Když kulička projede kaluží aneb Jak vznikla před 70 lety propiska

Buenos Aires – Kuličkové pero dnes patří k věcem, kterou mnozí z nás mají při sobě neustále. Přitom jeho vynález byl dílem náhody. Maďarský novinář Lászlo Bióra se zamyslel při pohledu na dětskou hru s hliněnkami a všiml si, že když kulička projede kaluží, nechá za sebou dlouhou stopu. To ho inspirovalo, aby vymyslel koncem 30. let minulého století propisku. Nechal si ji patentovat 10. června 1943 v argentinském exilu, kam musel kvůli svému židovskému původu uprchnout z Maďarska.

O nové psací potřebě, která by nahradila občas nespolehlivá plnicí pera nebo věčně se lámající tužky, přemýšlel Biró ještě ve staré vlasti. Inspiraci pak László Biró našel v tiskárně, kam jako novinář chodil dozírat na vznik novin. Všiml si ale, že tiskařská barva usychá příliš rychle na to, aby se dostala ze zásobníku ke kuličce. Poprosil tak svého bratra chemika, aby mu vymyslel inkoustovou směs, která bude umět přimět kuličku umístěnou ve špičce kužele přenášet barvu na papír. První prototyp kuličkového pera přestavil Biró už v roce 1931, na sériovou výrobu se ale ještě muselo počkat.

Maďar ale nebyl první, kdo s takovým nápadem přišel. Například v červnu 1935 si v Československu patentoval pero s kuličkou ve hrotu pražský inženýr Václav Klimeš. A princip kuličkového pera jako takového objevil už koncem 19. století Američan John Loud, používal je pro značení kůže a psaní po površích „na které nelze použít běžné plnicí pero“.

První propisky používali britští letci

Zahájit výrobu kuličkového pera tak mohl až podnik Biro Meyne Biro, který bratři založili v Buenos Aires společně s přítelem Juanem Jorgem Meynem, jenž jim pomohl s útěkem z Evropy. Firma, která se zrodila v garáži, začala vynález prodávat pod názvem Birome (složenina jmen Biró a Meyne) - a tohle slovo se v Argentině používá pro označení propisky dodnes. Výhod nového psacího náčiní si rychle všimli i vojáci, mezi první uživatele nových per patřili letci britského Královského letectva.

Práce
Práce

Po druhé světové válce se kuličkové pero začalo rychle šířit do celého světa a sám vynálezce si přišel na dva miliony dolarů za licenci. Zprvu ale nebyla propiska vůbec laciná. Americký podnikatel Milton Reynolds, který začal vyrábět pero trochu odlišné konstrukce, inspirované ale vynálezem Biró, za něj v roce 1945 chtěl 12 a půl dolaru. Za stejné peníze si Američan mohl v té době pořídit čtyři košile nebo 300 litrů benzínu. A za cenu pěti kuličkových per se dal pronajmout na měsíc dům.

O rozšíření propisky se zasloužila řada podniků. Ať už firma Parker či francouzský baron Marcel Bich. Ten původní vynález vylepšil a trh začátkem 50. let zaplavil lacinými a spolehlivým pery Bic. László Biró, který zemřel v Argentině v listopadu 1985 ve věku 86 let, zůstal aktivním vynálezcem až do vysokého věku, na propisku byl ale nejpyšnější. „Moje hračka přinesla Argentině 36 milionů dolarů. A to jsou peníze získané ne prodejem produktů zdejší země, ale díky chytrým hlavám,“ řekl krátce před smrtí.