Zajištěné horské cesty slaví 170 let, zdobí už i české lokality

Praha – Před 170 lety, 27. srpna 1843, se zrodil fenomén zajištěných vysokohorských cest, když vznikla první takzvaná via ferrata na vrchol rakouského Hoher Dachsteinu. A cesty s jisticími lany, železnými žebříky a dalšími bezpečnostními prvky, pro které se vžilo i německé synonymum klettersteig a které patří v evropských horských destinacích k vyhledávaným trasám, pronikají i do České republiky.

Ferraty se rozlišují podle složitosti na stupnici od A, které označuje ty nejjednodušší, až po nejkomplikovaněji zdolatelné, označované písmenem F. „Dalo by se říci, že na A si může troufnout kdokoli, ale kdyby na těchto cestách ferrata nebyla, asi by si nahoru spousta lidí netroufla. Hřeben, kterým vede, je totiž velmi exponovaný, slouží tedy i z pohledu bezpečnosti proti pádu,“ upřesnila ve Studiu ČT24 horolezkyně Soňa Boštíková, která má za sebou vedení ferratových kurzů.

Obtížnost C podle jejích slov průměrný turista ještě zvládne, už se ale musí umět pohybovat v prostředí hor. „D pak už začíná být o lezení. Tam je potřeba mít sílu v rukou a mít nějaké lezecké návyky, umět udělat lezecký krok a tak podobně,“ dodala horolezkyně.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Dachstein byl poprvé zdolán 11 let předtím, než ho ozdobila první zajištěná cesta. První účel ferrat byl podle Soňy Boštíkové čistě truistický, postupně se staly prostředkem snadného pohybu mezi horskými vesnicemi, v Dolomitech se pak hojně využívaly za první světové války k vojenským účelům.

Od zevlounské turistiky ke sportovním výkonům

Ferraty v současnosti zažívají renesanci sportovních účelů. „Ferrata už neznamená jen snadnou cestu na vrchol. Nyní se budují nové, těžké, lezecké ke sportovním a tréninkovým účelům,“ přiblížila Soňa Boštíková některé cesty typu E nebo F. „Jde o zpřístupnění sportu zajištěním terénu, jako se budují umělé stěny,“ dodala.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Fenomén zajištěných cest dorazil už i do České republiky, první vznikla v Táboře, nejnovější otevřelo občanské sdružení Vodní brána v údolí Jizery. „Místní lidé odvedli velký kus práce… Je do obtížnosti C+, takže, myslím, je pro každého návštěvníka,“ neopomněla Soňa Boštíková pozvánku do Libereckého kraje.