Malá obec Lidice se stala nejviditelnější obětí heydrichiády. Budovy byly vypáleny, srovnány se zemí a obyvatelé buď rovnou povražděni, nebo přemístěni do koncentračního tábora. K vyhlazení Lidic se schylovalo navečer 9. června 1942, řádění nacistů začalo až druhý den. Od události v pátek uplynulo 74 let. Historik Jan Machala uvedl, že likvidaci mínili nacisté jako výstrahu, ale v zahraničí to posílilo postavení československého odboje i exilové československé vlády.
Před 74 lety nacisté vypálili Lidice. Ve světě to vyvolalo vlnu solidarity s českým národem
Koncem května 1942 provedla skupina československých výsadkářů útok na říšského protektora Reinharda Heydricha. Obyvatelé Lidic mohli jen těžko tušit, že tyto události nakonec povedou až k likvidaci jejich obce. Bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. Vůdce Adolf Hitler požadoval v Protektorátu Čechy a Morava provést exemplární trest.
K Lidicím dovedla nacisty souhra okolností. Na jejím počátku stál dopis Josefa Říhy adresovaný Anně Marusczákové, která pracovala jako dělnice ve slánské továrně na baterie. Říha chtěl ukončit milenecký vztah s Marusczákovou a napsal dopis tak, aby ji utvrdil v domnění, že je odbojářem, který musí kvůli své činnosti zmizet.
K dopisu se však dostal majitel továrny a starosta Slaného Jaroslav Pála. V autorovi psaní viděl možného pachatele útoku na Heydricha, a informoval proto úřady. Dokument skončil v rukou kladenského gestapa.
GALERIE
Lidice - 74. výročí
Spojitost s atentátem vyvodili z výslechu Marusczákové. Zmínila se totiž, že se jí Říha jednou ptal, zda zná rodinu Horákových z Lidic. Znala, a tak ji požádal, aby u Horáků vyřídila vzkaz, že syn Pepík je zdráv a že se mu daří dobře. Gestapo zjistilo, že Josef Horák sloužil spolu s dalším lidickým rodákem Josefem Stříbrným v Britském královském letectvu.
Vyšetřovatelům se tak nabízela hypotéza, zda nemohl být Josef Horák jedním z atentátníků. Při domovních prohlídkách a výsleších však neodhalili nic podezřelého. Nejistá stopa stačila, aby se Lidice staly místem, kde nacisté zasáhli. Souvislost středočeské obce u Kladna se zabitím Heydricha se nikdy neprokázala.
Nacisté nechtěli na místě nechat známku toho, že tu vůbec kdy obec stála
Večer 9. června 1942 nejprve obec obklíčili příslušníci gestapa a policie, druhý den začali s vyhlazením. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo nahnáno do Horákova statku, na jehož zahradě byli posléze zastřeleni. Ženy byly převezeny do tělocvičny kladenské reálky, odtud pak do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly ve většině zavražděny plynem cestou do vyhlazovacího tábora. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel.
Měla to být výstraha všem dalším lidem. Snažili se tak přimět lidi, aby udali atentátníky.
Obec nacisté vypálili a ohořelé obvodové zdi domů nechali odstřelit. Okolní terén se změnil tak, že místo nepoznávali ani přeživší lidičtí obyvatelé. Po skončení války se zpět vrátilo 143 žen a 17 dětí. Z původních obyvatel, kteří přežili vypálení Lidic, žije v současné době 13 dětí a dvě ženy.
Osud Lidic vyvolal ve své době odezvu v mnoha zemích světa a spolu s následným vyhlazením vesnice Ležáky na Chrudimsku (24. června 1942) se stal jedním ze symbolů nacistické hrůzovlády v Evropě.
Nebýt to Lidice, tak to byla jiná vesnice. Oni prostě museli něco dokázat.
Že událost rezonovala v zahraničí, potvrzuje i historik Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Machala. „Zlepšilo to postavení československého odboje, přehnala se vlna solidarity s českým národem v zahraničí, vzniklo několik hnutí za obnovu Lidic, za pomstu nacistům, přejmenovávaly se města a vesnice na Lidice. Myslím, že první bylo ve Spojených státech. Pomohlo to, co se týče postavení československé vlády v zahraničí a oduznání Mnichovské dohody ze strany Velké Británie a potom i částečně při jednání o odsunu sudetských Němců z Československa,“ zmínil.