Lanzarote: Vydejte se na výlet „španělským Marsem“

Arrecife - Čtvrtý největší ostrov Kanárského souostroví pokrývají převážně sopky a lávová pole. Na Lanzarote se vyplatí zaletět, protože zdejší krajina je nezapomenutelná, často je připodobňována k povrchu na Marsu. Protože se na ostrově daří vinné révě, jedním z výrazných krajinných prvků jsou i rozsáhlé vinice s charakteristickými půlkruhovými zídkami. S drsnou sopečnou krajinou pak příjemně ladí architektura měst a vesniček. Velkou zásluhu na tom má věhlasný lanzarotský umělec a architekt Césare Manrique.

Na Lanzarote se jedinečným způsobem snoubí magická sopečná krajina s typickou místní architekturou. Na ostrově o ploše 795 kilometrů čtverečních lze napočítat na tři stovky vulkánů a několik desítek kráterů obklopených lávovými poli. Největší koncentrace sopek se nachází na jihozápadě ostrova v národním parku Timanfaya, který se stal chráněnou oblastí v roce 1974.

Symbolem národního parku je čertík

Bizarní sopečná krajina, hrající nejrozličnějšími odstíny především červené barvy, zde spíše připomíná Mars. Správci parku tu návštěvníkům rádi předvádějí, jak je zdejší sopečná půda stále horká - uschlé větvičky vložené do vyhloubené jámy brzy vzplanou a voda nalitá do trubky ve vrtu v zemi se záhy přemění v páru a vytryskne v malý gejzír. Teplota 6 metrů pod zemí tady dosahuje až 400 stupňů. Přilehlá kruhová restaurace s názvem El Diablo neboli „Dábel“ je dílem geniálního lanzarotského umělce a architekta Césara Manriqua. Panoramatickými okny se zde hosté mohou kochat pohledy na okolní sopečné scenérie.

Srdcem národního parku jsou Montaňas del Fuego neboli „Ohňové hory“. Sem se návštěvníci dostanou pouze přistaveným autobusem, neboť vstup pro pěší a vjezd pro auta je do této části parku uzavřen. „Ohňové hory“ jsou pozůstatkem sopečného výbuchu, k němuž došlo v roce 1730. Tehdy se žhavý proud lávy rozlil až k moři a cestou pohřbil 11 vesnic. Po národním parku mohou turisté využít také zvláštního dopravního prostředku - velblouda.

Na okraji vesničky Mancha Blanca stojí bílý kostelík, který jako projev díků černé Madoně nechali postavit vděční ostrované. Byla to právě ona, která podle legendy zázračně zachránila jejich vesničku před zkázou při sopečné erupci v polovině 18. století. Za vidění zcela jistě stojí také útesy Los Hervideros neboli „Vřící vody“. Moře tu vytrvale a plnou silou naráží na lávové skály, ve kterých vytvořilo trhliny, tunely a jeskyně. Severně od útesů, na samém okraji národního parku, leží jakoby zapomenutá rybářská vesnička El Golfo. Hlavní atrakcí je však nedaleká smaragdově zelená kráterová laguna, která patří k nejvíce fotografovaným místům na ostrově. Zelená barva vody je způsobena mikroorganismy a řasami, které zde žijí.

Velmi fotogenicky vyhlížejí i Salinas de Janubio se šachovnicovitě uspořádanými políčky soli. Různá barva polí je dána stupněm odpařování mořské vody. Oproti dřívějším dobám těžba soli výrazně poklesla. Většinu produkce skoupí rybáři a jen malá část se prodává jako kuchyňská sůl. Před lety se mořská voda z laguny přečerpávala do nádrží pomocí větrné energie, dnes jsou pumpy poháněny elektrickým pohonem.

Město Teguise je pak malou oázou uprostřed holých plání centrální části ostrova. Teguise patří k nejstarším osídlením, která Španělé po příchodu na Kanárské ostrovy vybudovali. Vznešené a bohaté město neslo hrdý název Real Villa (real vija) - „Královské město“ a až do roku 1852 bylo sídelním místem Lanzarote. Kostely, kláštery a paláce připomínají zašlou slávu města. V jednom z paláců bylo v roce 2011 zřízeno Muzeum timplí. Tady jsou vystaveny tradiční ostrovní strunné nástroje zvané timple. Unikátem je timple zhotovená z krabice Churchillových doutníků.

Na Lanzarote i za lahodným vínem

Výrazným krajinným prvkem jsou vinice, rozlévající se na úpatí i po svazích sopek v oblasti La Geria (la cheria). Vinná réva je zde vysázena v nálevkovitých jamách, kde roste v lávovém štěrku, který udržuje vláhu a vytváří zvláštní mikroklima. Charakteristické půlkruhové kamenné zídky chrání vinnou révu před vysušujícími větry z Afriky i před nadměrným slunečním zářením.

Pěstování vína má na Lanzarote mnohasetletou tradici. O lahodnosti zdejšího vína se pochvalně zmiňoval už William Shakespeare. Ve vinných sklípcích zvaných „bodega“ lze ochutnat a zakoupit legendární malvaz i jiná vynikající vína. Bodega zároveň slouží jako minimuzeum, kde jsou k vidění staré nástroje a pomůcky používané při výrobě vína. Na ostrově můžeme také spatřit malé plantáže aloe vera, sukulentů s charakteristickými hrozny žlutých květů.

Lanzarote po celý rok žije ve znamení nejrozličnějších náboženských slavností. Nejdůležitějším církevním svátkem jsou Velikonoce. Po skončení bohoslužby, konané na Velký pátek, vychází z kostela San Ginés ve městě Arrecife průvod s nosítky, vyzdobenými květinami, se sochou ukřižovaného Ježíše Krista. Procesí se cestou několikrát zastaví k odpočinku a nezbytné modlitbě. Po hodině putování ulicemi města se pak průvod vrací zpět do kostela.

Běloskvoucí město Arrecife, ležící na východním pobřeží Lanzarote, je od roku 1852 správním a obchodním centrem celého ostrova. Žije tady čtyřicet tisíc obyvatel, tedy polovina všech lidí obývajících Lanzarote. Město má dokonce i svou univerzitu. Přestože se Arrecife díky svým ekonomickým aktivitám vyvinulo v moderní dynamické město, zachovalo si svoji poklidnou atmosféru. V jedné z uliček můžeme objevit zrenovované bývalé panské sídlo z poloviny 18. století. Jeho chloubou jsou krásně vyřezávané dřevěné balkony.

Kanárské ostrovy patří díky své rozmanitosti mezi nejnavštěvovanější turistické destinace na světě. Stálá roční teplota pohybující se mezi 20 a 25 stupni představuje únik ze studených deštivých podzimních dní v Česku. Lanzarote bylo pravděpodobně z Kanárských ostrovů osídleno jako první už kolem roku 1100 před naším letopočtem, a to Féničany.