Místa postižená loňskou katastrofou lákají japonské turisty

Tokio - Nejhůře postižená místa po katastrofě v Japonsku přitahují více pozornosti než před ní. I po roce do nich jezdí turisti z celé země, aby na vlastní oči viděli, co tsunami napáchala. Původní obyvatelé se ale z neštěstí ještě nestihli vzpamatovat a často bydlí v provizorních domech.

Japonsko rok po ničivém zemětřesení a tsunami vypadá spíše jako válečná zóna než místo pro dovolenou. Přesto sem denně míří autobusy plné turistů, kteří si chtějí prohlédnout dílo zkázy na vlastní oči. Například z rybářské vesnice Minamisanriku zmizelo při neštěstí zhruba 70 procent budov. 

„Vzduch je tu úplně jiný, je tady mrazivo. Je to naprosto odlišný zážitek, vidět to na vlastní oči než doma v teple u televize,“ říká turista Akio Fukuoka. Neštěstí pohřbilo v 18tisícové vesnici Minamisanriku 1 200 lidí. Stovky dalších pak nalezly azyl u příbuzných nebo si našly zaměstnání jinde. 

Turisté se tu přitom nezdrží déle než pět minut a svůj čas mezitím rozdělí mezi focení a krátkou modlitbu za oběti katastrofy. „Bylo těžké dívat se bez kapesníku, protože jsem z toho pořád slzela. Dívala jsem se kolem sebe a představovala si, jaké to loni muselo být - byl to pro mě šok,“ dodává turistika Mika Yamanaka. 

„Povodňová turistika“ vznikla na přání cestovatelů

Pořádat turistické výpravy do zdevastované oblasti se může zdát na první pohled jako špatný nápad. Ale Kanyo Spa Hotel letos v lednu jen reagoval na přání cestovatelů. „Nejvíce lidí přijíždí z oblasti Kansai - z jihozápadu Japonska. V minulosti tam měli veliké zemětřesení a vypadalo to tam podobně jako tady. Děti se o tom učí ve škole, ale tady mají lidi možnost vidět to na vlastní oči, proto sem jezdí,“ říká průvodce z Kanyo Spa Hotel Shinichi Yonekura. 

První tsunami postihla vesnici už v roce 1960. Dvě katastrofy za 50 let jsou pro místní více než dost. Nové Minamisanriku proto nebude stát na stejném místě jako bývalé město. Úřad starosty už naplánoval tři oblasti pro novou výstavbu na okolních kopcích. Počítá také s větší kapacitou únikových cest a evakuačními centry vysoko nad hladinou moře.