Josef Rakoncaj – Dvakrát na K2 a zásadně bez kyslíku

Praha – Lézt začínal na turnovských pískovcích, brzy ho ale zlákaly velehory. Během své kariéry dvaašedesátiletý Josef Rakoncaj absolvoval více než 30 expedic, při nichž vystoupil na vrcholy velehor téměř všech světových kontinentů. Jednu z nejtěžších osmitisícovek, obávanou K2, zdolal jako jediný člověk na světě hned dvakrát. Poprvé se mu to podařilo 31. července 1983. Druhou nejvyšší horu světa zdolal jako první Čech za dramatických okolností, spolu s Italem Agostinem da Polenzou bivakoval pouhých 50 metrů pod vrcholem v nadmořské výšce 8550 metrů.

Na vrchol K2 se koncem července 1983 Rakoncaj vydal s italskou expedicí: 30. července postavili ve výšce kolem 8 000 metrů nad mořem čtvrtý výškový tábor a dva ze čtyř horolezců tam výstup ukončili. Rakoncaj spolu s italským horolezcem Agostinem da Polenzou se druhý den ráno vydal na vrcholovou cestu a během jednoho dne se plánovali vrátit zpět do tábora. Výstup se ale protáhl, vrchol zdolali až kolem osmé večer a byli tak nuceni bivakovat 50 metrů pod vrcholem, tedy ve výšce kolem 8550 metrů. „Tam se nespí, tam se vaří čaj a doplňují se tekutiny,“ komentoval Rakoncaj.

Spolu s Italem tak přežili jeden z nejvyšších bivaků v historii horolezectví. „Bivak s Agostinem, to byl zážitek na celý život. Už bych to nikdy nechtěl prožít,“ vzpomínal po letech Rakoncaj, který obávanou horu zdolal severním pilířem z Číny. „Šli jsme do známého terénu,“ hodnotil cestu, kterou o rok dříve vystoupala japonská výprava, zastánce prvovýstupů Rakoncaj. Z expedice se vrátil jako novopečený držitel československého výškového rekordu, o který ho připravil mezi Čechy až v roce 1991 Leopold Sulovský výstupem na Mount Everest.

31. srpen není spojen jen s pozitivními horolezeckými výročími, ale i s jedním výročím smutným. 31. srpna 2012 zemřela horolezkyně Zuzana Hofmannová poté, co jako první Češka vystoupila na 8047 metrů vysoký himálajský vrchol Broad Peak.


K2 zdolal dvakrát: Podruhé si myslel, že leze na nejvyšší horu světa

V roce 1986 si výstup na K2 zopakoval a stal se prvním horolezcem světa, který tuto obávanou horu zdolal dvakrát. Překonán byl až v roce 2001, jako jediný tam byl ale dvakrát bez kyslíku. Tentokrát šel na vrchol z pákistánské strany Ambruzziho pilířem. „První byla klasická expedice. Mimo Evropu jsme byli čtyři a půl měsíce. A cesta Severním pilířem byla náročnější. Poslední úsek se jde bez lan, má sklon až šedesát stupňů. To vše nad výškou 8000 metrů. V Ambruzziho pilíři jsou zbytky po starých expedicích, orientace je tam daleko jednodušší. Dokonce jsem tam tehdy lezl bez cepínu,“ srovnal Rakoncaj obě výpravy. Druhá expedice na K2 byla ale výjimečná ještě v jedné věci. Na horu totiž lezl v domnění, že jde o nejvyšší horu světa. Až teprve po výpravě bylo totiž potvrzeno, že Mount Everest je vyšší než K2.

Expedice v HimalájíchPokud vám K2 připadá jako zvláštní jméno pro horu, máte pravdu. Název totiž pochází z technického pojmenování, které získaly všechny vrcholy při svém zaměřování. Zatímco pro jiné hory se později vžil nějaký jiný název, jediné K2 toto označení zůstalo. Místní pro ni ale samozřejmě svá jména mají, domorodci ji nazývají Čogori (velká nebo královská hora) a Číňané Qogir.


„Kádvojka“ se nachází v pohoří Karákoram na hranici pákistánské části Kašmíru s Čínou v oblasti ledovce Baltoro. Je sice zhruba o 240 metrů nižší než Mount Everest, měří 8611 metrů nad mořem, ve srovnání s ostatními osmitisícovkami je podle mnohých horolezců horou nejtěžší a pro její popis se používají i výrazy jako „děsivá“ hora či „zabiják“.

  • „Je obtížná tím, že má dokonalý strmý tvar. Nelze zde využívat různé fígle, jako třeba na Everestu, kde je výstupová trasa trasou v podstatě turistickou,“ připomněl Rakoncaj.
/*json*/{"map":{"lat":34.241608045574,"lng":74.870109558105,"zoom":12,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/

Oproti Everestu je K2 umístěná severněji, proto se tu horolezci potýkají s jinými obtížemi: nehrozí tu sice tolik komplikace spojené s monzunovým počasím a tak výrazné srážky, na druhou stranu hora vyvýšená 600 m nad ostatními vrcholy často zachycuje výškové větry. K2 je oceňována nejen pro svou horolezeckou náročnost, ale také pro svou krásu, tvar a majestátnost, pro niž je často označována jako „hora hor“.

  • „K2 je překrásný vrchol, který vyčnívá nad celým Karákoramským masivem,“ myslí si Rakoncaj.

Premiérovými pokořiteli K2 se stali v červenci 1954 Italové Lino Lacedelli a Achille Compagnoni. Poté hora odolávala dobytí až do roku 1977. Josef Rakoncaj byl prvním a dlouho jediným Čechem, který stanul na jejím vrcholu, jako další Čech zdolal tuto horu až v roce 2007 Libor Uher. Loni horu vylezl, ale s použitím kyslíku, bývalý pražský primátor Pavel Bém.

Josef Rakoncaj se narodil 6. dubna 1951 ve Dvoře Králové nad Labem. V osmi letech se přestěhoval spolu s rodiči do Turnova, kde již odmala lezl po nedalekých pískovcových skalách. Obdivuhodné výkony již měl za sebou před prvním zdoláním K2 v roce 1983, po němž následovaly další osmitisícovky - Lhoce Šar (1984), Broad Peak (1986), Annapurna (1988), Manaslu (1989), Čo Oju (1990), Šiša Pangma (1990), Nanga Parbat (1992). Celkem Rakoncaj zdolal osm osmitisícovek ze čtrnácti. Na přelomu 80. a 90. let lezl jako profesionální horolezec v barvách mezinárodního týmu L’Espirit d’Equipe.

Jen nejvyšší vrchol světa Mount Everest mu třikrát odolal. Jednou měl Rakoncaj k vrcholu 200 metrů (1988). Ani ho to ale nemrzí. „Zajímaly mě prvovýstupy. Proč bych měl sbírat Everest? Nejde o to, co všechno vylezete, ale jak,“ říká Rakoncaj.


Na hory zásadně bez kyslíku

Josef Rakoncaj je nesmiřitelným odpůrcem používání kyslíku a komercionalizace horolezectví. „Podpora kyslíku snižuje výšku hory o 2000 metrů. Osmitisícovku degradujete na šestitisícovku. Tu horu nevylezete pravdivě,“ říká. Ve Studiu 6 používání umělého kyslíku přirovnal k dopingu. „Je to, jako by kyslík používali na Tour de France, tam by to byl doping,“ podotýká Rakoncaj.

Rakoncaj je majitelem rodinné firmy Sir Joseph, která šije péřové spací pytle a oblečení pro horolezce, může tak srovnávat, jak se horolezecké vybavení vyvíjí. „Když jsem v roce 1977 poprvé vyrazil do velehor, používaly se hlavně bavlněné věci,“ připomněl Rakoncaj. Zásadně horolezecké vybavení změnilo používání goretexových materiálů v osmdesátých letech. „Dnes je vybavení nesrovnatelné, třeba i ve váze,“ hodnotil Rakoncaj.

V čem tkví největší kouzlo lezení?

„Že tam nejsou lidi. Mě lidi vždycky srali. Třeba na 95 procentech mých fotek lidi nenajdete. Vždycky jsem byl nejspokojenější, když jsem šlapal úplně sám. Mně se i proto jen těžko daří navázat kontakt s lidmi z jiné branže.“