Vítejte ve „Městě andělů“

O Los Angeles kdysi kdosi poněkud nezdvořile řekl, že „připomíná nádor, který pohlcuje vše, co mu stojí v cestě“. Na tomto výroku je hodně pravdy, i když zdaleka nevystihuje genius loci tohoto druhého největšího města USA. Vstupní brána do Kalifornie totiž nepřekvapí ani tak svou velikostí, jako spíše pestrostí barev a vůní, mixem různých etnik, architektonickou nápaditostí či všudypřítomným pocitem svobody a nezávislosti jejích obyvatel. A právě toto neuchopitelné kouzlo dělá z Los Angeles nadmíru atraktivní cíl turistů celého světa.

Poznávání Los Angeles by mělo začít přímo v jeho centru, tzv. downtownu. Centrum „Města andělů“ sice není příliš veliké, ale i na malém prostoru je k vidění celá řada architektonických skvostů. Punc nejvyšší světové kvality v tomto směru rozhodně patří Walt Disney Concert Hall architekta Franka Gehryho, který se mimo jiné podílel i na projektu tzv. Tančícího domu v Praze. Tento skvost byl veřejnosti otevřen v roce 2003 a kromě jiného je sídlem Losangeleského filharmonického orchestru.

Minout nelze ani moderní multifunkční arénu Staples Center, která nabízí rozsáhlé sportovní prostory od roku 1999. Svůj domov zde nalezli hokejisté Los Angeles Kings a basketbalisté Los Angeles Lakers. Halu však využívají nejen sportovci, slouží k pořádání koncertů populární hudby a pravidelně jsou zde předávány i hudební ceny Grammy.

Architekti se předvedli i v případě sídel předních amerických bank, nadnárodních firem, pojišťovacích společností apod. Jen na člověka se tu trochu zapomnělo. A tak downtown především o víkendech dost osiří. Snahy po změně současného stavu, zahájené dnes již bývalým guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem, však slibují, že centrum L. A. zase brzy ožije.

Historické kořeny dnešního města však leží poněkud dál. Nejstarší čtvrť Los Angeles, tzv. pueblo, již svým názvem odkazuje ke španělským zakladatelům. Právě ti zde v roce 1781 založili malé misijní sídlo pod názvem El Pueblo de Nuestra Seňorala Reina de los Ángeles dela Porciúncula (Město Naší Paní, královny andělů z Porciunkule). Tuto skutečnost připomíná i socha španělského krále Carlose III., za jehož vlády se Los Angeles zrodilo. Celá čtvrť, obývaná převážně Hispánci, připomíná architekturou, záplavou květin, pestrou nabídkou zboží i stylem života typická španělská městečka Andalusie či jiného španělského regionu. V místní restauraci můžete za přijatelnou cenu ochutnat plody moře nebo skvělou paellu a vše zapít výborným vínem. Přidáte-li k tomu ještě po většinu roku slunečné a teplé počasí, pak toto zastavení nemá chybu.

L. A. však není pouze downtown a historické čtvrti. Právě naopak. Značná část losangeleské aglomerace je tvořena převážně nízkopodlažní zástavbou a zástavbou rodinnými domy. Dlouhé kilometry ulic jsou lemovány právě těmito objekty. Městu to tak dodává poněkud venkovský charakter, který vynikne ještě více ve srovnání s New Yorkem či jinými velkými městy na východě USA. To však Los Angeles nikterak neubírá na jeho nesporném kouzlu a podmanivosti.

Tranzitní dálnice v Los Angeles
Zdroj: ČT24
Autor: Vladimír Klimsa

Na závěr jedna zajímavá zkušenost z tamní dopravy. Rodilí Američané jsou velmi ohleduplní řidiči. To již tolik neplatí o obyvatelích hispánského, afroamerického či jiného původu, kteří si často přinášejí do USA určité řidičské zlozvyky ze svých rodných zemí.

V L. A. jsou například běžné dálnice o osmi pruzích v každém směru. Maximální povolená rychlost je zde řízena dopravními značkami. Přesto však k překročení maximální rychlosti občas dochází. Překročíte-li jako řidič ve velké skupině vozidel tuto maximální rychlost, pohlíží na vás místní policie jako na nevinného. Nemáte totiž možnost v koloně zpomalit, aniž byste zároveň riskoval dopravní nehodu. Policisté tuto situaci řeší tak, že svými blikajícími a houkajícími auty vjedou do kolony, opatrně přejíždějí z pruhu do pruhu a tím kolonu postupně zpomalí na povolenou rychlost. Poté na nejbližším výjezdu dálnici opustí a „ukázněná“ kolona pokračuje dál bez policejní asistence.