Göltzschtalbrücke, největší cihlový most světa

Praha - Mostů, které mají přízvisko nej, jsou po světě desítky. Nejkratší, nejdelší, nejstarší, nejdéle stavěný a spousty dalších. Ale víte, že ten, který nese označení největší cihlový, stojí nedaleko českých hranic? Najdete ho v Sasku, nedaleko města Reichenbach, a jmenuje se Göltzschtalbrücke. Navíc stavitelé ho přesně v duchu tradiční německé důslednosti vybavili i neméně impozantní kopií. A oba mosty slouží spolehlivě až dodnes.

Zdroj: ČTK/PICTURE ALLIANCE Autor: Ullrich Gnoth

V polovině 19. století narazili němečtí inženýři blízko saského města Reichenbach, kde říčka Göltzsch prořezává stejnojmenné údolí, na stavební problém. Budovaná železniční trať z Lipska do Norimberka proto nabírala zpoždění a firmám hrozily sankce. Nakonec padlo rozhodnutí, že propojení obou měst výrazně urychlí stavba odvážného cihlového mostu nad údolím. 

Sasko-bavorská železniční společnost vypsala veřejnou soutěž na stavbu mostu v lednu roku 1845. Původní návrhy byly hodně odvážné, některé doslova renesanční. Vítězem se nakonec stal projekt renomovaného architekta a univerzitního učitele Johanna Schuberta, který tak získal prémii ve výši jednoho tisíce stříbrných tolarů. 31. května 1846 byl položen základní kámen budoucího viaduktu. V té době byl most nejen nejvyšším cihlovým mostem světa, ale současně také nejdelším. Právě použití levných cihel, na úkor drahých žulových kamenů, rozhodlo o Schubertově vítězství. 

Stavba si „vyžádala“ 26 milionů cihel 

Podle dochovaných stavebních deníků na stavbě mostu pracovalo skoro 1 800 dělníků. Každý den vyrobilo 20 cihláren v okolí 50 tisíc cihel. Nakonec se počet použitých cihel zastavil na čísle 26 milionů. Celková délka mostu je 574 metrů, v nejvyšším bodě jsou koleje 78 metrů nad okolním terénem. Most má v celkem čtyřech úrovních 98 cihlových kleneb, přičemž ta nejmohutnější má šířku úctyhodných 31 metrů. 

Most byl dokončen 15. července 1851, po šesti letech nepřetržité práce. Dohromady stál 2,2 milionu stříbrných tolarů, což by v dnešních cenách znamenalo bezmála 70 milionů eur. Celý projekt si však vyžádal i životy 31 dělníků. Dodnes je však plně funkční a pokud pojedete například vlakem z Chebu do Chemnitz, za městem Reichenbach pojedete právě po něm. 

A Göltzschtalbrücke má i svého dvojníka. Je sice o něco menší, ale i na něm se němečtí stavitelé vyřádili. Stojí jen 15 kilometrů od svého většího a známějšího bratra a česky se jmenuje Halštrovský, podle potoka, který pramení nedaleko Aše a protéká přímo pod mostem. Byl stavěn souběžně se svým větším vzorem a v nejvyšším místě je vysoký 68 metrů a dlouhý 280 metrů. Osm set dělníků tu v letech 1846 až 1851 spotřebovalo dvanáct milionů cihel. Stojí také za zmínku, že německý wehrmacht most v dubnu 1945 částečně rozebral, aby ho nemohla využít postupující americká armáda. 

Od roku 1946 je však Elstertalbrücke znovu využíván spolkovými drahami. Po nejvyšším patře mostu uhání denně vlaky směrem k české hranici, zatímco u jeho paty jsou to zase spoje z Lipska do Hofu a zpět. Střední část, kudy kdysi také vedly koleje, už ale potřebám železnice neslouží a koleje tu byly na většině míst vytrhány. A tak za krásným rozhledem sem teď míří hlavně turisté. Od roku 1958 most nepotřeboval žádnou větší opravu. Pro spolkové dráhy jsou oba cihloví krasavci nepostradatelní, a navíc jsou považováni za vůbec nejkrásnější železniční mosty v celém Německu.