Mauricius: Vydejte se za ptákem dodo a tajemstvím cukru

Port Louis - Africký ostrov Mauricius, nacházející se pár set kilometrů východně od Madagaskaru, představuje skutečnou „perlu Indického oceánu“. Vydat se po stopách ptáka dodo a kolonizátorů, kteří dali Mauriciu multikulturní ráz, mohou turisté bez obav. Na rozdíl od Afriky sužované nepokoji dokázali zdejší obyvatelé vybudovat skutečnou demokracii. Potomci přistěhovalců z Indie, Číny, ale i původních otroků na ostrově žijí pospolu ve vzájemné toleranci. Mauricius je ostrovem věčného léta a rozmanité přírody. Hory, prales, azurové moře a bílé pláže, na nichž odpočívají toulaví psi - to je Mauricius - exotika, která je cenově relativně dostupná a přitom okouzlující.

Výlet na Mauricius se sice jeví jako luxusní dovolená, kdo chce ale vidět alespoň jednou v životě tyrkysové moře a bílé pláže podobné těm na Seychelách nebo Bora Boře, může využít nabídky first nebo last minute zájezdů, které se dají sehnat za poměrně rozumnou cenu, a to i s polopenzí a pojištěním. Nutné je ale před odletem myslet na několik důležitých věcí, jako je platný pas, a to ještě nejméně šest měsíců od odletu z ostrova, nebo dostatečná hotovost (100 dolarů na den). Pokud má člověk zajištěné ubytování a zpáteční letenku, stačí platná platební karta. V letadle posléze turisté dostanou na vyplnění dva papíry týkající se zdravotního stavu a osobních údajů, na základě nichž dostanou po příletu do pasu razítko.

Cesta trvá celkem kolem dvanácti hodin. Lety míří z Prahy nejprve do Dubaje, která představuje doslova jiný svět. Megalomanské letiště je plné nejen kaváren a restaurací, ale i obchodů s hodinkami, notebooky nebo mobilními telefony pokrytými drahokamy – částky už si každý představí sám. Venkovní teplota přitom v letních měsících přesahuje čtyřicet stupňů, a to o půlnoci.

Topení? To na ostrově věčného léta neznají

Počasí je na Mauriciu proměnlivé, jelikož se ostrov nachází na jižní polokouli, mají ostrované zimu a léto opačně. Rozdíly v teplotách jsou ale minimální - v létě se teplota pohybuje kolem 24 stupňů, v zimě potom kolem třicítky. Oceán si rovněž udržuje teplotu nad dvacet stupňů po celý rok. Prší často, zvlášť směrem na jih, ale většinou krátce. V zimních měsících ovšem mohou přijít cyklony. Vzhledem k tomu, že je na Mauriciu vlastně po celý rok léto, nemají ostrované kupříkladu žádné topení.

Bungalovy, studia či luxusní hotely jsou na druhou stranu vybaveny proti komárům, ať už přímo moskytiérou, nebo zdejšími tabletami, které se nechávají na přístroji zapnutém v zásuvce. Přestože prakticky žádné závažné nemoci na ostrově nehrozí, doporučuje se očkování například proti žloutence, tetanu nebo tyfu. Nejznatelnější úbytek turistů způsobila mezi lety 2005 a 2006 epidemie horečky chikungunya, která způsobovala i smrt a byla přenášena právě komáry.

Jízda vlevo je postrachem řidičů

I když se to na první pohled nezdá, Mauricius ještě není natolik turistický. V pár střediscích, jako je Grand Bay, Pereybere nebo hlavní město Port Louis, je sice spousta obchodů, restaurací a klubů, když se ale člověk vydá pár ulic směrem od hlavní silnice, narazí na polorozpadlé baráčky, někde podobné indickým slumům. Vyplatí se přeměnit dolary či eura na zdejší rupie hned první den – ne všude berou kartu a už vůbec ne cizí měnu.

Stejně tak se vyplatí rezervovat si ještě před odletem automobil, bez něhož se na ostrově moc obejít nelze. Jeho cena se pohybuje od 25 dolarů na den výše. Autobusy jezdí nepravidelně a taxíky jsou na delší vzdálenosti značně nevýhodné finančně. Řidiče čeká navíc překvapení v podobě jízdy vlevo a špatného značení, které místy chybí úplně. Zdejším zácpám se ale dá vyhnout na motorce. Hotely také nabízejí k zapůjčení kola.

Na Mauriciu lze podmořský svět pozorovat i z ponorky

Mauricius je přese všechny své přírodní poklady stále nejvíc proslaven nádhernými plážemi. Díky korálům má písek bílou nebo nazlátlou barvu, která spolu s teplým oceánem jasně tyrkysové barvy přímo vybízí ke koupání. Žraloci se naštěstí drží za bariérou, jejich útoků se není třeba obávat. Nejkrásnější pláže jsou k vidění na severu ostrova v Grand Bay či Pereybere, ale i na západě, kde se nachází turisty oblíbená dlouhá pláž u Flic-en-Flac.

Na každé větší pláži jsou k zapůjčení šlapadla, čluny a místní obyvatelé nabízejí turistům výlety na blízké ostrovy, výpravy za delfíny, potápění nebo i několikahodinový výlet ponorkou za víc než tři tisíce rupií.

Každá část Mauricia představuje svět sám pro sebe. Na ostrově jsou celkem dva mořské parky – Balaclava a Blue Bay, vnitrozemský prales Black River Georges a chránění živočichové, mezi něž patří třeba růžoví holubi, se nacházejí i na ostrůvku vedle Mauricia nazvaném Ile aux Aigrettes. Turisté sem jezdí obdivovat zejména želvy.

Na severní části ostrova je kromě zmíněných pláží a turistických středisek k vidění třeba Akvárium, zřícenina Balaclava, továrna na cukr předělaná na muzeum nebo botanická zahrada v Pamplemousses. Milovníci rostlin tu mohou obdivovat všemožné druhy palem nebo obří lekníny, které dokážou unést i dítě.

L'Aventure du Sucre - z historie výroby cukru

V severní části ostrova u Beau Plan vyrostla díky investicím z cukerného sektoru na pěti tisících metrech čtverečních nevšední atrakce. Historici, inženýři i obyčejní turisté sem míří do továrny na cukr, která je předělána na muzeum zaměřující se na počátky zpracování třtiny, postupnou industrializaci, postup při výrobě cukru, ale i celkovou historii Mauricia. Fotografie a anglické texty odhalují tajemství cukru - první kavárny ve Francii i fascinaci tímto sladkým produktem, který byl dříve jen luxusem vyšší třídy, což se posléze opakovalo za druhé světové války, kdy byl cukr jen na příděl. Největší boom továren na cukr na ostrově propukl kolem poloviny devatenáctého století. I s ním je spojen příjezd smluvních dělníků z Indie, kteří na plantážích pracovali. V muzeu jsou k vidění i parní stroje a jiné „hračky“, které je možné uvést do pohybu. Východ pak ústí přímo do obchodu se zdejším rumem s příchutí vanilky, medem a hlavně různým druhem cukru ve všemožných odstínech - od světlé přes žlutou, oranžovou až po téměř černou - tento druh je prý vhodný jako lék proti kašli. Za pár set rupií jde o podívanou, která rozhodně stojí za to.


Black River Georges aneb návrat do Jurského parku

Nejzajímavější část ostrova představuje bezesporu vnitrozemí. Hory tu vystupují z rozsáhlých třtinových polí. Polní cesty vedou do divočiny a člověk tu narazí pouze na kombajn nebo nějakou tu osamělou farmu. Směrem na jih se okolní krajina postupně mění v prales - ráj těch, kteří si rádi vyšlápnou nějaký ten kopec.

Vybrat si lze túru vedoucí k vodopádům nebo kratší cestu směrem na vyhlídku. Cestou je nutné přebrodit potok a zvyknout si na všelijaké zvuky, které se z pralesa ustavičně ozývají. Na vyhlídce si pak mohou výletníci připomenout film Jurský park – ze zelených kopců pokrytých hustým porostem jako by měl vylézt nejeden tyranosaurus. Nevýhodou jsou jen komáři, kteří štípou jako o život.

Směrem na jih od Black River Georges se nachází další turistické lákadlo - oblast kolem Chamarelu. Úzkými silničkami se značným převýšením se postupně vystoupá až k nádherným výhledům na pobřeží ostrova, ale i k rezervaci, kde se nachází takzvaná sedmibarevná země. V přepočtu za pár eur se dá automobilem nebo pěšky absolvovat výlet za tímto přírodním úkazem, vedle něhož si v klidu pospávají želvy obrovské. Zážitek představuje i výhled na zdejší vodopády.

Do Grand Bassin míří hinduisté z celého světa

Z Chamarelu nelze než doporučit jízdu za poutním místem všech hinduistů Grand Bassin. Sem se jezdí omýt do jezera v sopečném kráteru věřící až ze vzdálené Indie. Impozantní sochy bohů a chrámy s mnichy požadujícími za požehnání stovky rupií dodávají celému místu jedinečnou atmosféru.

Jihovýchod ostrova kromě letiště nabízí rovněž několik míst, bez nichž by žádný turista neměl Mauricius opustit. Jedním z nich je Mahebourg - město na pobřeží, kde se zastavil čas. Ulice jsou tiché a v dáli je možné vidět Blue Bay, lagunu jasně tyrkysové barvy, u níž měly být vybudovány hotely, proti stavbě se ale postavili místní obyvatelé. Z Mahebourgu je to jen pár kilometrů k zátoce, kde pomník připomíná místo připlutí prvních holandských kolonizátorů. Blízká vesnice Vieux Grand Port je pak nejstarší na Mauriciu. Představuje národní dědictví a vyvolává značný zájem archeologů.

Pták dodoHistorie ostrova

Mauricius má sice bohatou historii, ta ovšem sahá pouze pár století dozadu. O existenci ostrova již dříve věděli Arabové a Portugalci, než se ale u něj v roce 1598 vylodili Holanďané, neměla tato perla Indického oceánu žádné obyvatele – kromě ptáka dodo (blbouna nejapného). Toho stihli první kolonizátoři už během zhruba sta let vyhubit. Říká se, že se nebál přiblížit k lidem, což se mu stalo osudným. Holanďané ostrov pojmenovali podle Mořice Oranžského.


Pták dodoNa začátku 18. století ostrov opustili, jelikož zdejší divokou přírodu spolu s cyklony nedokázali zkrotit. Posléze na ostrově zakotvili úspěšně Francouzi. Budovali infrastrukturu i cukrovary a Mauricius přejmenovali na Francouzský ostrov.

Na ten si ale postupně začala dělat čím dál větší zálusk i Velká Británie. Zajímavostí je, že v námořní bitvě u View Grand Port roku 1810 byli nejprve Angličané poraženi, i když za pár měsíců  ostrov dobyli. Angličané mu poté vrátili holandský název a během jejich vlády došlo v 19. století kupříkladu ke zrušení otroctví. Mauricius se jako republika stal nezávislým roku 1968.


„One Island, Many People - All Mauritians“

Mauricius je multikulturním státem se vším všudy. Největší menšinou jsou Indové, kteří v 19. století na ostrov zamířili jako smluvní dělníci z Asie za lepším životem. Na ostrově se rozmnožili a nyní představují asi dvě třetiny obyvatelstva. Mimo to na Mauriciu žijí míšenci, Kreolové – potomci otroků, ale i Číňané a běloši francouzského nebo anglického původu. Naprostá většina lidí hovoří kreolsky a francouzsky, přestože oficiálním jazykem je angličtina. Týká se to i médií. Na ostrově zazní sem tam ale i takové jazyky jako tamilština nebo hindština.

Ze složení obyvatelstva vyplývají náboženské preference – na ostrově převažují hinduisté, následují křesťané a necelou pětinu pak tvoří muslimové. Zhruba pouhé procento představují buddhisté. Na ostrově turisté narazí na mešity, kostely i hinduistické chrámy, je proto vhodné mít s sebou oblečení s dlouhými rukávy a kalhoty.

Mauricius je vzhledem ke svému umístění vedle afrického kontinentu neobyčejně tolerantní zemí, o čemž vypovídá i nápis na kameni poblíž posvátného hinduistického místa Grand Bassin, který zní „Jeden ostrov - mnoho národů – všichni jsou Mauricijci“. Dáno je to zřejmě i tím, že na ostrově nebyli nikdy vybíjeni původní obyvatelé. Na druhou stranu jakési napětí přeci jen mezi místními vzniká, a to mezi hinduistickou většinou a muslimy.

Mauricius
Zdroj: ČT24
Autor: Tamara Kejlová

Maso, kari a rýže… a zase rýže

Vzhledem k různým kulturním vlivům, které na Mauriciu působí, je rozmanitá i zdejší kuchyně. Z větší části ji tvoří kuchyně indická. Nejčastěji podávaným jídlem je maso na kari s rýží. Rýže se dává prakticky ke všemu – obyčejná i ochucená. Obyvatelé Mauricia si potrpí také na čočku nebo fazole. Delikátní je i čínská kuchyně v čele s kuřetem kung-pao a sladkokyselými omáčkami. Jedí se samozřejmě také ryby a mořské plody.

Francouzi ostrovany zase inspirovali svým pečivem, pochutnat si proto lze k snídani na křupavých bagetách či croissantech. Ke všemu se podává ovoce – nejčastěji ananasy a pomeranče. V každé restauraci si zákazníci mohou objednat francouzské víno, zdejší rum nebo pivo značky Phoenix.

/*json*/{"map":{"lat":-16.130262012035,"lng":42.890625,"zoom":4,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[{"lat":-20.348404,"lng":57.552152,"type":"1","description":""}],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/