Na dohled od Pekingu skrz smogový opar

Peking – Uprostřed léta halí čínskou metropoli stěží prostupná mlha. Kráčející chodci se do ní noří v dlouhých a nepřívětivých ulicích panelákových sídlišť a snad jen na základech starého města ukazuje architektura trochu malebnější tvář. Ale teplý dusivý vzduch připomínající prádelnu a ten zvláštní pocit bezmoci, když se chce člověk z plných plic nadechnout, říkají Evropanovi, že zde by bydlet nemohl. A přesto ve starých uličkách zvaných hutong se ve vzduchu chvěje polozapomenutá atmosféra staré Číny a starobylé paláce vzbuzují respekt nad říší, která v historii více či méně kladla důraz na důležitost svého středu. A jen kousek od Pekingu člověk tuto velikost může spatřit znovu, tentokrát z  perspektivy Velké zdi táhnoucí se hned za pomyslnými branami hlavního města.

Léto v Pekingu neodmyslitelně koresponduje s hrůznou smogovou situací a tropickými teplotami, které společně vytváří těžko dýchatelné prostředí. Náměstí nebeského klidu, jedno z největších na světě, tak člověk nepřehlédne na druhou stranu. Fronta lidí čekající na vstup do Mauzolea, aby si alespoň na chvíli prohlédli nabalzamovanou mrtvolu čínského vůdce, se ztrácí v mlze pod monumentálním sousoším čínských vojáků. Davy turistů ze všech koutů Číny se pak přesunují do hlavní atrakce celého náměstí, přičemž spoušť mačkají za chůze.

Zakázanému městu vévodí Brána Nebeského klidu, z níž optimistickým pohledem všechny fotoaparáty sleduje známa podobizna Mao Ce-tunga. Do komplexu budov z 15. až 18. století proudí všichni, kdo Peking navštíví. Mohou přes černé hlavy a slunečníky jiných turistů nakouknout do původních komnat a projít se postranními dvory, kde je na několik vteřin možné odpočinout si od lidí. Ne na dlouho. Povinná zastávka je odškrtnuta, a tak hurá do míst, kde se dýchá o něco snadněji.

  • Historické město Pingyao
    Historické město Pingyao zdroj: ČT24
  • Ulička v Pekingu
    Ulička v Pekingu autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24

Na severovýchod od Zakázaného města se rozkládá jedna z posledních čtvrtí, která statečně odolává bagrům a jeřábům. Půvabné staré uličky zvané hutong vroubí skrčené kamenné domy plné příjemných obchůdků a kaváren, a pokud člověk zabočí i do těch méně frekventovaných, naskytne se mu pohled na původní život Pekingu před megalomanským stavebním boomem. A právě zde člověk získá dojem, že Peking může nabízet i zákoutí, o nichž se v televizi nemluví.

Zeď pro milovníky davů i samoty

Pokud si člověk najde zalíbení v malých uličkách, může se jednoduše sebrat a vyrazit mimo velkoměsto do míst, která ochránila nejen ruka UNESCA, ale snad i samotní čínští úředníci, kteří si uvědomili hodnotu kulturního dědictví. Takovým příkladem může být třeba Pingyao. V pravidelných hradbách čtvercového půdorysu se nachází právě taková spleť ulic více či méně nazdobených pro turisty. Obchůdky přeplné suvenýry vzbuzují neblahý dojem, že se takové uvidí všude na světě. Nicméně ty nejstarší a nejcennější domy jsou zpřístupněné veřejnosti a nabízejí několik zajímavých expozic ze života čínského maloměsta minulých staletí.

Velká čínská zeď - Jinsanling
Velká čínská zeď - Jinsanling
Více fotek
  • Velká čínská zeď - Jinsanling autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3975/397413.jpg
  • Velká čínská zeď - Jinsanling autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3975/397412.jpg
  • Velká čínská zeď - Jinsanling autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3975/397408.jpg
  • Velká čínská zeď - Badeling autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3975/397407.jpg

Úplně na dohled od Pekingu se vine Velká zeď. Jelikož je dlouhá tisíce kilometrů, nemůže být tak přeplněná, jak se o ní říká. Pouze jeden zpřístupněný a až nepřirozeně dokonale zrekonstruovaný tříkilometrový úsek zvaný Badeling tento dojem vyvolává. Nachází se nejblíže Pekingu a tlačenice lidí na prudkých úsecích Velké zdi je pro Evropana docela šokující. Tam, kam ale většina Číňanů nedojde, je možné se snáze nadechnout a vychutnat si jedinečnost této stavby.

Ještě monumentálnější zážitek pak nabízí neopravené úseky. Jedním z nich může být například Jinshanling, více vzdálený od Pekingu, o to ale méně opravený a navštěvovaný. Na samotnou zeď člověk musí provést velký výšlap, ale pak už je možné pouze procházet mezi věžemi a jít klidně i několik kilometrů a přitom vědět, že cestu zde člověk nemůže ztratit. Potká jen hrstku bílých turistů, kteří, stejně jako on, si chtějí vychutnat neskutečné výhledy na historické veledílo, před nímž s úžasem smeknou. Na protějších strmých kopcích mizí v oparu jednotlivé strážní věže jako korálky, které spojuje šňůra vinoucí se po hřebeni.Všude je ticho, jen drolící se kamení připomíná dávno zapomenutou historii říše, která si vždycky hlídala hranice svým zvláštně neproniknutelným způsobem. 

I cizinec neznalý čínských znaků se v Číně ztratí jen těžko. Místní lidé i bez znalostí angličtiny udělají vše pro to, aby vám pomohli v situaci, kdy se cítíte úplně ztracení. Žádný Číňan by takového zmateného turistu nenechal bez pomoci, a i když neví on, zaručeně najde někoho, kdo mu pomůže. A není třeba v tom hledat zištné úmysly. Číňané prostě mají cizince rádi a chtějí, aby se v jejich zemi cítili co nejlépe.