Nový ombudsman přišel převzít úřad. Pohovořil se zaměstnanci a zavzpomínal na Motejla

Brno - Nový ombudsman Pavel Varvařovský dnes přišel poprvé do svého úřadu v Brně. Usedl do židle svého legendárního předchůdce Otakara Motejla, která byla od května prázdná. Do „malého bílého domu“, jak se budově mezi Brňany přezdívá, přišel pěšky s cestovní taškou. V zasedací místnosti se sešel s několika desítkami zaměstnanců, kteří už netrpělivě čekali na jeho první slova. A ta přišla: Varvařovský je ujistil, že chce pokračovat v tom, co vybudoval Otakar Motejl, a nehodlá jeho dílo „rozhodně pokazit“.

Nástupce Otakara Motejla do své kanceláře bezpečně trefil. „Občas jsem pana doktora navštěvoval, a tak to tu trochu znám,“ prozradil Varvařovský cestou labyrintem chodeb úřadu. Po krátkém představení se s lidmi ze svého sekretariátu usedl na ombudsmanovu židli, rozhlédl se po kanceláři, aby krátce zauvažoval nad samotným místem svého budoucího pobytu. „Na tak velkou pracovnu, jaká je určena pro ombudsmana, nejsem zvyklý. Když jsem býval ústavním soudcem, měl jsem jen malé místo, a i když mi nabízeli větší, nechtěl jsem jej. Tady si budu muset zvyknout. K úřadu to prostě patří,“ podotkl Varvařovský. Co naopak ocenil, to byl přímý vstup z kanceláře do zahrady úřadu, která se rozprostírá na úpatí kopce, na němž stojí hrad Špilberk.

„Jediná viditelná změna: v kanceláři se kouřit nebude“

Pavel Varvařovský byl po odchodu z funkce ústavního soudce od roku 2004 v penzi, psal odborné publikace a vyučoval na právnické fakultě. „To, že se vracím do práce, asi nejhůř ponese můj vnuk Vojta. I mě mrzí, že už na něj nebudu mít tolik času,“ poznamenal Varvařovský. Zatím téměř prázdnou kancelář ombudsmana tak s jistotou zaplní dvě fotografie. „Určitě si sem dám fotku s vnukem a také fotografii, na které jsem s Otakarem Motejlem, když mě jmenovali ústavním soudcem. Když si s něčím nebudu vědět rady, obrátím se na něj,“ prohlásil s nadsázkou i respektem ke svému předchůdci zároveň.

Jediná změna, kterou jeho kancelář nemine, je spojena s pověstnou Motejlovou „zálibou v kouření“. Sám se považuje za velmi tolerantního člověka, ale v jeho kanceláři se už kouřit nebude. „Jsem nekuřák, a tak asi největší změnou bude to, že se v mé kanceláři nebude kouřit,“ poznamenal s úsměvem.

Po prvotní prohlídce své nové konceláře, v níž dnes zůstane až do konce pracovní doby a probere se poštou, zamířil do zasedací místnosti za zaměstnanci úřadu. Sešlo se jich tam několik desítek a s napětím očekávali, jaké budou Varvařovského první informace. To, že půjde ve šlépějích Otakara Motejla, jim oznámil nový ombudsman cimrmanovským „Já bych to spíš viděl, nic nového nerozjíždět.“

Tímto heslem se hodlá Pavel Varvařovský řídit. „Všichni se mě ptají, co změním. Já ale nic měnit nechci, myslím, že tato instituce za pana doktora Motejla fungovala dobře, a já se pokusím tuto vysoko nastavenou laťku udržet,“ řekl rozhodně Varvařovský.

„Řekli mi, že “Ota„ by byl rád, nemohl jsem to nepřijmout“

Na společném setkání se zaměstnanci také ombudsman všechny ujistil, že nehodlá nikoho propouštět. „Já jsem takový pan učitel, takže jsem zvyklý mluvit vestoje, abych na žactvo viděl, jestli nespí,“ uvolnil atmosféru plnou očekávání hned na začátek Varvařovský.

„Zvolení do této funkce mě dost zaskočilo. Nominaci sem přijal, protože jsem nechtěl zklamat svoje navrhovatele, a když mi řekli, že Ota by byl určitě rád, nemohl jsem odmítnout. Doufám, že nezklamu,“ doplnil Varvařovský. Nový veřejný ochránce práv také ocenil, že si jeho předchůdce jako své spolupracovníky vybral povětšinou mladé lidi. „Omládnu tady,“ potěšeně podotkl Varvařovský.

Následovala porada vedení a vyřízení několika provozních záležitostí. Pavel Varvařovský se pak postupně setkal se zástupci jednotlivých oddělení, aby osobně probrali, v čem spočívá jejich práce a jaké problémy řeší. Zítra na novopečeného ombudsmana čeká první oficiální tisková konference.