Banát - oáza klidu, kde se zastavil čas

Vozy tažené krávami a koňmi, malá kulatá políčka v krasových závrtech, stařenky v dlouhých sukních a neskutečná pohostinnost. Nejen tyto rysy českých vesnic Banátu se vybaví každému, kdo malebnou oblast v předhůří Karpat navštívil. Potomci Čechů, kteří se za lepším životem vydali do vzdáleného Rumunska v první polovině 19. století, dodnes udržují mnohé tradice a životní styl, jež může být našincům již neznámý. To ale neznamená, že zdejší lidé zapomínají jít s dobou. Na návsi se člověk snadno připojí na internet a místní jsou často zvyklí komunikovat přes Skype či Facebook se svými potomky, kteří se hromadně vydali hledat lehčí živobytí v daleké české domovině.

Kdo by se chtěl alespoň na chvíli vrátit v čase do vesnic bez asfaltových silnic, kde lidé stále mluví česky a kudy se každý večer prohání stáda koz a ovcí přes louky, které kvetou snad jako nikde v Česku, musí se vydat na cestu do Rumunska. Gerník, Svatá Helena, Rovensko, Bígr a Eibentál propojuje páteřní červená značka vyznačená Klubem českých turistů, z níž vás kratší či delší odbočky zavedou k mnoha krasovým útvarům a jeskyním. Cesta se vine lesy, úbočími idylických kopečků kolem posekaných luk, opuštěných stavení a výhledů na Dunaj tekoucí kdesi v dalekém oparu.

Svatá Helena jako výchozí bod

Kousek nad Dunajem se mezi podlouhlými políčky krčí v kopcích Svatá Helena. Pro většinu návštěvníků slouží druhá největší česká vesnice jako výchozí místo k poznávání oblasti. Díky stavbě větrných elektráren na okolních kopcích sem byla vybudována silnice, a proto je možné nahoru dojet vlastním automobilem. Zajímavá místa v okolí vybízejí k výletům ke kamenné bráně nesoucí poetický název Kulhavá skála či na impozantní vyhlídku na Dunaj zrovna nad místem, kde se veletok vlévá do úzké soutěsky.

Gerník a staré vodní mlýnky

Největší česká obec, Gerník, je malebně rozložená na několika kopcích a nachází se téměř patnáct kilometrů od Svaté Heleny. Místní hospoda nabízí příjemné posezení a posilnění pro návštěvu dalších zajímavostí v okolí. Za návštěvu rozhodně stojí lokalita „U Petra“, kde se v kopci po proudu kolem zurčícího potoka nachází několik starých a funkčních dřevěných mlýnů s půvabnými názvy Cylindr, Kontrlajka, Beránkojc, Maštalířojc a Nová. V roubených chaloupkách spojených se stájí melou rodiny obilí způsobem tradičním spíše pro oblast Balkánu. Ručně tesaný mlýnský kámen se pomocí turbíny točí a umožňuje zároveň korigovat zrnitost mouky. Pokud budete mít štěstí a uvidíte mlýnky v provozu, čeká vás jedinečný zážitek.

Červená značka se dále klikatí po mírných kopcích s výhledy na okolní Karpaty, bukové háje a posečené louky se stohy sena, které dotváří atmosféru rumunského venkova. Cesta pozvolně stoupá až do údajně nejhezčí a nejvýše položené české vesnice v Banátu -Rovenska. Ve výšce 700 metrů nad mořem se tu na několika hřebíncích rozkládají chalupy, často opuštěné a rozpadlé. Na malém náměstíčku před kostelem se nachází kromě hospody i místní škola, kterou letos navštěvují čtyři žáci. A příští rok ji čeká smutný osud. Kvůli nedostatku dětí bude muset být zavřena.

Svatá Helena
Zdroj: ČT24
Autor: Hana Brádková

Další úsek cesty již nepřináší takové výhledy a díky svému různorodému terénu se může zdát i náročnější. Stoupá a klesá hlubokými bukovými lesy kolem staré úzkorozchodné železnice do vesnic Bígr a Eibethál, kde většina místních ztratila zaměstnání v nyní zavřených dolech na černé uhlí. Hlavně osobitá architektura ale opět návštěvníkovi ukáže, jak různorodý tento region může být. Za malou odbočku stojí bezesporu i kaňon řeky Nery a několik vodopádů, kolem kterých se vine po strmých skalách turistická cesta.

Rodiny nabízejí ubytování s plnou penzí 

V každé vesnici je možné se ubytovat v místních rodinách, které mají za poplatek pro turisty připravené pokoje a nabídnou i plnou penzi zahrnující chutné místní speciality. Ve všech vesnicích se člověk bez problémů domluví česky a v Gerníku a Svaté Heleně příjimají i české koruny. Jak již bylo zmíněno, rodiny jsou velmi pohostinné a místní si s vámi rádi popovídají o životě v dalekých Čechách i o každodenní dřině na místních políčcích. Každý turista by ale měl zdejší kulturu a tradice respektovat, aby se se stejně pozitivními dojmy mohli domů vracet i další návštěvníci tohoto opomenutého koutu Evropy.