Z rozzářeného Turína cestou poutníků až skoro do nebe

• kat

9. 12. 20139. 12. 2013, 06:26|Zdroj: ČT24

Sacra san Michele

Zdroj: ČT24/Kateřina Hubertová

Turín – Honosné město pod Alpami možná není typickým cílem předvánočních výletů, přitom nabízí vše, co si pro předvánoční pohodu můžete přát: nádherně nasvícené centrum tak akorát velkého města, veliký vánoční trh i spoustu obchodů s i italskou módou a výborným jídlem, dvě zajímavá muzea a v neposlední řadě Alpy na dohled. O kvalitě nedalekých sjezdovek svědčí i to, že se tu v roce 2006 konaly olympijské hry. Pokud nechcete vyrážet rovnou do hor, můžete vyrazit na výlet poutní cestou ke klášteru Sacra di san Michele, odkud je krásný výhled právě na alpské velikány. Protože připomenout si, že advent není jen o hektickém shánění dárků, občas neuškodí.

Centrum turínských Vánoc najdete na Piazza Castello přímo před zdejším hradem, kde stojí nejen obrovské jesličky, ale také adventní kalendář, na němž se každý den otevírá jedno okénko, nebo vzhledem k jeho velikosti spíš okno. Za procházku stojí snad všechny ulice a náměstíčka v centru. Světelná výzdoba, kterou pro Turín vytvořili výtvarníci z celé Itálie, totiž není v žádné z uliček stejné, a překvapení vás tak čeká doslova za každým rohem. Některou ulici osvětlí souhvězdí a znamení zvěrokruhu, jinde najdete desítky svítících dárkových balíčků, jsou tu i exotičtější instalace, jako ta s názvem „světla na kole“, nebo „zmrzlinové světlo“.

Při procházce osvětleným centrem Turína nezapomínejte ani na místní památky. Původní hrad, dnes palác patřící turínskému muzeu, nemůžete minout, za návštěvu stojí i renesanční katedrála Duomo di San Giovanni. Architektonická krása Turína ale není ani tak v jednotlivých stavbách, jako spíš v tom, že nevelké centrum tvoří jednotný celek, v němž jsou honosné barokní či secesní paláce propojené desítkami kilometrů podloubí a pasáží. Právě v nich Turíňané žijí, posedávají v některé z mnoha útulných kavárniček, nakupují nebo jen tak korzují. S nápadem propojit město pasážemi prý přišel už král Viktor Emanuel I., aby se mohl po svém sídelním městě nerušeně procházet i za špatného počasí.

Pravým symbolem Turína je Mole Antonelliana, obrovská věž, která byla navržená jako synagoga, postavená jako památník Viktora Emanuela. Dnes je v ní muzeum filmu a z jejího vrcholku pak nádherná vyhlídka na město. Vždyť je také Mole se svými 167,5 metru nejvyšší zděnou budovou v celé Itálii. Za prohlídku stojí i muzeum, ve kterém nečekejte nudný výčet historie filmu, ale zábavnou moderní expozici. A neobvyklým zážitkem je už samotná doprava uvnitř muzea, z přízemí až na vyhlídku vás totiž vyveze prosklený výtah, který se vznáší přímo uprostřed věže.

Další turínskou zajímavost byste asi uprostřed Itálie nečekali. Je jí jedno z největších egyptských muzeí na světě, větší sbírky nejdete snad jen v Londýně a Káhiře. Za neobvyklou kolekci vděčí Turín svému rodákovi Bernardino Drovettimu, který byl v době napoleonských válek francouzským generálním konzulem v Egyptě.

A teď vzhůru do kláštera…

Mohlo by se zdát, že výhledů si člověk užije dost na věži Mole Antonelliana, každý turista ale ví, že výhled zasloužený pořádným výšlapem si užije dvojnásob. A přesně taková je cesta do kláštera Sacra di san Michele, která sice z městečka San Ambrogio vede po strmé lesní pěšině a chvílemi se zdá být nekonečná, provází vás po ní ale malé značky žlutých poutníků, a tak máte alespoň jistotu, že cestou nezabloudíte.

Klášter na kraji údolí Susa vznikl už v 10. století jako místo pro poustevníky, kteří tu žili až do 16. století, kdy sem přišel Antonio Rosmini a jeho mniši. V průběhu století mniši klášter připomínající malou pevnost vyzdobili mnoha uměleckými díly, z nichž asi nejzajímavější je románská brána Porta dello Zodiaco zdobená znameními zvěrokruhu. Než k ní vystoupáte a můžete si také konečně vychutnat zasloužený výhled, musíte překonat poslední překážku: 154 schodů vytesaných do skály, trefně nazvaných Scalone dei Morti, tedy schody mrtvých.

Nebo nahoru na hory?

Pokud si během návštěvy Turína chcete zalyžovat, budete se muset vydat o něco hlouběji do údolí Susa, třeba do středisek Bardonecchia, Sauze d'Oulx nebo i do světoznámého Sestrière, kde se konaly sjezdařské závody během olympiády v roce 2006. Bardonecchia se zase proslavila jako dějiště snowboardových disciplín, tehdy také získala moderní infrastrukturu, která udržuje místní sjezdovky vždy skvěle upravené, tedy kromě těch, které tu mají připravené pro milovníky freeridingu.