Jezeří, zámek na hraně dolu

Most - Jezeří bylo svého času honosným šlechtickým sídlem v krásné zalesněné krajině na česko-německém pomezí. Pak ale začaly uhelné doly rychle ukusovat krajinu a zámek nebyl daleko svého zániku. Od devadesátých let se sem pomalu vrací život, opravit stovky místností ale není jednoduché a tak na Jezeří spíš než vyzdobené pokoje známé z ostatních českých zámků můžete čekat trochu ošuntělou romantiku. A hlavně nezaměnitelnou atmosféru místa, které se svému zániku snad ubrání.

Prohlídka zámku vás provede nejdříve přízemím jižního křídla přes zámeckou kapli k hlavnímu reprezentativnímu schodišti a dál do prvního patra, kde si projdete apartmá kněžny s reprezentativním salonem i jejími soukromými prostorami včetně ložnice, šatny a koupelny. O patro výš bydlel kníže, jeho apartmá bylo s pokoji kněžny spojeno tajným schodištěm. Koho zajímá, jak žilo na zámku služebnictvo, vydá se ještě do severní věže, kde si může prohlédnout pokoje chůvy a švadlenky, ale také výhled na důlní jámu pod zámkem. Zábavným a trochu strašidelným zakončením prohlídky zámku je pak návštěva sklepení, které obývají pohádkové bytosti a strašidla.

Snad ještě víc než v interiéru se atmosféry místa dotknete v okolí Jezeří, proto se určitě vyplatí vyjít si na vyhlídku nad zámek. Právě odtud totiž uvidíte unikátní pohled, kdy na pozadí zámku pracují velkorypadla a za nimi se skoro až na obzor táhne měsíční krajina hnědouhelných dolů. A máte-li dost fantazie, právě tady si můžete představit, jak šlechtic přijíždějící z dolu obhlížel svůj honosný zámek, arboretum plné vzácných stromů a za ním hluboké lesy svého panství.

Historie slavná i dramatická

Dnes je Jezeří barokním zámkem, jeho historie je ale mnohem delší. Ve 14. století na tomto místě vystavěli páni ze Rvenic gotický hrad, ten byl později přestavěn v renesančním slohu. Hrad postupně měnil majitele a s nimi i svůj stav a využití. Nová epocha v historii zámku nastala po velkém požáru v roce 1651, kdy ho získali Lobkowiczové.

Roudnická větev Lobkowiczů vlastnila zámek až do dramatických událostí 20. století a právě z tohoto rodu pocházel i majitel pro současnou podobu Jezeří nejvýznamnější, Josef František Maxmilián. K největším stavebním úpravám došlo od roku 1802, z této doby se dodnes zachovaly podoby interiérů.

Jezeří bylo zámkem hudby, poprvé tu zazněla Beethovenova III symfonie

Zámek JezeříLobkowiczové byli známi hlubokým vztahem k hudbě, za jejich působení se tak stal zámek Jezeří významným místem hudebního života. První významnou hudební osobností, jejíž život je spojen se zámkem Jezeří, je Christoph Willibald Gluck, který na jezeřském zámku prožil své dětství, protože jeho otec zde pracoval jako nadlesní. Největšího rozkvětu hudebního a společenského života ale dosáhl zámek za knížete Františka Maxmiliána, který na Jezeří založil vlastní orchestr, který tu hrál dokonce celé symfonie a dokonce opery, nebo třeba Haydnovo oratorium „Stvoření“. František Maxmilián z Lobkowicz byl velikým ctitelem Ludwiga van Beethovena, který roudnickému knížeti daroval některá svá díla, mezi nejznámější z nich patří III. Symfonie - Eroica, V. Osudová a VI. Pastorální. Jezeří je přitom spolu s Roudnicí a Vídní jedním ze tří míst, kde pravděpodobně Eroicu poprvé uslyšel pruský princ Ludvík Ferdinand.


Opravdu dramatický osud ale Jezeří čekal ve druhé polovině dvacátého století. Během prvních dnů okupace za druhé světové války se stal zámek sídlem štábu SS a osobní Hitlerova standarta opustila Jezeří až 19. října 1938. Později na zámku bydleli prominentní váleční zajatci, převážně vysocí francouzští důstojníci, mezi nimi i bratr francouzského prezidenta Pierre de Gaulle. Celý zámek byl v této době natřen zelenou maskovací barvou a jeho okolí bylo pro obyvatele uzavřeno.

Po druhé světové válce připadl zámek opět Lobkowiczům a v říjnu 1949 ho přebrala, jako v té době všechny české památky, Národní kulturní komise, která rozhodovala o jeho dalším osudu. V září 1950 tak zámek získalo ministerstvo národní obrany, vojáci ale ani nečekali na oficiální předání a již v srpnu 1950 zámek obsadili. Právě v této době přišel vniveč zbytek inventáře zámku, zabíleny byly i mnohé vzácné malby a interiéry si armáda zcela uzpůsobila svým potřebám.

Zámecký park i arboretum na své znovuzrození zatím čekají

Arboretum dnes končí v doleZámek byl oceňován pro svoji polohu a malebné okolí. Zahrada na Jezeří byla místem, které reprezentovalo své majitele a kde se také odehrávala značná část společenského života. Barokní zahrada byla umístěna u vrchní terasy, na kterou se vstupovalo přímo z takzvaného lesního pokoje, a propojovala zámek dlouhými alejemi přímo s okolními lesy. Spodní část, zvanou arboretum, tvořily krom vzácných dřevin také květinové záhony a mnoho drobných staveb a také tři rybníky napájené vodou z Albrechtického a Šramnického potoka. Z vzácných druhů stromů rostly v jezeřském arboretu převislé buky, habry, jedlé kaštanovníky, liliovník tulipánokvětý, platan pestrolistý, jeřáb břek nebo magnolie. Asi nejstarším stromem arboreta pak byl tisíciletý „hraniční“ dub, který sice překonal postupné ničení arboreta, v roce 1993 ale podlehl úmyslně založenému požáru. Na rozdíl od zámku arboretum na svou obnovu stále čeká, jednou za rok se do něj ale můžete podívat při komentovaných prohlídkách v rámci dne otevřených zahrad.


V dalších letech sice postupně zámek přešel do správy ministerstva kultury a uvažovalo se i o velkolepé přestavbě na rekreační středisko, vše ale zůstalo jen u plánů a objekt dále chátral. Zároveň docházelo i k ničení okolní krajiny masivní povrchovou těžbou uhlí, doly se přiblížily až k vzácnému zámeckému arboretu a ještě v polovině osmdesátých let byl k likvidaci určen i samotný zámek. Ten i dále chátral, dokonce svého času zmizel i z mapy a časem měl být vymazán i z paměti lidí.

Účinek byl ale naprosto opačný, do boje o záchranu Jezeří se pustila skupina ekologických nadšenců, která se po listopadu 1989 přeměnila v oficiální Společnost za obnovu Jezeří. Ekologické těžební limity, stanovené v roce 1990, ochránily těžbou ohrožené městečka Horní Jiřetín a Černice, zároveň byla stabilizována statika svahu pod zámkem a navrácena byla i památková ochrana zbytku zámeckého parku.

Následovaly i změny vlastnické, zámek se v roce 1991 vrátil Lobkowiczům, kteří byli jeho stavem zděšeni a oprava památky byla mimo jejich finanční možnosti. Proto v roce 1996 daroval Martin Lobkowicz zámek Jezeří státu a ještě v tom samém roce byl zámek, i když ve značně provizorních podmínkách, zpřístupněn veřejnosti. Od té doby probíhá současně rekonstrukce zámku a postupné zpřístupňování zámeckých pokojů. Když se tak rozhodnete na Jezeří po pár letech vrátit, můžete vidět, jak zámek ožívá, doslova v přímém přenosu.