Pěšky i na běžkách po českých i polských horách

Harrachov – Pokud se chystáte vyrazit na výlet do Krkonoš a nejste zrovna fanoušci prudkých výstupů nebo v případě běžkařů prudkých sjezdů, nabízí příjemnou alternativu česko-polské pomezí kolem Harrachova. Zatímco na české straně láká k vycházce údolí říčky Mumlavy s ne příliš vysokým, ale o to krásnějším vodopádem, který obzvlášť vynikne v zimě, kdy ho pokryje lesklá ledová vrstva i sněhové čepice. Polská stran zase nabízí ideální řešení pro milovníky pohodového běžkování nebo cyklistiky, kteří se tu mohou prohánět po širokých pozvolných cestách, na jejichž konci je navíc čeká sladká odměna v jedné z útulných polských chat.

Ještě před pár lety jste se přitom na polské trasy mohli dostat po opuštěné železniční trati. Běžkařskou projížďku po pražcích si dnes už člověk neužije, na druhou stranu se nabízí možnost neméně lákavá, totiž být v Jakuszycích, kde je centrum polských běžkařských a turistických tras, během pár minut moderním polským vláčkem.

Pro milovníky železnice nelze opomenout také výlet směrem do Jizerských hor, kam jednak vede z harrachovského nádraží takzvaná zubačka, jedna z nejstrmějších horských tratí, za druhé můžete v Kořenově navštívit železniční muzeum (které mimochodem bylo jednou z nejkurióznějších volebních místností při posledních volbách) a při sjezdu od osady Jizerka zase pozorovat železniční viadukt, klenoucí se vysoko nad údolím řeky Jizery.

Unikátní ozubnicová trať z Tanvaldu do Harrachova je nejstrmější železniční tratí v zemi a v posledních letech se stala vyhledávanou turistickou atrakcí. Několikrát do roka na ní jezdí v rámci nostalgických jízd i staré lokomotivy. Provoz na ozubnicové trati z Tanvaldu začal v roce 1902 a o 90 let později byla železnice vyhlášena kulturní památkou. Na trati jsou tři úseky s ozubnicí uprostřed koleje. Ta pomáhá lokomotivám překonat příkré stoupání až 58 promile. Vlaky zde projíždějí pěti tunely, z nichž nejdelší měří 940 metrů.

Železniční muzeum vybudovala parta nadšenců z železniční společnosti v nevyužívaných prostorách kořenovského nádraží. Asi nejcennějším exponátem muzea je kus kolejí s ozubnicí a ozubeným kolem z lokomotivy.

Jakýmsi centrem polských tratí v okolí Jakuszyc je chata Orle, u které se protínají trasy vedoucí od českých hranic i z polského „vnitrozemí“, kromě toho právě tady se můžete seznámit s polskou kuchyní, která rozhodně stojí za to. A jelikož jsme na horách, důležitou roli hrají borůvky, ať už zdobí racochy, neboli lívanečky, anebo je jimi naplněná palačinka, tedy nalešnik. A pokud dáváte přednost hutnému jídlu místních horalů, kromě polévky – zupy vás jistě zahřeje i masovo-zelná směs nazývaná polsky žurek.

Když se nabažíte v zimě dokonale urolbovaných tratí v okolí Orle, můžete se vydat přes řeku Jizeru a na východním okraji Jizerských hor navštívit Jizerku, nejvýše položenou českou obec a také místo, kde pramení řeka Jizera. Pokud jste ubytovaní v Harrachově, čeká vás odtud nádherný dlouhý sjezd údolím říčky, kde si můžete prohlédnout právě onen zmíněný železniční most.

Když už je člověk v Harrachově, rozhodně nesmí vynechat ani výlet opačným směrem, podél řeky Mumlavy směrem ke krkonošským hřebenům. Na slavný Mumlavský vodopád vás přitom nečeká žádná dlouhá cesta, nachází se jen pár set metrů od harrachovského autobusového nádraží.

Další pokračování výletu už záleží jen na vašem vkusu a fyzické kondici, cesta se vine podél řeky po pohodové asfaltce na pět kilometrů vzdálenou Krakonošovu snídani a pak už začínají krkonošské kopce. Vystoupat můžete buď na Voseckou boudu a od ní se podívat k pramenu další velké české řeky, totiž Labe, nebo se můžete vydat na druhou stranu a přes místo s poetickým názvem Růženčina zahrádka dojít na oblíbenou horskou boudu Dvoračky, která si kvalitou občerstvení nezadá s chatami polskými, i když původní útulnou boudu dnes nahradil moderní horský hotel. A odtud už to je zpátky do Harrachova, co by kamenem dohodil.

Nudit se ale nebudete ani v samotném Harrachově. Kromě běžných atrakcí horského střediska určitě stojí za návštěvu místní sklárna a samozřejmě i proslavené skokanské můstky. 301 let stará sklárna v Harrachově je dosud nejdéle fungující hutí nejen v Česku, ale také v Evropě a podle všeho i na světě a sklo se tu dodnes vyrábí původní technikou, o čemž se můžete přesvědčit při exkurzích, které vás provedou přímo mezi sklářskými pecemi. V harrachovském sklářském areálu ale nejdete také něco, co jen tak nějaká sklárna nenabízí, vaří se tu totiž pivo. To si můžete vychutnat v pivovarské restauraci, ze které můžete pozorovat skláře přímo při práci, nebo se v něm dokonce vykoupat v pivních lázních.