Brno – Zamrzlé dveře nebo chybějící výtah. S takovými překážkami se denně setkávají při cestě vlakem handicapovaní. To, že přijede vlak pro bezbariérovou přepravu, totiž neznamená, že cestujícího na vozíku čeká bezproblémová cesta. Nízkopodlažní spoje totiž zajíždí i na nádraží, která nemají bezbariérová nástupiště. Vozíčkáři tak často musí dojet dál, než by chtěli.
Vozíčkáři se ve vlaku mohou cítit až nedůstojně
Cesta z Brna na Vysočinu může mít pro někoho víc překážek než pro jiné. Třeba pro cestující na vozíku. I když se handicapovaný Ondřej Srp objednal u Českých drah dopředu, první nepříjemné překvapení ho čekalo už na brněnském hlavním nádraží. Dveře do bezbariérového vozu zamrzly, Ondřej tak musel nastoupit jinými, z druhé strany se ale do kupé pro lidi na vozíku nedostal, neboť dveře byly příliš úzké. „Bylo to nedůstojné,“ popsala situaci jeho dobrovolná asistentka Libuše Poláková. Ondřej nakonec musel cestu rychlíkem z Brna do Tišnova absolvovat v prostoru pro kola.
Samotné dráhy se prý snaží handicapovaným vyjít vstříct co nejvíce. „Z přibližně 1 020 zavedených vlaků na jižní Moravě je zhruba 40 procent uzpůsobeno pro nějaký způsob bezbariérové přepravy. Stále zvyšujeme počet spojů pro imobilní cestující,“ ujistila mluvčí Českých drah Kateřina Šubová. Kdo nenajde vhodný bezbariérový spoj, může si ho u drah objednávat 48 hodin předem.
O přepravě handicapovaných hovoří mluvčí Českých drah (zdroj: ČT24)
Většina nástupišť je plná bariér
Spoj mezi Tišnovem a Bystřicí nad Perštejnem obsluhovala nízkopodlažní souprava. „Tady nejsou žádné úzké dveře, je to stoprocentně uzpůsobené i pro invalidy. A když je mezi nástupištěm a vlakem díra, tak je možné po objednání přepravy dát ližiny,“ chválil si Ondřej Srp. I když ale bezbariérový vlak přijede, nemá vozíčkář vyhráno. Vystoupit mohl až na osmé zastávce, ty ostatní – byť obsluhované nízkopodlažním vlakem – neměly bezbariérová nástupiště. „Tady je to příliš vysoko. To bych si musel buď objednat plošinu, nebo by mě tady museli sundat ručně. Musím jet bohužel až do Bystřice, i když se mi tam nechce,“ povzdechl si Ondřej. Kdyby tak například chtěl vystoupit v Nedvědici a podívat se na hrad Pernštejn, musel by to nahlásit dopředu.
Na tento problém upozornila i odborná konzultantka pro odstraňování bariér z Ligy vozíčkářů Kateřiná Poláčková. „Situace se pro handicapované zlepšuje, ale je důležité si uvědomit, že jen nízkopodlažní soupravy nezaručí bezbariérovou dopravu. Problém je totiž v podobě nástupišť,“ vysvětlila Poláčková. Domnívá se, že budovy Českých drah jsou zastaralé. „Většina budov se stavěla dříve a rozhodně nejsou bezbariérové. Vozíčkář je proto musí mít zmapované, aby věděl, kam se dostane, a kam ne,“ popsala nepříjemnosti spojené s přepravou.
Ondřej přitom cestuje často, z Brna do Prahy jezdí jednou až třikrát týdně. „Já se za nemocného člověka nepovažuju. Považuju se za zdravého člověka, který má pod zadkem kolečka a musí si hledat alternativy - aby například vlaky byly bezbariérové. Nemůžu jet nikam na výlet ze dne na den, musím to naplánovat nejpozději 24 hodin dopředu,“ dodává.
Bez komentáře: Cestování vlaky je pro handicapované složité (zdroj: ČT24)
Autobusy nejsou vhodnou alternativou
„Nejvíce tělesně postižených se přepravuje osobními auty, což je pro ně nejlepší. Ti, co takovou možnost nemají, musí využít vlaků. Dálkové autobusy je totiž dlouhodobě nereálné bezberiérově zpřístupnit,“ řekla Poláčková. Naopak regionální doprava je na tom lépe. „Záleží to na regionech, ale většina z nich se na bezbariérovou dopravu zaměřuje a takové spoje se postupně dostávají do provozu,“ dodala. V Jihomoravském kraji nyní jezdí přes dvě stovky nízkopodlažních autobusů, tedy třetina všech vozů.