Petra: Novodobý div světa

V roce 2007 se uskutečnilo celosvětové hlasování, které mělo určit nových sedm divů světa. Hlasování navázalo na antickou tradici, která vybrala sedm unikátních starověkých staveb a prohlásila je za divy tehdejšího světa. Z nich se do současnosti zachoval pouze jediný – egyptské pyramidy. Do volby se zapojilo po celém světě přes sto milionů lidí, kteří vybírali ze sedmdesáti sedmi staveb. V seznamu byly i české památky Pražský hrad a Karlův most. Výsledky ankety byly vyhlášeny v Lisabonu v symbolicky zvolené datum 7. 7. 2007. Mezi novodobými divy světa se tak ocitlo i tajemné skalní město Petra v dnešním Jordánsku. Vraťme se tedy do 4. století př. n. l., kdy se začal příběh tajemné Petry odvíjet.

Existence Petry je nerozlučně spojena s tajemným národem Nabatejců, kteří tuto oblast osídlili někdy kolem roku 500 př. n. l. Kromě řady nápisů však po sobě nezanechali žádné další doklady či písemná svědectví. Jejich historie a historie Petry je jen útržkovitá a nepřímo ji lze dovodit například z bible nebo řeckých a římských pramenů. Nabatejci, původně kočovný národ, těžili především z kontroly obchodních cest, kudy putovaly karavany s nákladem tehdy vzácného koření, kadidla a myrthy. Díky obchodnímu duchu a vzrůstajícímu bohatství se proměnil i jejich životní styl. Stany nahradily pevné stavby a kolem roku 312 př. n. l. se stala Petra hlavním městem celé říše. V době největšího rozkvětu (cca 50 př. n. l. až 70 n. l.) zde žilo až 30 000 lidí.

Dychtiví turisté míří do Petry
Zdroj: ČT24
Autor: Vladimír Klimsa

Bohatství Petry brzy vzbudilo pozornost mocné říše římské, která v 1. století n. l. posilovala v celé oblasti svůj vliv. Říše Nabatejců byla včleněna do imperia Romana v roce 106 a její význam postupně upadal. Se změnami tras obchodních cest se Petra postupně vylidňovala a konec její slávy, moci i bohatství byl definitivně ukončen dvěma těžkými zemětřeseními ve 3. století. V polovině 7. století se stala Petra opuštěná a zapomenutá pro všechny kromě místních beduínů. Pro západní civilizaci ji objevil za poněkud dobrodružných okolností až v roce 1812 švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt. Mediálně známou ji učinil o sto let později Thomas Eduard Lawrence (světu známý jako Lawrence z Arábie), který o Petře napsal knihu. Archeologické vykopávky zde začaly ve 20. a 30. letech minulého století, ale to je již jiná historie. 

Soutěska Siq
Zdroj: ČT24
Autor: Vladimír Klimsa

Návštěva Petry se rozhodně neřadí k odpočinkovým turistickým výletům. Každý, kdo ji chce navštívit, musí počítat s několikahodinovou túrou, při které urazí nejméně čtyři kilometry. Pevná obuv, zásoba vody, pokrývka hlavy a opalovací krém jsou nezbytností. Pohodlnější turisté mohou využít služeb místních beduínů, kteří ke svezení nabízejí osly, koňské bryčky či velbloudy. Za tu námahu však návštěva Petry stojí. Již vstup do Skalního města navozuje atmosféru tajemného očekávání a představu setkání s něčím výjimečným. Klikatá skalní soutěska Siq, jediná přístupová cesta do nitra Petry, je dlouhá asi kilometr a okolní skály dosahují výšky až dvě stě metrů. Na konci soutěsky se před turisty náhle objeví nejznámější a nejkrásnější stavba Skalního města – Pokladnice. Velkolepá fasáda je vytesána v pískovcové skále a na výšku měří přes čtyřicet metrů. Je zdobena řadou soch, římsami a dalšími prvky. Pochází z 1. století př. n. l. a beduíni dodnes věří, že skrývá velký poklad (odtud i její název). Cesta dále pokračuje ulicí fasád, která je lemována četnými hrobkami, až k antickému divadlu. Jeho stavbu zahájili Nabatejci a rozšířili Římané. Kapacita amfiteátru se odhaduje až na pět tisíc míst a ve 20. století bylo objeveno a odkryto americkými archeology.

Jeden z chrámů v komplexu Petry
Zdroj: ČT24
Autor: Vladimír Klimsa

Mezi další známé a hojně navštěvované stavby patří například skalní pohřebiště Al Der (v překladu klášter), které patří k nejznámějším monumentům Petry. Cestu k němu lemuje řada křížů, které připomínají její křesťanské období. Pozoruhodnou stavbou je i Áronova hrobka, která je uctívána jako hrob Mojžíšova bratra Árona. Za pozornost stojí i Chrám okřídlených lvů, římské cardo, královské hrobky či nabatejské obelisky.

Petra se vám nikdy „nepřejí“. Při každé návštěvě je totiž poněkud jiná. Může za to slunce pohybující se po obloze. To dodává pískovcovým skalám během dne různé zabarvení a jenom například odstínů červené je nepočítaně. Turista by si neměl nechat ujít ani návštěvu Skalního města v noci. Za svitu planoucích svíček prožije něco neopakovatelného – hru světel dopadajících na do nebe se vypínající masiv skal.

Takže, Bon voyage.