Jihlava - Komunikace se psy se musí upravovat podle plemena, protože jinak mluví dobrman a jinak středoasijský pastevecký pes. V rozhovoru pro Studio 6 to uvedl psí psycholog Rudolf Desenský. Zároveň upozornil na to, že i zvíře má duši – a dokáže se zhroutit stejně jako člověk.
Psycholog psů: I psi mají dialekty, jinak mluví středoasiat, jinak dobrman
Psycholog psů Desenský: I psi mají dialekty (zdroj: ČT24)
V jakých situacích jste cítil, že má pes duši, že nereaguje jen instinktivně?
Pes vnímá pocity, i ty naše, je to přece živý tvor. Samozřejmě nemá vysoké kombinační myšlení jako my, ale je mu velice blízko. Pokud jsme smutní, ví to, pokud jsme nemocní, pozná to, a dokonce ještě dříve, než u nás nemoc propukne.
Jak je to se psí pamětí? Co všechno si pamatují?
Záleží na plemenu. Některá plemena si újmu pamatují do zbytku života, některá zapomínají velice rychle a víceméně si pamatují jen ty zážitky, která jsou extrémní. Standard si nepamatujeme ani my, kdo si dnes vzpomene na jeden konkrétní den ve druhé třídě základní školy, když se ten den nic nedělo. U psů je to podobně.
Pokud vás lidé požádají o pomoc s výchovou psa, jaké psy obvykle vodí? Agresivní, neposlušné nebo i smutné?
Všechny jmenované, každého psa, který něčím vybočuje - a pokud si chce nechat pomoct, tak mu pomůžu. Zrovna včera u mě byli lidé s fenkou zlatého retrívra, které umřela psí mamka a ona se z toho zhroutila stejně jako člověk, kterému umře někdo nejbližší.
Jak se rozhání psí smutek?
Změnou pravidel, poznáváním a zkoumáním nových míst tak, aby si našel nové kamarády.
Na psy umíte být empatický i velice přísný. Jak se s nimi vlastně dorozumíváte? Jaká je vaše nejpřirozenější komunikace?
Přísný jsem, ale stavím to tak, že se se psem kamarádím. Záleží na gestech, pohybech, intonaci. Projevů je široké spektrum a většinou se snažím s každým psem bavit po jeho. Všichni psi totiž nemluví stejným jazykem, naopak, mají dialekty podobně jako lidé. Na Moravě se mluví jinak než v Praze a stejně tak se i středoasiat baví jinak než dobrman.
Při pozorování pejskařů kolikrát vidíme, jak na své psy křičí a marně se je snaží přivolat. Má takový křik smysl, když pes slyší velice dobře? Pokud neposlouchá, není to jen tím, že zkrátka nechce?
Nejde jen o to, že nechce, ale častokrát ani poslouchat nemůže, protože ho to pořádně nenaučili. Většina lidí výcvik odflákne, pes jim dvakrát udělá daný povel a hned si myslí, že vše umí. Ve stresové situaci ho to ale nenaučí… a pak mají za to, že něco zmůžou křikem. Je to podobná situace, jako když se budete bavit s Číňanem a budete si myslet, že když na něj budete křičet, tak vám lépe porozumí.
Jste také chovatelem vlků. Jak k tomu došlo?
Mám vlka ze zajetí. Vyrostl v zoo a koupil si ho člověk, který později přišel na to, že se s ním nedokáže domluvit. A tak mi ho věnoval. Je to víceméně zachráněný vlk, protože kdybych si ho nevzal já, šel by zpátky do zoo, kde mu taťka před očima zabil dva bráchy, takže si nese trauma do konce života.
Pětačtyřicetiletý kynolog Rudolf Desenský se psímu chování věnuje více než patnáct let, podle údajů na svých webových stránkách během této doby převychoval 1 800 narušených psích jedinců. Stará se o ně na své stanici Vlčáry u obce Zlaténka na Vysočině. Jedno z jeho kréd zní: „Jste-li pevně přesvědčení, že máte hloupého psa, raději za mnou nejezděte, ten pes by tu mohl přijít na to, kdo z vás je skutečně hloupý.“