Hlasatel povinných potratů postižených dětí skončil

Hradec Králové – Právník Miroslav Mitlöhner musí opustit funkci ředitele Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové. Na rezignaci se domluvil s rektorem Josefem Hynkem, který mu udělil i finanční trest. Důvodem bylo zveřejnění plagiátu vlastního staršího článku s velmi kontroverzním obsahem. Tvrdí v něm mimo jiné, že by měla být zákonem stanovena povinnost žen jít na potrat, pokud čekají potomka s postižením.

Miroslav Mitlöhner vzal svůj článek z časopisu Česko-slovenské zdravotnictví z poloviny 80. let a znovu ho otiskl v časopise pro zdravotnické právo a etiku. Použil ho beze změn, což se podle rektora Josefa Hynka neslučuje s etikou vědecké práce, navíc byl vydáván za výsledek aktuálního evropského projektu.

Sám Miroslav Mitlöhner chybu uznal. Vysvětluje svůj postup tím, že dostal nabídku publikovat svou loňskou přednášku na konferenci Smrt a umírání v Praze, při níž použil jako předlohu svůj starý článek. Protože ale neměl čerstvý text, pustil do tisku staré znění. „Ano, jsem autozloděj. Ani jsem se nevykradl, vzal jsem to celé,“ přiznal pro ČT. Za chyby se platí, uznává s tím, že i on za svoji chybu zaplatil.

Polemiky vyvolal obsah článku, v němž osmasedmdesátiletý právník a bývalý soudce obhajuje právo společnosti na možnost zbavit se jedinců, kteří se narodili se zvlášť těžkým postižením. Zaměstnanci univerzitního ústavu se od článku distancovali. Doktor Mitlöhner skončil ve funkci ředitele vysokoškolského ústavu, na univerzitě zůstává nadále jako řadový učitel.

Miroslav Mitlöhner vyvolal vlnu pobouření (zdroj: ČT24)

Článek pobouřil Národní radu osob se zdravotním postižením, která žádá ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou, aby Mitlöhnera odvolala také ze své vědecké rady. Autor se v textu zaměřil na právní a etické problémy s narozením velmi těžce postižených, kteří nemají naději na zlepšení stavu. Píše, že by zákon měl například stanovit, aby ženy měly povinnost jít na potrat, pokud by takového potomka čekaly, „s ohledem na prioritu zájmu společnosti na zdravé populaci“. Když už by velmi vážně handicapovaný přišel na svět, měl by o jeho osudu rozhodnout jen lékař, a to bez stanoviska rodičů.