Po stopách ledovcových jezer v Bavorsku

V zahraničí, a přesto kousek od českých luhů a hájů – to je Národní park Bavorský les a jeho ledovcová jezera na bavorské straně, která zůstala jako tichý svědek minulosti. Celkem je jich na Šumavě osm, z toho pět na straně české (Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné a jezero Laka) a tři na bavorské straně (Roklanské, Malé a Velké Javorské jezero). Vznikla přibližně před 10 000 lety a jejich kouzlo objevoval i Oldřich Straka pro pořad Objektiv.

Nejprve se po cestě k hraničnímu přechodu můžeme zastavit u památníku na železnou oponu v bývalé obci Bučina, vzdáleného jen pár kilometrů od hranice mezi Českou republikou a Německem. Dostat se před lety na druhou stranu hranice tak jednoduché rozhodně nebylo.

Národní park Bavorský les byl vyhlášen 7. října 1970 a po svém rozšíření v roce 1997 má rozlohu více než 24 tisíc hektarů. Společně s Národním parkem Šumava, se kterým na severu a východě sousedí, tvoří jeden z největších národních parků střední Evropy. Krajinu Národního parku Bavorský les lemují typické žulové skalní výchozy a smíšený les.

Pavel Hubený, vedoucí oddělení Správy CHKO Šumava:  

„Na bavorské straně jsou lesy trochu jiné než u nás v Čechách, ve stejných nadmořských výškách. Ačkoliv je tvoří úplně stejné dřeviny smrk, jedle, buk, jeřáb, javor, přesto je tu kombinace dřevin trochu jiná, protože je tady jiné – vlhčí a teplejší - prostředí, tak tu i jinak rostou. Kdo navštíví Bavorský národní park v oblasti Neuschönau bude fascinován nádhernými vzrostlými jedlemi, které dokonce tvoří dominantní složku porostu, krásně se zmlazují, vytvářejí několik etáží. Jsou tu i nádherné smrky a buky.“


Při jižním okraji Národního parku u obce Neuschönau se nachází středisko Hans-Eisenmann-Haus, k němuž patří i rozsáhlý areál malých obor pro zvěř Tierfreigelände. Najdete tu druhy zvířat, které na území parku žijí anebo žili v minulosti - tedy zubra, vlka, medvěda nebo rysa, a taky další druhy lesní zvěře - jeleny a ptactvo. Stezka v korunách stromů Baumwipfelpfad v Národním parku Bavorský les zavede své návštěvníky téměř do jiného světa.

  • Stezka v korunách stromů Baumwipfelpfad
    Stezka v korunách stromů Baumwipfelpfad zdroj: baumwipfelpfad.by
  • Stezka v korunách stromů Baumwipfelpfad
    Stezka v korunách stromů Baumwipfelpfad zdroj: baumwipfelpfad.by

Skoro po celé délce stezky pak čekají snové výhledy a z nejvyššího bodu na „stromové věži“ dohlédnete při jasných a pěkných dnech dokonce až na severní hřeben Alp. Stezka je dlouhá 1 320 metrů a vysoká 44 metrů a je vůbec největší stezkou v korunách stromů na celém světě. Díky ní můžete poznat přírodu a charakter regionu a lesa ze zcela jiné perspektivy. Zajímavostí také je, že uvnitř území národního parku leží pouze čtyři obce.

Roklanské jezero

Hlavním cílem ovšem jsou bavorská ledovcová jezera. Nejprve můžete vyrazit k prvnímu ze tří ledovcových jezer na bavorské straně, a to k jezeru Roklanskému (Rachelsee). Ve Spiegelau, na hranici parku, je třeba odstavit auto a dál pokračovat buď pěšky, nebo využít místní ekologickou dopravou. Pak se přiblížíte k bodu s názvem Racheldiensthutte a zbývajících asi 5 kilometrů už musíte po svých. Cestou pochopíte filozofii národního parku, která zní „Nechat být přírodu přírodou“.  K čemuž samozřejmě patří i odumírající stromy. Cesta k jezeru přitom stojí za to. Pod nejvyšším bodem národního parku Roklanem, vysokým 1 453 m.n.m, leží samotné jezero. S rozlohou přibližně čtyři hektary patří k těm menším. Maximální hloubka je asi 14 metrů. 

Roklanské jezero
Roklanské jezero
Více fotek
  • Roklanské jezero autor: Renato Valterza, zdroj: ČTK/CuboImages http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4870/486902.jpg
  • Roklanské jezero autor: Černý Jan, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4870/486913.jpg
  • Roklanské jezero autor: Renato Valterza, zdroj: ČTK/CuboImages http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/49/4870/486901.jpg

Kyselá voda v jezeře neobsahuje žádnou vegetaci. Příčinami okyselení je obecně přirozený vliv vegetace, jehličnaté porosty v jeho okolí mají charakter pralesa, ale okyselování značně urychlila činnost člověka, protože v 19. století se v blízkosti jezera těžily rudy obsahující síru. Nad severozápadním břehem se tyčí impozantní jezerní stěna. Pod jejím vrcholem je dřevěná Roklanská kaplička s překrásným výhledem na jezero. Okolo Roklanského jezera vedou dvě naučné stezky s názvem Doba ledová a Prales. Z jezera vytéká potok Seebach, který nás chvíli doprovodí na cestu zpět.

Malé Javorské jezero

Další ledovcové jezero na Bavorské straně se jmenuje Malé Javorské jezero - Kleiner Arbersee. Přírodní rezervace chrání kromě samotného jezera okolní letité smrkové, jedlové a bukové lesy s řadou chráněných rostlin. Jezero je nejsnáze přístupné po červené značce z horského sedla Brennes. Malé Javorské jezero vyplňuje pánev v rulové hmotě severního svahu Malého Javoru. Hladina jezera je 918 metrů nad mořem a pohybují se na ní tři plující ostrovy. Další zajímavostí je proměnlivost jeho vodní plochy, která se na rozdíl od ostatních jezer vlivem polohy jezera značně změnila. Hluboké je asi devět metrů a na dně je rašelina.

  • Malé Javorské jezero
    Malé Javorské jezero autor: Černý Jan, zdroj: ČTK
  • Vyhlídka z Velkého Javoru
    Vyhlídka z Velkého Javoru autor: Černý Jan, zdroj: ČTK

Pavel Hubený, vedoucí oddělení Správy CHKO Šumava:  

„Tato ledovcová jezera jsou zajímavá z mnoha hledisek. Mimo jiné jsou skutečným archivem informací, co se tady dělo posledních 10 tisíc let. Jeho sedimenty v jednotlivých vrstvách rok za rokem ukazují nebo skladují informace o tom, co se dělo v okolí. Jsou tam schované všechny pyly, který tehdy létaly z rostlin nebo kvetoucích stromů. Jsou tady uskladněné všechny prachové bouře, které se tady objevily. Jsou tady schované vrstvičky popela ze sopek, které vybuchovaly kdesi daleko. Když do takového sedimentu založíme sondu, jsme schopni list po listu, vrstvu po vrstvě odečíst, co se tady na Šumavě dělo.“


Velké Javorské jezero

Následuje Velké Javorské jezero neboli Grosser Arbersee. Cesta k němu je nejpohodlnější, protože na jeho okraji nebo-li moréně se dá pohodlně zaparkovat. Na množství turistů je to pak hned znát. Jezero leží na jihovýchodním svahu Velkého Javoru, v nadmořské výšce 934 metrů. Jezero zabírá plochu téměř osm hektarů a je hluboké 16 metrů. Rozpíná se podél velkého skalního útesu, který má až 400 metrů vysokou ledovcovou stěnu. Navíc na útesu lze najít starou přírodní rezervaci na rozloze 157 hektarů. Ta obsahuje původní prales, který nebyl nikdy kácen.

Přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1939. Ještě o 10 let později žil v jezeře velký jezerní pstruh, ale v roce 1952 se už žádný další výskyt ryb nepotvrdil. Z živočichů se tu dnes najdou pouze bezobratlí, jejichž larvy jsou ke kyselému prostředí tolerantní. A na konec ještě jedna zajímavost. V létě brázdí na hladině jezera loďky na nožní pohon. 

Velké Javorské jezero
Velké Javorské jezero