Na parkour není nikdy pozdě. Ani v osmdesáti

Londýn – Věk je jenom číslo, řekla si skupina britských důchodců. Pustili se tedy s nadšením do parkouru, který je výsadou spíše mladších ročníků, a v ulicích Londýna nyní předvádějí akrobatické kousky.

Parkour neboli dynamické překonávání přirozených překážek pomocí vlastního těla. Bezpečně, plynule a efektivně. Obvykle je to zábava mladých obyvatel velkých měst. V britské metropoli jí ale začala holdovat věková skupina, u níž by to nikdo nečekal. Její věkový průměr je osmdesát let. „Základem parkouru je ochota přijímat výzvy, pomáhat ostatním a podporovat je,“ říká zakladatelka kurzů parkouru pro seniory Jade Shawová.

Že hřiště nejsou jen pro děti, ukazuje třeba šestaosmdesátiletý George Jackson. Ve skupině dvanácti londýnských vyznavačů parkouru z řad seniorů je nejstarší. Bývalý voják má poraněný kotník a ani koleno už nefunguje jako zamlada. Rozhodně se ale nedrží zpátky. „Když jsem dneska ráno přicházel, tak jsem trochu kulhal. Ale nějak se to tu samo dalo dohromady. Mohu chodit bez problémů,“ pochvaloval si pan Jackson.

Odborníci na pohyb tvrdí, že parkour je rozumná, byť poněkud neortodoxní pohybová aktivita. Navíc, parkour pro seniory má stále daleko ke krkolomným kouskům jejich mladších kolegů. Přece jen má sloužit hlavně jako pohybová terapie. „Každý si nachází vlastní techniku a výzvu, protože o to v parkouru jde, o výzvu prostřednictvím pohybu,“ vysvětluje trenér Jacob Peregrine-Wheller.

Dvanáctka účastníků londýnského kurzu se nicméně s městskými překážkami vyrovnává s bravurou. Ještě nedávno přitom někteří netušili, co parkour vlastně je. „Věděla jsem, že francouzsky to znamená skákání přes budovy. A tak jsem si docela užívala, když jsem přišla a ptala se, jestli budeme muset skákat přes budovy. Říkala jsem si, jestli to není nějaký vládní plán, jak se zbavit starších lidí,“ žertovala důchodkyně Lara Thomsonová.