Čínský Hobitín dodnes hlídá černý drak

Provincie Šan-si na břehu Žluté řeky je místem, kde čínská civilizace vznikla. Krajina je tu drsná, rozbitá Žlutou řekou, která po tisíciletí mění svůj tok. Pohled na nekonečné zjizvené hory vzbuzuje obdiv k lidem, kteří tady žijí více než 5 000 let. V některých obdobích tu až čtvrtina obyvatelstva žila v jeskyních. Ještě dnes tak bydlí dvanáctina obyvatelů této provincie. Postřehy z cesty do Číny zpracoval pro pořad Objektiv Pavel Dvořák. 

Čínský Hobitín se nachází nedaleko bývalého obchodního centra, města Čchi-kchou. Na tomto území se Žlutá řeka zužovala natolik, že přeprava tovaru po ní už nebyla možná. Proto se Čchi-kchou stal hlavním obchodním přístavem dávných časů. V období jeho největší slávy tu žilo 600 velkých rodin a tisíce dělníků. Dnes je tu rodin 40, ve škole sedí poslední čtyři žáci. Černý drak, který měl toto bohaté město chránit, vypelichal. Jeho majestátní chrám se ale dále tyčí na vysokém útese nad řekou.

Jeho sláva zašla stejně jako sláva tohoto města. Místní lidé i tak stále kladou oběti - ovoce či lacinou pálenku z malého supermarketu. Jinak je tady už jenom prach a vnitřek ožívá kvílením silného větru. Udržované sály pořád budí respekt. Z chrámové zdi se dvěma bronzovými zvony vidím nekonečnou scenérii provincie Šan-si. Právě tímto směrem se nachází bývalé sídlo rodinného klanu Li – čínské hobití město Li-ťia-šan.

Dnes tady žije jenom pár starých lidí. Vedou drsné životy na prahu svých malých domů vyhloubených do hory. Ráno s východem slunce kráčí na pole a celý den tráví pod žhnoucím sluncem. Když jsem brzo ráno vstal, abych východ slunce vyfotil, ani zdaleka jsem nebyl první na nohou. Ještě dřív než slunce jsem zahlédl starého pána, jak opouští svůj hobití domeček s nářadím naloženým na zádech. Za dvě hodiny jsem ho viděl na protilehlém vzdáleném kopci, jak konečně došel na svoje malé políčko a začal kopat do tvrdé země. Až potom přiletěla první kukačka a až za další chvíli jsem se dočkal východu slunce, na který jsem čekal.

Celý zápisník z čínského Hobitína si můžete přečíst ZDE.