Dračí hory – pohádkový masiv jižní Afriky

Johannesburg - Monumentální bariéra Dračích hor se svými vrcholky šplhajícícmi do tří tisíc metrů představuje skutečný ráj milovníků vysokohorského adrenalinu či rekreační turistiky. Pohoří se o své vrcholy dělí se třemi státy – Jihoafrickou republikou, Lesothem a částečně i Svazijskem. Všechny tři země nabízejí užasnou variabilitu krajiny od zelených kopečků přes skalnaté útvary připomínající místy krajinu amerického westernu až po centrální horský masiv, který přitahuje značnou část zahraničních návštěvníků. 

Dračí hory mají nejen pohádkový název, ale pohádkově také vypadají. Geomorfologicky zajímavé pohoří tvořící ve své nejznámější části stolové hory se táhne téměř tisíc kilometrů a zaujímá podstatnou část západní Jihoafrické republiky. Turisticky nejatraktivnější vrcholky se rozprostírají na hranici s Lesothem, ale jelikož je tato vnitrostátní země obtížně dostupná, mnohem snadnější je využít národních parků a rezervací z jihoafrické strany. Nejpříznivější počasí pro túry a výlety je bezesporu na jaře a na podzim. V létě (tedy v naší zimě) často prší a navíc kvůli probíhajícím letním prázdninám je oblast plná lidí. V zimě sice spadne srážek o poznání méně, zato mohou být sněhové a denní teplota se málokdy vyšplhá nad dvacet stupňů Celsia.

Stovky kilometrů značených cest a úžasné výhledy

Je třeba si uvědomit, že mezi jednotlivými turistickými středisky neexistuje spojovací cesta a do hor tak vedou pouze odbočky z hlavní silnice. Je proto nejpraktičtější vybrat si pouze jednu až dvě části pohoří a ty pořádně prolézt. Celá oblast The Natal Drakensberg patří pod UNESCO a infrastruktura jednotlivých rezervací je na evropské úrovni. Vybavené kempy i pětihvězdičkové hotely jsou samozřejmostí. Turisté pak většinou míří do nejznámější části pohoří, tedy Central Drakensberg s vrcholky s poetickými názvy Giant's Castle, Champagne Castle či Cathedral Peak. Nejsevernější výspou centrálních Dračích hor je pak Royal Natal National Park, kterému dominuje monumentální Amphitheatre.

Pokud má turista štěstí na počasí, je skutečně jedno, kam zamíří. Všechny oblasti mají co nabídnout i těm nejnáročnějším a horské vrcholy, tolik odlišné od těch, co známe z Evropy, jsou doslova fascinující po celé své délce. Milovníci historie si zde také přijdou na své. Na mnoha místech se tu zachovaly tzv. Bushman paintings, tedy kresby domorodých Afričanů umně provedené dávno před příchodem západní civilizace.

  • Svazijská přírodní rezervace Malolotja
    Svazijská přírodní rezervace Malolotja autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24
  • Svazijská přírodní rezervace Malolotja
    Svazijská přírodní rezervace Malolotja autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24

Svazijská Malolotja – zapomenutá oáza klidu

Svazijské království nepatří mezi klasické turistické destinace. Zelené vrcholky jeho národního parku Malolotja na západě země ale za malou odbočku rozhodně stojí. Malolotja je oproti turisticky oblíbeným Dračím horám tišší přírodní rezervace rozkládající se na 1 800 hektarech, kde je turistů poskrovnu a vrcholky nedosahují ani dvou tisíc metrů. Možná více než turisté se po travnatých loukách mezi stromovými kapradinami prohání antilopy či pakoně. Dobře vybavené informační centrum s pěkným kempem poskytuje mapy se spoustou stezek procházejících kolem vysokých vodopádů a vyhlídkových míst.

Kaňon řeky Blyde a Boží okno

Ještě než se pohoří Dračích hor na severu změní v nekonečnou rovinu Mozambiku, poskytne lidem nádherné pohledy dolů ze svého posledního hřebene, po kterém se vine tzv. Panorama route, tedy silnice, která skutečně dělá část svému jménu. Kromě mnoha vyhlídkových míst (nejznámějším je Boží okno s výhledem na sedm set metrů vysoké srázy hornaté hradby) a hlubokých vodopádů zůstává největším lákadlem Kaňon řeky Blyde, který mnozí připodobňují k americkému Grand Canyonu. Údolí hluboké v průměru sedm set metrů a táhnoucí se do délky 26 kilometrů na svém dně kromě nádrže ukrývá i na samém začátku tzv. Bourke's Luck Potholes. Tyto zajímavé pískovcové formace tvořící řekou vymleté díry a tůňky neobvyklých barev by žádným návštěvníkem neměly být opomenuty.

Výhledů na samotný Blyde kaňon je několik a všechny jsou stejně okouzlující. Avšak nejtypičtější formací celého kaňonu a zároveň symbolem místa jsou tzv. Tři rondavely, tedy kuželovité pískovcové formace kulatého půdorysu připomínající tradiční obydlí místních domorodců. Ti odvážnější se pak můžou vydat i na několikadenní túru kaňonem za doprovodu místního průvodce.

Kaňon řeky Blyde a Tři rondavely
Kaňon řeky Blyde a Tři rondavely
Více fotek
  • Kaňon řeky Blyde a Tři rondavely autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320118.jpg
  • Boží okno autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320111.jpg
  • Berlínský vodopád na Panorama route zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320116.jpg
  • Bourke's Luck Potholes autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320117.jpg

Jak se na cestě (téměř) neztratit:

Jihoafrická republika je zemí, která má zejména po přírodní stránce skutečně co nabídnout a v posledních letech se dostává na výsluní zajímavých turistických destinací. A to nejen pro ty, kdo disponují dobrodružnou povahou. I přes svou ekonomickou vyspělost je ale Jihoafrická republika stále Afrikou, což je nutné brát v potaz, pokud se na tak dalekou cestu vydáme. Nicméně s dostatečnou mírou obezřetnosti a dodržováním základních pravidel je šance, že se nevrátíme domů v celku, relativně mizivá.

Základní pravidlo však zní – do měst jen pokud je to nezbytně nutné. Turisté by také rozhodně neměli zastavovat v černošských vesnicích a bez pozvání se jimi procházet. I když je v Jihoafrické republice více než osmdesát procent černošského obyvatelstva, v turisticky zajímavých lokalitách na ně narazíte zřídka a mnohdy spíš nabudete dojmu, že jste se ocitli ve Spojených státech či Evropě. Půjčit si automobil rozhodně není žádný problém, benzinové pumpy, kde vás obsluhuje pět černochů, jsou na každém rohu a hlavní silnice mají mnohdy lepší povrch než státovky v Česku. Pozor ale na ty vedlejší, často jsou totiž s nezpevněným povrchem a je možné je projet jen s náhonem na všechna čtyři kola.