průhledné halenky).

Ani v Maroku není možné nahlížet do mešit, které jsou pro nevěřící zakázaným územím. Výjimkou jsou jen dva muslimské svatostánky, Velká mešita v Casablance (vstup zakázán pouze v pátek), druhým je malá mešita (spíše mauzoleum) v Meknés.Držení a přeprava jakéhokoli množství drog podléhá velmi vysokým trestům.

Zpět na navigaci

Kuchyně - jídlo a nápoje

Původní berberská jídla se příchodem Arabů obohatila o nové druhy zeleniny a koření a také o odlišné způsoby přípravy. Chlebové placky, k nimž se jedlo dušené nebo pečené maso, dostaly rozmanitější a hlavně chutnější konkurenci. Dnešní marocká kuchyně je velmi dobrá, také proto, že se v ní projevují i francouzské vlivy. Národním jídlem, které vám připraví v každé lepší restauraci, je tajine (tažín) – směs různého masa, rýže a zeleniny připravované v obrovském kulatém hrnci stejného jména. Dalším tradičním a svátečním jídlem je bstila. Její příprava je pracná a trvá dlouho, protože je tvořena mnoha vrstvami těsta, mezi které se střídavě dávají kusy masa, houby, vajíčka, sladké rozinky. Časté jsou saláty, zejména z rajčat a oliv. Přílohou ke všem jídlům je arabský chléb (harsha, baghira). Oblíbený je jogurt (yaort) a cukrovinky, například féský turecký med nebo mandle v karamelu, dále ořechy všeho druhu. Z ovoce jsou preferována granátová jablka, melouny, jahody, opuncie a datle. Na závěr každého jídla se podává národní nápoj, silný a stoprocentně přeslazený mátový čaj (thé á la menthe), připravený ze zeleného čínského čaje a čerstvých lístků máty. V nabídce je též anýzový čaj, mandlové mléko (asir louze), kyselé mléko (leben), banánový džus (asir mooz) a jablečný kokteil (asir tufah). Vynikající je džus vymačkaný přímo z čerstvých pomerančů (asir limoune), ale nejběžnějším stolním nápojem jsou místní minerálky (neperlivá Sidi harazem, Sidi Ali, perlivá Oulmés), dále fanta a cola. Černá káva je „noir”, s mlékem „cassé”, s převahou mléka „au lait” a instantní káva „nescafé”. Pivo („birra” místní Stork nebo Flag, importovaný Heineken) a víno „sh-rab” mohou nabízet výhradně podniky, které disponují příslušnou licencí. Dříve tolerované kouření „kifu” (konopí, marihuana) je zakázáno zákonem.

Vybrané speciality:
briouats – plněné taštičky z listového těsta
brochette – malý kebab
ejben – měkký bílý sýr
harira – hustá luštěninová polévka s rýží a kousky masa
kab l-ghazi – rohlíčky plněné marcipánem
kebab – kousky jehněčího masa odkrajované z kusu pečeného na rožni
kefta – karbanátky
kuskus – nejznámější marocké tradiční jídlo, sestávající z krupice dušené v páře obložené kuřecím, skopovým, jehněčím nebo telecím masem a sezónní zeleninou
l-habra – steak
m´hencha – závitek plněný mandlemi
mechoui – rožněný skopec, peče se a podává zejména při velkých hostinách pod širým nebem nebo ve stanech
pastilla – až 40 vrstev tenoučkého listového těsta, proloženého sladkou mandlovou pastou nebo masem z holoubat
poulet – kuře (na roštu „rote”, s olivami „aux”, plněné mandlemi, krupicí a rozinkami „djaja mahamara”)
tajine (tažín) – hlavní jídlo, které se po dlouhé hodiny připravuje dušením ve speciálních nádobách, kdy různé druhy zeleniny, slepičí, jehněčí nebo rybí maso je smícháno s rýží

Zpět na navigaci

Místní doprava a taxi

Lodní. Maroko je dostupné lodními trajekty zejména ze Španělska, například na trasách Malaga a Almérie do španělské enklávy Mellila, z přístavu Algeciras do španělské enklávy Ceuta (asi 2,5 hod) nebo hydrofilem z přístavu Tarifa do marockého Tangeru (asi 45 minut).

Letecká po Maroku. Zajišťují ji dvě společnosti: Royal Air Maroc (RAM) a Royal Air Inter. Jde o spojení mezi hlavním městem a většími městy navzájem.

Železniční. Klimatizované rychlíky (trains navettes rapides, TNR) jsou spolehlivé, pohodlné a rychlé. Jezdí v pravidelných intervalech na trase Casablanca – Rabat – Kénitra a mezi Casablancou a letištěm Mohammeda V. Existují i noční lehátkové spoje. Jízdní řád je vyvěšen na nádražích a v turistických kancelářích. Železniční spojení mají i města Fés, Oujda, Tanger, Asilah a Marrákeš.

Autobusová doprava. Protože je levná, je nejčastěji používaným dopravním prostředkem místních. Provozuje ji několik soukromých společností, největší jsou Campagnie de Transports au Maroc a SATAS. Autobusy jsou pomalé, nicméně jejich síť je relativně hustá.

Existují i noční spoje.

Taxi. V Maroku jezdí tři druhy taxíků: grand taxi, petit taxi a sběrná taxi (collectif). Grand taxi mohou jezdit kamkoliv a jsou relativně drahé, malé taxíky mohou jezdit jen v obvodu konkrétního města. V každém mají jinou barvu a zastavují se na ulici mávnutím ruky. Orientační cena taxi v turistickém letovisku 20 MAD / 5 km. Sběrné taxíky pro šest osob doplňují síť dálkových autobusů, mají pevné sazby a odjíždějí, když jsou všechna místa plná nebo zaplacená. Jsou rychlejší než autobusy.

Zpět na navigaci

Nákupy a suvenýry

Otevírací doba většiny obchodů v „nových městech” je od pondělí do soboty od 8.00 do 12.00 a od 14.30 do 18.30, v neděli je zavřeno. Ve „starých městech” je otevřeno zcela jak se kterému prodávajícímu zlíbí a zavřeno bývá v pátek.

Na tržištích se smlouvá, i když zdaleka ne tak dramaticky, jako v jiných afrických či arabských destinacích.

K typickým suvenýrům patří marocké koberce, koberečky a předložky (kelimy), u nichž se podle vzoru pozná původ, berberské pokrývky (foutah) s výraznými pruhy, kožené výrobky všeho druhu (též tradiční pantofle babouche), mosazné konvice a talíře. Dále hrnčířské výrobky včetně mís na tradiční kuskus a tajine, kovové svícny a mřížky nebo kovovým okrajem s barevnými sklíčky zdobené lampy a zrcadla. Kovotepci ručně vyrábějí neodolatelné závěsné lampy. Originální jsou také dřevořezby z cedru, thúje, ořešáku, dubu, akátu, citroníku či ebenu, zejména kousky dekoračního nábytku, podnosy, misky či šachy. Oblíbené jsou též minerály (polodrahokamy, zejména křišťály a ametysty) a zkameněliny, masivní berberské šperky (náhrdelníky a náramky). Z potravin olivový a arganový olej, koření zejména šafrán, citrónová zavařenina a med.

Zpět na navigaci

Oblečení, zavazadla

Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou s Vaším jménem a také dovnitř vložte lístek se jménem, adresou a telefonním číslem. Léky, které užíváte pravidelně, nezapomeňte přibalit do příručního zavazadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například láhev s vodou). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.

Oblečení na pobyt by mělo být příjemné a praktické, nejlépe z přírodních materiálů (bavlna), pohodlné a prodyšné, kalhoty dlouhé i krátké, košile s dlouhým i krátkým rukávem. K moři si vezměte oblečení co nejpohodlnější a vzdušné. U moře někdy fouká i docela silný vítr, určitě oceníte šátek nebo navečer svetřík. Obuv volte podle toho, jak chcete trávit volný čas: na pláž a na promenádu stačí sandály, na výlety jsou lepší pevné sandály s páskem přes patu nebo botasky. Nezbytná je pokrývka hlavy a sluneční brýle, nezapomeňte plavky a náhradní brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, večer oceníte repelenty proti komárům.

Maročané si potrpí na formální oblečení. Mimo turistická letoviska šortky pohoršují, i muži by měli mít alespoň zakrytá kolena. Zejména ženy by se měly oblékat velmi decentně, šaty by rozhodně neměly být jenom „na ramínka” a na výstřih raději zapomeňte úplně.

Zpět na navigaci

Opalování

Nepodceňujte slunce, zejména bezprostředně po příletu. U moře v Maroku fouká vítr a teploty se vám tak zcela jistě budou zdát nižší než je realita. V průběhu pobytu je rozumné nevystavovat se přímému slunci mezi jedenáctou a třetí odpoledne, což platí především pro děti (kojenci na slunce nepatří vůbec). Ve stínu, při plavání či šnorchlování se opálíte rovněž. Pomaleji získané opálení vám také déle vydrží.

Používejte opalovací mléka a krémy s faktorem vyšším než 15. Krémy označené „waterproof” poskytují ochranu 80 minut, „water resistant” 40 minut. Před UVA a UVB zářením chrání nejlépe krémy se zinkoxidem nebo avobenzonem. Pokud se přesto spálíte, použijte pantenol gel. Před sluněním nepoužívejte deodoranty a voňavky, mohly by se vám na pleti udělat nepříjemné skvrny. Pijte pravidelně, i když nemáte pocit žízně. Dodržování pitného režimu je obzvlášť důležité pro děti a starší osoby.

Zpět na navigaci

Pláže a koupání

Některé části pobřeží jsou skalnaté a příkré, ale hotely jsou budovány u pláží, které jsou písčité, většinou široké a často i několik kilometrů dlouhé, se zlatavým jemným nebo hrubším pískem. Moře je průzračné a čisté, o teplotách okolo 22 – 25 °C od konce června do začátku října. Slunečníky a lehátka na plážích se zpravidla platí, u hotelových bazénů jsou zdarma. Oceán má velmi silný atlantský spodní proud a rozhodně není vhodný pro koupání dětí bez dozoru. Koupání bez plavek je zakázáno, u hotelových bazénů však vládne určitá shovívavost ke slunění „nahoře bez”. Vždy je třeba brát ohledy na to, že se nacházíte v muslimské zemi, byť velmi tolerantní a pokrokové.

Zpět na navigaci

Pošta

Pošty (Poste, Télégraphe, Téléphone, PTT) mají otevřeno obvykle pondělí – čtvrtek od 8.30 do 12.00 a od 14.30 do 18.30 hodin, v pátek od 8.30 do 11.30 a od 15.00 do 18.30, v sobotu a neděli je zavřeno. Pohledy můžete ponechat na hotelové recepci, která zajistí jejich odeslání.

Známky je nejlépe koupit vždy zároveň s pohledy. Dále je lze koupit na poště, hotelové recepci nebo v obchodech se suvenýry. Známka na pohled do zemí EU stojí 4 MAD. Doručení dopisu z Maroka do ČR trvá týden až deset dnů.

Zpět na navigaci

Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy

Půjčovny aut jsou ve všech větších městech a turistických střediscích. Rozhodně dejte přednost velkým mezinárodním půjčovnám, u nichž máte záruku, že půjčený vůz bude v dobrém technickém stavu. Musíte být starší 25 let a předložit národní řidičský průkaz. Většinou se požaduje složení kauce. Terénní vůz s náhonem na čtyři kola si lze vypůjčit pouze s řidičem (za příplatek asi 250 MAD / den). Orientační cena zapůjčení automobilu (záleží ovšem na konkrétní půjčovně, sezóně, značce a vybavení vozu) je asi 600 MAD / den, případně 1500 MAD /3 dny.

V Maroku platí pravidla silničního provozu obdobná evropským, silniční ukazatele jsou v arabštině a francouzštině. Přednost zprava platí všude, není-li místně přikázáno jinak, včetně kruhového objezdu. Maximální povolená rychlost auta v zastavěných oblastech je 40 km/h, mimo města 100 km/h. Na dálnici se platí mýtné. Pokud ve městě porušíte zákaz parkování (červené a bílé pruhy na vozovce), dostanete „botičku”. Používání bezpečnostních pásů je povinné a platí zákaz používání mobilních telefonů za jízdy bez hands-free. Ve výbavě nesmí chybět kromě lékárničky i náhradní pneumatika a hever. Jako nejlepší silniční mapa se doporučuje Michelin Maroc 959.

Při řízení dbejte zvýšené opatrnosti, nehodovost v Maroku je vysoká. Maročtí řidiči předpisy většinou ignorují, mnozí jsou negramotní (negramotnost v zemi je téměř 50 %), takže nečtou příkazy a řídí pouze intuitivně. Na silnicích se běžně pohybují neosvětlení cyklisté, zvířata i chodci. Nehody jsou časté, pokud byste se do nějaké připletli, vždy volejte policii a trvejte na policejním záznamu.

Zpět na navigaci

Restaurace, ceny, doporučení

Díky staleté tradici hluboce zakořeněného „povinného” pohostinství nebyly v Maroku dlouho veřejné restaurace třeba. Zavedli je vlastně až Francouzi a Španělé v době protektorátu. Dnes je však restaurací, tradičních kaváren i barů v Maroku obrovské množství a oběd či večeři pro dvě osoby pořídíte asi za 350 dinárů. Vedle podniků zaměřených na italskou či asijskou kuchyni existují i restaurace s místními specialitami. V takových podnicích, zřízených obvykle ve starých měšťanských palácích, se můžete ponořit do téměř autentického maurského prostředí: ve stylové atmosféře se zdánlivě jen kolem vás točí maghrebsky oblečený personál a na nepohodlí sezení u nízkých stolků dávají zapomenout břišní tanečnice. Také můžete zejména v uličkách medín (starých měst) objevit „na vlastní pěst” kouzlo nefalšovaného afrického orientu. Hotelové restaurace servírují jídla místní i mezinárodní kuchyně, většinou formou bohatého bufetu. Hosté si mohou vybrat: místní speciality jsou označeny „marocain”, mezinárodní „international”.

Zpět na navigaci

Orientační ceny v restauraci:
Brochette (malý kebab) = MAD 35
Tajine = MAD 35
Hlavní jídlo v marocké restauraci (místní speciality) = MAD 70
Hlavní jídlo ve standardní restauraci = MAD 80
Menu ve standardní restauraci = MAD 150
Místní pivo (plechovka) = MAD 11
Pivo v hotelovém baru = MAD 50

Zpět na navigaci

Různé

Arganie- zajímavý strom s olejnatými peckovicemi, z nichž se lisuje velmi kvalitní a sladký arganový olej, několikanásobně dražší než nejčistší panenský olivový olej. Plody chutnají i kozám, a to natolik, že za nimi sebevražedně šplhají až do korun. Strom, v jehož větvích balancují kozy, poskytuje skutečně nevšední pohled.

Etnické složení - většinu obyvatel tvoří arabští Berbeři (99 %). Zajímavými etniky jsou tajemní vládci pouště Tuaregové a také Haratínové. Ti žijí především v oázách a odlišují se nápadně tmavší pletí, neboť jsou potomky otroků dovezených ze střední Afriky. Haik, tradiční oděv žen většinou ze světlé vlněné látky, který lze nařasit tak, že skrývá celou postavu, nosí Haratinky modro-černý, barevně vyšívaný. „Modří muži” saharských kmenů (podle barvy oblečení), kteří dříve putovali s obchodními karavanami, se dnes živí především chovem ovcí a velbloudů. Židů v Maroku zůstává asi dvacet tisíc, ostatní se vystěhovali zejména do Izraele po roce 1956. Maroko jako stát je příkladem poklidného soužití etnických menšin.

Jedinečné stavby - ksar (množné číslo ksour). Opevněná hliněná vesnice v předsaharské oblasti, obvykle obývaná jednou sociální nebo etnickou skupinou. Hradby bývají až 5 metrů vysoké, s rohovými až 12 metrů vysokými věžemi. Vstupuje se bránou, kterou též chrání věže. Uvnitř hradeb je obvykle pravoúhlá síť úzkých uliček se slepými odbočkami, na sebe nalepené domky, mešita, lázně (hammam) a zásobárny. Někdy se nad ksarem vypíná tighremt (arabsky kasba). Také kasby měly obrannou funkci. Zatímco ksar poskytoval útočiště zpravidla celé vesnici, kasba byla obvykle sídlem jenom jedné rodiny. Obytný hrad, vždy kvalitně opevněný a se čtyřmi rohovými věžemi, si kmenoví vládci stavěli na strategických místech v krajině, v průsmycích či na vyvýšeninách. Někdy kasby tvořily celé shluky. Agadir je opevněná sýpka, sklad potravy i osiva. Stavebními prvky jsou kámen, adobe (na slunci sušené cihly) nebo udusaná hlína.

Maroko „Bab el-Magreb” - místo, kde zapadá slunce, doslova „Brána západu”. Název logicky odvozený ze skutečnosti, že při pohledu od východu, z Libye, Tunisu či Alžíru, bylo Maroko vždycky „dalekým západem”, nejzazší výspou islámské kultury.

Moussemy - obvykle několikadenní slavnosti k uctění více i méně významných světců, pochovaných v mauzoleích nebo marabutech, kdy v konkrétním místě vyroste hierarchicky uspořádané stanové město. Obětinami (velbloudi, ovce, býci) a milodary pro svatyni si věřící chtějí vyprosit přímluvu dotyčného svatého u Alláha. Po církevních obřadech následuje hudba, zpěv, tanec a dobytčí trh.

Náboženství - státním náboženstvím je islám, a to jeho sunnitská větev. Kromě toho tu však existuje mnoho islámských sekt. Cizinci, kteří v Maroku žijí, jsou většinou katolíci. Islám absolutně proniká do života občana, a to nejen opakovaným voláním muezzina, vyzývajícího věřící k motlitbě („Allahu akbar”, Alláh je velký). Řídí se jím svatby, rozvody, dědictví, prostě všechno důležité. Předpisy jsou zakotveny v koránu, sunně a knize Haddíth.

Toalety - použité toaletní papíry se zásadně odkládají do připravené nádoby. Muslimové toaletní papír nepoužívají, k očistě slouží tekoucí voda v malé spršce, která je součástí hygienického zařízení.

Turistická policie (Brigade touristique) - zakročuje především vůči falešným „průvodcům”, kteří nemají licenci a často ani příslušné vzdělání, ale jejichž touha přiživit se na bohatých turistech je silnější než strach.

Západní Sahara - toto území lze považovat za poslední, dosud nedořešený pozůstatek kolonizace Afriky. Až do druhé poloviny 19. století zcela svobodné, bylo od roku 1884 postupně obsazováno Španělskem, s cílem vytvořit ochranné pásmo pro 100 km vzdálené Kanárské ostrovy a zároveň využít zajímavých přírodních zdrojů (fosfáty, rybolov). Tento proces byl ukončen v roce 1934 vytvořením kolonie Španělská Sahara. V návaznosti na celosvětové dekolonizační procesy v padesátých letech 20. století změnilo Španělsko v roce 1961 statut kolonie na španělskou provincii s hlavním městem El Aaiún. Zároveň v té době Maroko uplatnilo u OSN svůj nárok na předmětné území s odkazem na historická a tím i teritoriální práva, avšak bez pozitivní odezvy. Stejných historických a etnických vazeb se právě tak mohla dovolávat Mauretánie, sousedící s územím na jihu. V samotné Západní Sahaře vznikla v roce 1973 z původních obyvatel osvobozenecká armáda, tzv. Fronta Polisario, jejímž prioritním cílem bylo zbavit se španělské nadvlády.

Na podzim roku 1975 vyhlásil marocký král tzv. Zelený pochod, jímž statisíce Maročanů, převážně chudých rolníků, pod ochranou armády přešly na západosaharské území na podporu marockých nároků. Na zásah Rady bezpečnosti OSN se civilní účastníci akce vrátili do Maroka, jehož pozice ve sporu se tím však posílila. Španělsko následně celou oblast definitivně opustilo a ponechalo je tak na pospas Maroku a Mauretánii, která se však po několika letech také stáhla, zároveň s uznáním Fronty Polisario. Následovala partyzánská válka mezi Polisario a marockou okupační armádou, která skončila teprve příměřím v roce 1991. Současné odhady hovoří o 60 až 80 % území pod kontrolou Maroka, zbývající část ovládá Polisario. Z řady politických důvodů, jak vnitřních v Maroku, tak i mezinárodních, zůstává řešení tohoto již více než třicetiletého problému v nedohlednu. OSN opakovaně trvá na právu na sebeurčení původních obyvatel, nedisponuje však účinnými nástroji k prosazení tohoto cíle.

Západomagrebský sloh (= hispánsko-maurský) - stavební sloh, který se v 9 – 15. století vyvinul ve Španělsku obsazeném Araby a za vlády Almorávidů a Almohadů se dostal do Maroka. Za vlády Merinovců byl doveden k vrcholnému rozkvětu. Nejvýrazněji se prosadil ve stavbě mešit, medérs (obdoby dnešních universit) a mauzoleí významných osob. Nepřehlédnutelné jsou například sedlové jehlancové střechy pokryté zeleně glazurovanými taškami. Jednoduché nezdobené fasády skrývají čtvercová nádvoří s kachlovými mozaikami, odkud (jako v římských atriích) vedou vstupy do jednotlivých místností. Stěny zdobí „tapie”, geometrické štuky s citáty z koránu, stropy jsou vyřezávané z cennějších dřev.

Zpět na navigaci

Sportovní a plážové služby

Slunečníky a lehátka na veřejné pláži = MAD 15 /den (u hotelového bazénu zdarma) Tenis = MAD 20 – 50 /1 hod.Fitness = MAD 38 /1 hod. Sauna = MAD 30 – 70 /1 hod. Jízda na koni = MAD 40 -80 /1 hod.

Spropitné

Nosiči zavazadel v hotelích dostávají 10 – 50 MAD. Spokojenost v restauraci se vyjadřuje spropitným ve výši asi 10 % účtované částky. Místní průvodci očekávají „bakšiš” automaticky, při organizovaných zájezdech je většinou řešen společně, prostřednictvím českého průvodce. Spropitné je zavedeným zvykem, protože v zemi neexistuje žádný systém sociální podpory a také jedním z pilířů islámu je povinnost věřícího rozdělit se s chudšími.

Zpět na navigaci

Svátky

Kromě svátků státních (s přehlídkami a průvody) a náboženských nelze přehlédnout svátky regionální a dokonce ani místní. Aktuální informace poskytne místní turistická kancelář nebo recepce vašeho hotelu. Co se týče náboženských svátků, jsou časově pohyblivé a jejich datum se stanovuje podle islámského lunárního kalendáře, který je oproti našemu (gregoriánskému) o 10 – 11 dní kratší.

Státní svátky:
1. leden: Nový rok
3. březen: korunovace Hassana II.
1. květen: svátek práce
23. květen: referendum o plnoletosti korunního prince při dosažení 16 let
9. červenec: narozeniny Hassana II.
14. srpen: slib věrnosti Baia Sahraouisů v Dakhle Hassanu II.
20. srpen: vypovězení Mohammeda V. do exilu
21. srpen: oslava narozenin korunního prince Sidi Mohammeda
6. listopad: Marche Verte („Zelený pochod”) do Západní Sahary
18. listopad: svátek nezávislosti

Nejvýznamnější náboženské svátky:
Moharemm: začátek islámského roku (1 den)
10. Moharemm: svátek Achoura, děti dostávají dárky (1 den)
Aid el-Maoulid: narozeniny proroka Muhammada (2 dny)
Aid el-Fitr (= Aid es-Seghir, „Malý svátek”): svátek ukončení půstu, první den po skončení postního měsíce ramadánu (2 dny)
Aid el-Adha (= Aid el-Kebir, „Velký svátek”): svátek oběti, jeho vyvrcholením je rituální poražení skopce na památku Abrahámovy oběti (2 dny)

Zpět na navigaci

Telefonování + roaming

Mezinárodní předvolba pro Maroko je +212, do ČR +420. Telefonní automaty (téléboutique) naleznete téměř všude. Vyplatí se zakoupit telefonní kartu (na poštách a v novinových stáncích), protože hovor s kartou z telefonního automatu do Česka stojí 12 MAD / 1 min. Volání z hotelového pokoje je nepoměrně dražší.

V Maroku byste měli bez problémů používat svůj mobilní telefon – společnosti Eurotel, Vodafone a T- Mobile. V každém případě si u svého mobilního operátora ověřte, že máte roaming aktivován a informujte se na ceny podle Vámi používaného tarifu.Pro jednoduché a bezplatné volání z většiny zemí světa do České republiky si v každé pobočce Čedoku můžete zakoupit mezinárodní telefonní kartu X.

Zpět na navigaci

Tísňová volání

19 – Police secours (kriminální policie, při přepadení)
150 – Záchranný systém (rychlá lékařská pomoc, hasiči)
177 – Královské četnictvo (gendarmerie, při dopravní nehodě)
Rabat: Záchranná služba pro případ havárie 037-737373; lékařská služba SOS 037-202020
Casablanca: Záchranná služba pro případ havárie 022-905050; lékařská služba SOS 022-444444
Spojení na zastupitelský úřad viz příslušnou kapitolu.
Pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775

Zpět na navigaci

Víza, vstupní formality

Pro cestu do Maroka potřebujete cestovní pas, jehož doba platnosti přesahuje 6 měsíců po návratu do vlasti. Pro pobyt kratší než 90 dnů nepotřebují občané ČR vízum, pro pobyt musí být vybaveni přiměřenou částkou finančních prostředků s ohledem na předpokládanou délku a účel pobytu, za minimální částku se obvykle považuje 20 USD na osobu a den. Důkazem finančního zajištění je hotovost, šeky, kreditní karty, případně hotelový voucher. (Při cestách organizovaných cestovními kancelářemi se finanční zajištění obvykle nekontroluje.)

Při příletu je třeba vyplnit imigrační kartu, která se předkládá spolu s pasem při vstupní pasové kontrole. Tuto kartu pečlivě uschovejte, protože je vyžadována pasovými úředníky i při cestě zpět. Přihlašovací povinnost v Maroku plní hotely a ostatní ubytovací zařízení. Pohyb cizinců v části Maroka sousedící se Západní Saharou (od města Tantan na jih) sledují úřady se zvýšenou ostražitostí a nedůvěrou.

Zpět na navigaci

Zajímavá místa

Agadir
(170 tis. obyv.)
Přístav a letovisko nazývané „Perla marockého pobřeží”, které bylo obnoveno po ničivém zemětřesení v roce 1960. Má 10 km dlouhou písečnou pláž, po níž jezdí turistický vláček (a policisté na koních), řadu kvalitních hotelů a nejlepší infrastrukturu v zemi. První zprávy pocházejí ze 16. století, kdy zde Portugalci vybudovali obchodní stanici a pevnost. Město dostalo berberské jméno Agadir, „opevněná sýpka”. Později bylo dobyto Saadovci, kteří vystavěli na kopci nad městem mohutnou kasbu, z níž je překrásný pohled na město i přístav. Kromě rybářského a obchodního přístavu je nejzajímavějším místem Souk al Had, tržiště obehnané 6 m vysokou zdí s 12 branami a cimbuřím, městská tržnice, park zvaný Ptačí údolí (s voliérou, malou ZOO a vodopádem) a zmíněná kasba. Podvečerní Agadir je přímo stvořený k procházkám po nábřeží. Letiště Al-Massira se nachází 25 km jihovýchodně od města.

Casablanca
(3 mil. obyv., arabsky Dar el Beida)
Ekonomické i průmyslové centrum Maroka a nejvýznamnější přístav severozápadní Afriky. Největší atrakcí města je Velká mešita Hassana II., nazývaná „osmým divem světa”, která přitahuje poutníky i turisty. Moderní nadčasová megamešita z roku 1993 pro 105 tisíc věřících byla navržena francouzským architektem Michelem Pinseau a vybudována částečně na pilířích nad mořskou hladinou. Nad ní je skleněná podlaha. Střecha je otevírací, ovládaná elektronicky. Z vrcholu bílo-zeleného 200 m vysokého minaretu je směrem k Mekce vysílán laserový paprsek. Mešita je kromě pátku a muslimských svátků přístupná s průvodcem i pro nevěřící, za vysoké vstupné (asi 100 MAD) odpovídající unikátnosti stavby. Její součástí je kromě médersy také národní muzeum, několik tradičních hammamů (lázní), teologická knihovna (největší v islámském světě) a podzemní parkoviště. Stavba stála 1 miliardu USD.V 16. století založili Portugalci v místě bývalé berberské osady Anfa (dnes stejnojmenná luxusní čtvrť) osadu Casa Blanca, v roce 1912 z ní Francouzi vybudovali světově důležitý přístav a hospodářské centrum marockého protektorátu. Současným srdcem města je náměstí Mohammeda V. s budovami úřadu válího (s věží s hodinami) a Justičním palácem ještě z protektorátních dob a také s kašnou a palmami. Důležitou křižovatkou je náměstí Spojených národů (Place des Nations Unies). Ze starého města zbyl jen rybářský přístav a několik uliček medíny. Asi 30 km od města je letiště Mohammada V.

Erfoud
(10 tis. obyv.)
Městečko ležící uprostřed pouště. Vyrostlo z bývalého sídla pohraniční vojenské posádky v jedné z největších saharských oáz, významného překladiště zboží na karavanních stezkách jižního Maroka. Vyjíždí se odtud k písečným dunám Erg Chebbi u oázy Merzouga, nejvyšším v Maroku (až 100 metrů), nebo k poslední oáze, vesnici Rissani. V Erfoudu se odehrávají každoroční říjnové datlové slavnosti a v okolí se těží černý mramor, obsahující překrásné zkameněliny.

Essaouira
(Mogador, 53 tis. obyv.)
Nejmalebnější marocké letovisko, s medínou na skalnatém poloostrově opevněnou již Portugalci, se živým súkem (kvalitou vynikají především řezbářský práce z místních thújí). Typické jsou klenuté průchody, připomínající panství Francouzů, bílé zdi a modré okenice. Za bránou Porte de la Marine je rázovitý rybářský přístav, kdysi základna pirátských lodí, a na Skala du Port nelze přehlédnout španělská děla z 18. století. V okolí Essaouiry jsou písečné duny oživené roztroušenými akáciemi a jalovci. Pláže jsou obleženy surfaři, využívajícími větru „alizze”.

Fes el-Bali
(1 mil. obyv.)
Město považované za kolébku marocké monarchie, protože se tu narodil Moulay Idriss, pravnuk Prorokovy dcery Fatimy. Roku 786 uprchl z Medíny do Volubilisu, kde ho berberské kmeny prohlásily imámem, a on se poté přičinil o islamizaci celého Maghrebu. Dva měsíce po jeho smrti mu jedna Berberka porodila syna, který byl jako jedenáctiletý provolán imámem jako Idriss II. (804 – 828 n.l.) a z berberského tábora svého otce vybudoval hlavní město říše. Na přelomu 13. a 14. století se Fes stal sídlem merinovských sultánů.

Fes je významnou kulturní metropolí, která měla univerzitu v době, kdy na Velkou Moravu dorazili Cyril a Metoděj. Klenot islámské architektury a duchovní centrum Maroka zůstává i dnes baštou tradic a řemesel se dvěma medínami. Starší Fes el-Bali byla založen Idríssovci, mladší Fes el-Jdid Merinovci. Nejlepší pohledy na obě staré části města jsou z okružní silničky Tour de Fes (16 km), zejména od pevnosti Borj Sud. Obdobný pohled je od protilehlé Borj Nord. Do města se vstupuje zdobnou bránou Bab Boujeloud se třemi oblouky (1913), v průhledu s minarety mešity Sidi-Lazzar a médersy Bou Inania. Mešita Kairaouine (859 n.l.) je druhá největší v Maroku (16 tis. m2), pro 20 tisíc věřících, s cennou knihovnou a proslulou médersou Attarine. Známé jsou též mozaiková fontána Nejjarine, súk a fotogenická čtvrť koželuhů a barvířů kůží. Komplex staveb královského palác je veřejnosti nepřístupný.

Ifrane
Letovisko a lázně založené roku 1929 Francouzi, kde se uprostřed cedrových lesů nachází lovecký zámeček Hassana II. V zahradách města se skrývají vily a chaty bohatých Maročanů, kteří do oblíbeného rekreačního centra míří lyžovat, lovit či rybařit.

Marrakéš
(1,5 mil. obyv.)
Druhé nejstarší ze „sultánských” měst Maroka je fascinujícím hlavním městem jihu a dokladem historického a kulturního bohatství celé země. Podle barvy půdy i hradeb je nazýváno „Červená perla jihu”. V 19. století se tu usídlil král Mouley Hassan, za jehož vlády vyrostla mj. působivá almohadská mešita Koutoubia s téměř 80 m vysokým minaretem, považovaná za nejdokonalejší islámskou stavbu v severní Africe. Známé jsou honosné královské paláce a botanická zahrada Majorelle s desítkami druhů z celé Afriky.

Roku 1062 zde Almoravidé založili tábor a ve 12. století ho jako své hlavní město opevnili hradbami. Saadovci si Marrákeš zvolili za sídelní město a obchodovali odtud s černou Afrikou. Pozůstatky šesti desítek příslušníků dynastie Saadovců spočívají ve dvojitém mistrovsky vyzdobeném mauzoleu Tombeaux saadiens (16. stol.). Saadovská Médersa Ben Joussef je největší školou koránu v Maghrebu. Turisty přitahují 6 – 9 metrů vysoké městské hradby z dusané hlíny se 200 baštami (z Bab Debbarah jsou nejlépe vidět koželužské kádě) a Palác de la Bahia („Zářící kráska”), který dostala oblíbená velkovezírova manželka za prvorozeného syna. Palác je dokonalou ukázkou tehdejšího stylu bydlení a orientálního luxusu. Na náměstí Jemaa el-Fna se o zábavu starají akrobaté, zaklínači hadů a trhači zubů, na přilehlém súku lze sice koupit cokoliv, ale zároveň se spolehlivě ztratíte. Na okraji města leží nepopsatelné Modré zahrady malíře Jacquese Majorelle (1886 – 1962). Po roce 1912 se v Marrákeši usadilo mnoho Francouzů, kteří z něj učinili nejkrásnější koloniální město Maghrebu.

Mekneš
(750 tis. obyv.)
Hliněné město sultána Moulaye Ismaila (1672 – 1727), druhého vládce dynastie Alaouitů (měl údajně 500 žen), který z původní osady založené v 10. století vybudoval svou rezidenci jako nejmohutnější pevnost severní Afriky, s trojitými hradbami. Ty jsou dlouhé celkem 40 km, s obrovskou bránou Bab el-Mansour, která je symbolem města. Mauzoleum Moulaye Ismaila patří k nejnádhernějším pohřebním mešitám v zemi. Kromě enormních hradeb a komplexu palácových zahrad ve stylu francouzského krále Ludvíka XIV., v němž se shlížel, dal budovat sýpky a akvadukty, na což přikázal vyrabovat mj. římský Volubilis. V roce 1912 založili Francouzi v Meknesu Ville Nouvelle (Nové Město) a zavedli pěstování vinné révy. Dnes je zde také universita, v medíně súky proslavené berberskými šperky a všude potkáte nepřehlédnutelné bizarně vystrojené prodavače vody.

Moulay Idriss
Nejvýznamnější poutní místo Maroka asi 30 km od Meknés, v půvabné krajině olivovníkových sadů. Mauzoleum Moulay Idrisse I., zakladatele prvního arabsko – islámského státu na území Maroka a nejuctívanějšího marockého světce, je však přístupné nevěřícím jenom k závoře (horm). Na hlavním náměstí se ve velkém nakupují svíčky pro světce a sladkosti pro rodinu.

Skoura
Oáza Skoura se nachází 30 km východně od Quarzazate podél přítoku řeky Draa, Oued Amerhidl. Je to velmi bohatá palmárie s četnými ksary a kasbami. Zvířata se nesmějí pást v zavodňovaných částech oázy, a tak turisté s ustrnutím sledují místní ženy, jak vláčí obrovské náklady zeleného krmení pro zvířata, vykázaná do vyprahlého okolí. Některé kasby jsou velmi fotogenické a některé dokonce přístupné turistům.

Průsmyk Tizi-n-Tichka
Se nachází ve výšce 2260 m n.m. je větrný, obklopený strmými holými úbočími.Průsmyk Tizi-n-Ait-Imguer (1470 m n.m.) nabízí překrásné výhledy na zasněžené vrcholy Vysokého Atlasu.

Rabat
(1,4 mil. obyv.)
Hlavní město Maroka s vládními paláci a moderní architekturou má vilovou čtvrť Soussi se subtropickými zahradami, obchodní centrum Ville Nouvelle, přepychovou Avenue Mohammada V., hradbami obehnanou medínu a původní čtvrť Kasba Oudaia, vysoko nad ústím řeky Bou Regreg. Kdysi se v tomto místě opevnili Féničané i Kartaginci, které posléze vystřídali Římané. V 10. století islámští Berbeři postavili opevněný klášter (ribat); za zakladatele Rabatu je však považován Youssef el-Mansour, nejvýznamnější vládce dynastie Almohadů, jenž dal almohadskou kasbu přejmenovat na Ribat El Fathi (Pevnost vítězství). V 17. století se do Ribatu uchýlili Židé a Maurové vyhnaní z Andalusie, společně založili dnešní medínu a opevnili ji Andaluskými hradbami. Posléze si vyhlásili pirátskou republiku Bou Regreg, a až do 19. století byli postrachem moří.

Největšími pozoruhodnostmi Rabatu jsou Bab el-Kebir, nádherně zdobená almohadská brána do medíny s arabeskami a nápisy, čtverhranné torzo minaretu zvaného Hassanova věž (44 m) s lesem sloupů nikdy nedokončené Velké mešity, mramorové mauzoleum, jež je hrobkou Mohammeda V. a jeho syna Hassana II., královský palác strážený palácovou gardou, zdobený zeleně glazurovanými cihlami, monumentální „Brána větrů” Bab el-Rouah zdobená citáty z koránu, zoologická zahrada chovající atlaské lvy, kteří již ve volné přírodě nežijí, a botanická zahrada, založená Francouzi.

Rissani
(8 tis. obyv.)
Osada proslulá rozvalinami legendárního hradu Sijilmassa, který ve 14. století kontroloval karavanní cestu do bájného Timbuktu. Dnes tu Berberky prodávají tradiční berberské šperky.

Quarzazate
(80 tis. obyv.)
Hlavní křižovatka směrem na jih, kdysi sídlo vojenské posádky ležící na březích přehrady El Mansour Eddahbi, je špalírem moderních hotelů podél hlavní silnice. Pyšní se kongresovým centrem, golfovým hřištěm a filmovým studiem.

Safi
(320 tis. obyv.)
Průmyslové město (chemie, ryby) se zachovanými hradbami s baštami kolem medíny je proslulé staletou hrnčířskou tradicí. Dodnes je největším keramickým centrem Maroka. Nabídce originální ručně vyráběné keramiky, která se vypaluje v archaických pecích vytápěných dřevem, nelze odolat; alespoň maličkost si koupí každý.

Tanger
(555 tis. obyv.)
Kartaginský Tingis se v antice stal přístavem, který zásoboval Římskou říši severoafrickým obilím. Po arabské invazi se v něm vystřídali Almorávidové, Almohadé a Merinovci, roku 1471 se tu usadili Portugalci a ty zase vyhnal v 17. století Moulay Ismail. Později zde vládli Angličané a v letech 1923 - 1956 byl Tanger bezcelní zónou se zvláštním statutem. Nové město se táhne podél pláže, v milionářské vilové čtvrti Montagne se skrývají i paláce marockého a saúdsko-arabského královského dvora. Do medíny s kasbou vedou brány Bab el-Kasbah a Bab el-Raha, od níž je nejlepší vyhlídka na Gibraltarskou úžinu. Uvnitř medíny jsou kromě barvitého súku také Velká mešita od Moulaye Ismaila a kachlíky obložený minaret mešity Sidi-Bouabid.

Tafraoute
(6 tis. obyv.)
Růžově natřené domky ve výšce 1000 m n.m., před masivní horou z růžové žuly, jsou oblíbeným cílem výletů z Agadiru. Nedaleko je rozlehlá palmárie a mandlovníkové sady, produkující proslulé tafraoutské mandle.

Taourirt
Vesnice s gigantickou kasbou Glaoni, kterou dal postavit Moulay Ismail. V okolí se pěstuje pepř a šafrán.

Taroudannt
(36 tis. obyv.)
Se nachází asi 85 km od Agadiru. Královské město uprostřed pomerančovníkových plantáží na pozadí zasněženého Vysokého Atlasu se pyšní pevností, kterou chránily majestátní 8 metrů vysoké červené hradby s pěti branami. Kdysi sídelní město dynastie Saadovců má pěknou medínu a atraktivní trhy.

Tazzarine
Odpočinková zastávka na poloviční cestě mezi Zagorou a Rissani uprostřed travnaté oázy obklíčené holými horami.

Tetouan
(280 tis. obyv.)
Asi 60 km od Tangeru, s řadou frekventovaných pláží. Medína ze 16. století byla inspirována andaluskými stavbami a její súky mají nepřebernou nabídku zboží.

Tiffoultoute
Pevnost, jež bývala sídlem paši z Marrákeše. Stejnojmennou kasbu nad řekou Oued Tiffoultoute přestavěli na hotel pro herce při natáčení filmu Lawrence z Arábie a hotel je v ní i dnes.

Tinerhir (Tinghir)
Opevněné město ve výšce 1342 m n.m., které je správním střediskem pro 72 ksarů, které lemují soutěsku Todra (šířka 10 metrů, výška skalních stěn až 300 metrů). Žijí zde Berbeři kmene Ait-hota, Arabové, Haratinové (původem ze Súdánu) a další menšinové kmeny. V oáze s palmovým hájem se pěstují datle, olivy, mandle, fíky, granátová jablka a vinná réva.

Žíznit
(47 tis. obyv.)
Deset původních kasb uprostřed červené náhorní plošiny bylo v 19. století opevněno společnými hradbami. Medína se pyšní minaretem Velké mešity, ale turisty přitahují hlavně berberské i arabské stříbrné šperky, které jsou tady údajně nejkrásnější.

Údolí Dales
Přes 30 kilometrů dlouhá soutěska s četnými ksary a mohutnými kasbami, geniálně zasazenými do červených skal. V prospektech je nazývána „Údolím tisíce kasb”.Údolí Draa. Romantické celkem 125 km dlouhé údolí s četnými oázami s ovocnými sady a datlovými palmami. Ústí do Sahary nedaleko vesnice M´hamid.

Údolí řeky Souss. Táhne se v délce asi 200 kilometrů mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem.

Volubilis
Kdysi hlavní město římské provincie Mauretania Tingitana (42 – 285 n.l.). Dochovaly se zříceniny kapitolu, fóra, vítězného oblouku, baziliky a lázní, mozaikové podlahy a bronzové sochy. Torza olejových lisů dokládají obchodování s olejem.

Zagora
(10 tis. obyv.)

Zpět na navigaci

Zábava, kultura, sport

Na plážích lze provozovat celou řadu vodních sportů (potápění, surfování, vodní lyžování, plachtění, paragliding). Půjčit si můžete vodní šlapadlo i vodní skútr, plážové tříkolky nebo čtyřkolku. Stále oblíbenější se stává golf (golfová hřiště přibývají), vyjížďky na koních a na velbloudech.Hotely vyšší kategorie mívají v nabídce tenis, volejbal, stolní tenis, minigolf, vodní pólo, fitness, vířivky a vlastní animační programy.

Zpět na navigaci

Zastupitelské úřady

Zastupitelský úřad ČR v Rabatu

Ambassade de la République Tcheque, Villa Merzaa, 4,5 km Avenue Imam Malik (Route des Zaërs), Zankat Ait Melloul, Souiss, B.P 410,
102 00 Rabat 1, Moricci
Tel: 00212/(0)37-755421
Fax: 00212/(0)37-754393
e-mail: rabat@embassy.mzv.cz
http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?idj=1&amb=90
provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek 07.45 – 16.15
úřední hodiny pro veřejnost: pondělí, čtvrtek 09.00 – 11.30

Honorární konzulát České republiky v Maroku
10, rue Oued Zem, 20 000 Casablanca
tel: 00212/22-275925
fax: 00212/22-260195
e-mail: Casablanca@honorary.mzv.cz
provozní hodiny: pondělí – pátek: 08.45 – 12.30

Velvyslanectví Marockého království
Komornická 25, 160 00 Praha 6
tel: 233 325 656, 224 325 957, 224 324 963, 224 310 473
fax: 233 322 634
e-mail: sifamapragu@iol.cz
provozní hodiny: pondělí – pátek: 09.00 – 15.00

Zpět na navigaci

Zdravotní péče, očkování, hygiena

Podle dohody, uzavřené mezi Českou republikou a Marockým královstvím, poskytují státní zdravotnická zařízení v Maroku nezbytné první lékařské ošetření (první pomoc) českým turistům zdarma. Vybavení a úroveň těchto zařízení však vyhovuje pouze základnímu ošetření. Ve vážnějších případech je vhodnější vyhledat lékařskou pomoc na specializované soukromé klinice, kde se náklady na jeden pobytový den pohybují kolem 100,- USD. Z tohoto důvodu se doporučuje českým turistům, aby před svou cestou do Maroka uzavřeli speciální zdravotní pojištění pro zahraničí. Součástí zájezdu CK Čedok je pojištění u České pojišťovny. Jeho rozsah a podmínky jsou součástí dokumentace, kterou obdržíte při koupi zájezdu.

Při jednorázových návštěvách lékaře nebo při ošetření malého rozsahu může být požadována hotovostní úhrada (do asi 100,- USD): vždy si nechte vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovejte všechny účty a recepty. Pro tento účel doporučujeme vzít s sebou finanční rezervu a veškeré doklady a stvrzenky uschovat pro jednání s pojišťovnou po návratu do vlasti.

Žádné zvláštní očkování není vyžadováno. Doporučuje se mít očkování proti tetanu, v případě cesty do odlehlých oblastí též proti oběma typům žloutenky a břišnímu tyfu. Před cestou doporučujeme návštěvu zubaře. Léky, které pravidelně užíváte si vezměte v originálním balení, pro případnou kontrolu na hranicích.

Lékárny fungují pouze ve městech a turistických střediscích. Léky, i předepsané lékařem, se hradí v hotovosti.

Vaše příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform, Ercefuryl), případně antibiotika předepsaná lékařem (Ampicilin, Augmentin, Deoxymykoin), antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten, Mykoseptin), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol gel na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek. Proti cestovním střevním potížím jsou stoprocentně účinné místní tablety Intétrix.

V zemi je nízká úroveň hygieny, proto doporučujeme vézt si s sebou dostatečný počet silnějších léků proti průjmům, zvracení a nevolnosti (viz příruční lékárnička). Nikdy nepijte vodu z kašen či hotelových kohoutků, pijte jen kupovanou balenou vodu, u níž navíc vždy zkontrolujte neporušenost uzávěru. Pijte, i když nemáte pocit žízně, dehydratace může přerůst v kolaps. Každé ovoce nebo zeleninu důkladně omyjte pitnou vodu ze zakoupené lahve. Doporučujeme pečlivě dodržovat základní hygienická pravidla (mýt si ruce mýdlem před jídlem a po použití toalety). Ve sladkých vodách (oázy, řeky) hrozí nákaza schistosomiázou (dřívější název: bilharzióza, způsobená krevničkou močovou). Do pouště si obujte botasky, vyhnete se riziku uštknutí škorpiónem.

Zpět na navigaci

Zvyklosti a obyčeje

Bakšiš
V muslimské zemi je nepsaným pravidlem, protože je jedním z pilířů islámu: povinnost almužny, respektive povinnost rozdělit se s těmi, co jsou chudší, než já. Bakšiš od turisty očekává každý, ke komu se jen přiblížíte. Pokud budete chtít poradit nebo pomoci, neváhejte rovnou sáhnout do kapsy pro pár dirhamů (5 až 10).

Rodina
Je početná a pro každého Maročana důležitá. Podle statistik je nyní v Maroku už 40 % obyvatel mladších 15 let. Při slavnostních příležitostech, jako jsou svatby, narození dítěte, obřízka chlapců, pouť na posvátné místo a další, dodržují všichni tradiční zvyky. Dnem klidu je pro muslimy pátek. Na ulicích téměř neuvidíte ženu, která by nebyla předepsaným způsobem zahalená.

Svatba
Tradiční rituál, který je snem každé dívky, představuje velmi nákladnou záležitost. Jak je nevěsta na svatbu ozdobena kresbami hennou a šperky a jak je oblečena, bývá neopominutelnou součástí všech gala večeří pořádaných pro turisty a je neodmyslitelnou součástí marockého folkloru. Muž se může ženit až poté, co má prostředky k obživě rodiny, a jeho nastávající by měla být panna: z toho vyplývá častý enormní věkový rozdíl mezi partnery. Marocké manželství stojí na „oboustranně výhodném obchodu”: muž chce po ženě děti, žena po muži peníze. Datle házené na nevěstu jí mají zaručit plodnost (datle přivázané na zápěstí dítěte mu zajistí dobré srdce a nabídnou-li se cizinci, je to projev přátelství).

Smlouvání
Nejdříve se nadechněte a připomeňte si, že jde o zaplacení takové částky, za niž vám konkrétní předmět stojí. Na marockém súku čili tržišti, často v podobě nepřehledného labyrintu, se od vás smlouvání jednoznačně očekává, protože je prostě součástí arabské kultury. Nakoupíte-li bez smlouvání, nejste tím očekávaným požehnaným kupcem a Maročan nebude mít z uzavřeného obchodu radost. Proto smlouvejte a usmívejte se. Konečná cena bývá nejen třetinou, ale třeba i dvacetinou původně požadované částky. Nikdy však nezačínejte smlouvat o ceně zboží, o němž předem víte, že si ho nechcete koupit, a nikdy nevyslovujte nahlas cenu, kterou pak nechcete zaplatit. To je překročení nepsaných pravidel.

Autor: Čedok