Praha/Plzeň – Divoká prasata a nutrie jsou zvířata na pohled nesmírně rozdílná. Přesto mají jedno společné – škodí. Kvůli prasatům přicházejí z celé země stížnosti na rozrytá pole, ale i zahrady či fotbalová hřiště. Na nutrie si zase stěžují vodohospodáři, kterým ničí regulované břehy. V případě nutrií – druhu zavlečeného do Československa z Jižní Ameriky – pomáhá jejich odchytávání, zvířata potom mohou žít třeba v zoologických koutcích. S divokými prasaty je to horší, jsou přemnožená, chytit se snadno nedají. Myslivci je mohou střílet, ale příliš se do toho nehrnou – jejich maso neprodají tak výhodně jako například srnčí.
Přemnožené nutrie ničí břehy, přemnožená prasata i fotbalová hřiště
Přemnožená zvířata trápí vodohospodáře i zemědělce (zdroj: ČT24)
Nutrie se do Československa dostala jako zdroj kožešiny a chutného masa. Několik jedinců však uniklo a dnes jich u českých potoků a říček žije na dvě stovky. Místy jsou ale přemnožené, takové populace potom působí škody na březích. Navíc řada těchto hlodavců přenáší lidem nebezpečnou letospirózu, která se na ně šíří od potkanů.
Velké potíže mají s nutriemi vodohospodáři v pražské Rokytce – v Praze, kde jsou mírné zimy, se zvířatům velice daří a jsou přemnožená. „Rozvrtávají břehy a hráze. Na Čihadlech, která stála několik milionů korun, nám to velkou radost nedělá,“ poukázal Václav Nejmar z pražské lesní správy, jaké potíže působí přemnožené nutrie na poldru Čihadla v Kyjích. Lesníci se je snaží pochytat, ale není to snadné. Povolení k odstřelu přitom nedostali. „Vzhledem k tomu, že většina lidí má k přírodě přístup spíše emocionální než rozumový, tak se to bude dělat spíše odchytem než odlovem. Ani to není zákonně možné,“ vysvětlil lesník Ladislav Kadeřábek.
Poslední pokus o chytání nutrií však přinesl velmi slabý výsledek – i přes pokus přilákat nutrie suchým chlebem a jablky se lesníkům v Kyjích po tříhodinovém čekání podařilo polapit jediné zvíře. O odchycené nutrie se potom starají zookoutky pražských lesoparků, například v Chuchli je již pět nutrií.
Prasata ničí pole i hřiště, pro myslivce nejsou lákavá
Přemnožená divoká prasata jsou ve srovnání s nutriemi problémem poněkud gargantuovských rozměrů a hmotnosti, na pohled mnohem lépe viditelný je také výsledek jejich řádění. Příčina je ale obdobná – přemnožení. Divoká prasata jsou sice v české kotlině původním druhem, avšak v moderním lidském prostředí se jim značně daří.
Jedním z nejvážněji postižených regionů je Plzeňsko. Divočáci zde neváhají vyrazit i mezi domy – běhají po ulicích plzeňské Valchy, v Liticích rozryli fotbalové hřiště. U Borovna zase zváleli kukuřičné pole. Jako provizorní obrana slouží například železné ploty, lidé ovšem nemají strach pouze o svůj majetek, ale i o sebe. „Nevíte – napadne vás, nenapadne vás?“ popsala myšlenky, které se honí hlavou při setkání s divočákem, obyvatelka Valchy.
Myslivci by mohli divočáky střílet, ale není to snadné. Prasata se ráda skrývají v polích, kde nejsou k nalezení. „V této době se nedá nic dělat. Odstřely jsou pouze náhodné,“ upozornil myslivecký hospodář Miroslav Pech. Myslivci navíc upozorňují, že jim k odstřelu černé zvěře chybí motivace vzhledem k nízkým cenám výkupu masa – na jižním Plzeňsku dostanou za kilo divočáka zhruba 32 korun, což je třikrát méně než za střeleného srnce.